V Zadní zemi je nejdůležitější voda. Je jí tam málo a jistě i proto je kraj
tak opuštěný. Není-li voda, chybějí lidé. Chybějí-li lidé, nejsou cesty.
Nejsou cesty a lidé, nejsou tedy ani hospody, mlaskavé tlupy řvoucích lidí.
Zůstanou jenom ti, kdo umějí pít z louží. Z těch je nutno nabírat vodu
nejčastěji. Dna louží jsou temná, ale jejich vody čiré, zahnědle
nazelenalé. Stojí většinou na dnech roklí v jamách často i zrašelinělých a
plných větví. Písek dna je zazemněn bahnem, hustším i řidším, a louží je v
rokli nad sebou řada. Mnoho z nich černá zvěř proměnila ve svá kaliště.
Myslíš, že jsi již přišel na konci doliny až k nejhořejšímu, kde je nejlíp
nabrat vodu, ale jdeš-li výše, nad čirou louží je další kalné prasečí
kaliště, ze kterého vytéká voda kupodivu čirá. V Zadní zemi je nutno pít s
prasaty, dělit se s kanci o vodu. Trochu zvířecí moče snad neuškodí, snad
divočáci netrpí žloutenkou, a také oheň a var mnohé zmohou. Rovněž
autosugesce je dobrá. Neříkej si, že piješ čaj z rozdupaného kaliště, mysli
si, že nabíráš vodu z topasového jezírka, že vaříš vodu barvy drahokamu.
Je to totéž, a přesto - zahnědlé nudle i tmavý čaj ti budou chutnat lépe.
Za vyprahlých letních měsíců je ale v Zadní zemi s vodou zle. Voda v jamách
vyschne, červená voda v Divoké rokli se kamsi propadne, vsákne do rudého
písku a z něj ji už nedostaneš. Jen ve Sněžné rokli pod prasečími kališti
dosud stojí voda v titěrných tůňkách. Čirá, ale rudočerná a tak kyselá, že
ti svírá jazyk. Otužilého poutníka však po ní břicho nebolí. Pak se jednoho
dne snese nad Zadní zemi prudká bouře a úlevný liják. Na dnech roklí stéká
po stezkách voda s jehličím. Jak deště ubývá, voda se vsakuje, jehličí se
zastavuje a tvoří na cestě hrázky podobné travertinovým. Život je
zachráněn, kaliště se znovu naplnila vodou.
M. Nevrlý
|