Předchozí Filipenským, 2. kapitola Další
1. Protož jestli jaké potěšení v Kristu, jestli které utěšení lásky, jestli která společnost Ducha, jsou-li která střeva a slitování,
2. Naplňte radost mou, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,
3. Nic nečiníce skrze svár aneb marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe majíce.
4. Nehledejte jeden každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.
5. To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.
6. Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,
7. Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.
8. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.
9. Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno,
10. Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí,
11. A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.
12. A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více v nepřítomnosti mé, s bázní a s třesením spasení své konejte.
13. Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podlé dobře libé vůle své.
14. Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování,
15. Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě,
16. Slovo života zachovávajíce, ku poctivosti mé v den Kristův, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.
17. A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se, a spolu raduji se se všechněmi vámi.
18. A též i vy radujte se, a spolu radujte se se mnou.
19. Mámť pak naději v Pánu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.
20. Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.
21. Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.
22. Ale jej zkušeného býti víte, že jako syn s otcem, se mnou přisluhoval v evangelium.
23. Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen uzřím, co se bude díti se mnou.
24. Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo přijdu k vám.
25. Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,
26. Poněvadž toužil po všech vás, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.
27. A bylť jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.
28. Protož tím chtivěji poslal jsem ho, abyste, vidouce jej zase, radovali se, a já abych byl bez zámutku.
29. Přijmětež jej tedy v Pánu se vší radostí, a mějtež takové v poctivosti.
30. Neboť pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života, aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník