Předchozí Lukáš, 14. kapitola Další
1. I stalo se, když všel Ježíš do domu nějakého knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
2. A aj, člověk nějaký vodnotelný byl před ním.
3. I odpověděv Ježíš, dí zákonníkům a fazieům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
4. Oni pak mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
5. A odpověděv jim, řekl: Čí z vás osel aneb vůl upadl by do studnice, a ne i hned by ho vytáhl v den sobotní?
6. I nemohli jemu na to odpovědíti.
7. Pověděl také i pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak přední místa vyvolovali), řka jim:
8. Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, aťby snad vzácnější než ty nebyl pozván od něho.
9. A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
10. Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
11. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
12. Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd neb večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani příbuzných svých, ani sousedů bohatých, aťby snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
13. Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
14. A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
15. I uslyšav to jeden z spolupřísedících, řekl jemu: Blahoslavený, kdož jí chléb v království Božím.
16. On pak řekl jemu: Člověk nějaký učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
17. I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Poďte, nebo již připraveno jest všecko.
18. I počali se všickni jednomyslně vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, i musím vyjíti a shlédnouti ji; prosím tebe, vymluv mne.
19. A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
20. A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
21. I navrátiv se ten služebník, zvěstoval ty věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
22. I řekl služebník: Pane, stalo se, jakž jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
23. Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
24. Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
25. Šli pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim:
26. Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
27. A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
28. Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prvé sedna, nepočetl nákladu, má-li to, nač by ji dokonal?
29. Aby snad, když by základ položil, a dokonati nemohl, všickni, kteříž by to viděli, nepočali se posmívati jemu,
30. Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
31. Aneb který král, bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prvé nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
32. Sic jinak, když by onen ještě podál od něho byl, pošle posly k němu, žádaje za to, což jest ku pokoji.
33. Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
34. Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
35. Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ven ji vymítají. Kdo má uši k slyšení, slyš.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník