Předchozí Marek, 6. kapitola Další
1. I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2. A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3. Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm.
4. I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém.
5. I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6. I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7. A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8. A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz,
9. Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní.
10. A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11. A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu.
12. Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13. A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali.
14. A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho), pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho.
15. Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků.
16. To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal.
17. Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18. Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19. Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20. Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21. Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22. A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23. I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24. Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25. A všedši hned s chvátaním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.
26. Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27. Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.
28. A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své.
29. Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30. Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31. I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli.
32. I plavili se na lodí na pusté místo soukromí.
33. A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34. Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35. A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo.
36. Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37. On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38. I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39. I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40. I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti.
41. A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky.
42. I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43. Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44. A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů.
45. A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup.
46. A propustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47. A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi.
48. A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim). A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti.
49. Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli.
50. (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51. I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili.
52. Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53. A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54. A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55. A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl.
56. A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník