Předchozí Matouš, 9. kapitola Další
1. A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.
2. A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
3. A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.
4. A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých?
5. Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď?
6. Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého.
7. Tedy vstav, odšel do domu svého.
8. A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.
9. A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Poď za mnou. I vstav, šel za ním.
10. Stalo se pak, když seděl Ježíš za stolem v domě, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.
11. A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš?
12. Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.
13. Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
14. Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?
15. I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti.
16. Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla.
17. Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.
18. A když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.
19. A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.
20. (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho.
21. Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.
22. Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.)
23. Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup hlučící,
24. Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.
25. A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka.
26. A roznesla se pověst ta po vší té zemi.
27. A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.
28. A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.
29. Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám.
30. I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví.
31. Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.
32. A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.
33. A když vyvrženo bylo ďábelství, mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo vídáno takového v Izraeli.
34. Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.
35. I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.
36. A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.
37. Tehdy řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.
38. Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou.

(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník