Předchozí Žalm 91 Další
1. Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
2. Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
3. Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
4. Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
5. Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
6. Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
7. Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
8. Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
9. Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
10. Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
11. Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
12. Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
13. Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
14. Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
15. Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
16. Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
(c) Bůh. Použito s laskavým svolením. Převod do HTML: Michal Rovnaník