Té noci jsem se umyl, vešel do svého nádvoří a ulehl u jeho zdi. Pro
horko jsem neměl přikrytou tvář. Nevěděl jsem, že na zdi nade mnou
jsou vrabci. Jejich teplý trus mi padl do očí a způsobil mi bílý
zákal. Chodil jsem k lékařům, abych se léčil. Ale čím víc mě mazali
léky, tím víc slábly mé oči bílým zákalem, až jsem zcela oslepl.
Tóbijáš 2,9-10
kontext: Tóbijáš