Oba kamarádi se tváří promrzle. Právem. Tak probíhala naše rána. Vstávali jsme po třetí hodině, připravili fotografické desky, vylezli do sedla k dalekohledům, nějakou dobu trvala příprava - zaostření, kontrola ustavení montáže, nabití desek do fotokomor apod. Zatím zpoza obzoru vyšla kometa. Pro jednoho z nás to znamenalo být 20 minut bez hnutí shrbený nad dalekohledem a pointovat. To jest: bez sebemenšího přerušení pomaličku rovnoměrně točit šrobem za neustálého kontrolování, zda je kometa přesně na vláknovém kříži. Jakékoliv přerušení nebo naopak rychlejší pootočení šroubu by mělo za následek znehodnocení snímku. Na nějaké protažení se nebo zahřívací pohyb nemohlo být ani pomyšlení. Všechno by to šlo, nebýt taková zima. K ránu vždy teplota klesla na -15 až -20 stupňů (což není žádný hrubý odhad, ale přesný údaj - kamarád Pavel je meteorolog, takže jsme s sebou měli teploměry, tlakoměr, vlhkoměr i anemometr a pečlivě jsme měřili). Mrznul fotografující i oba čekající, kteří ho pak naložili na připravený "pekáč" a spustili ho dolů do chajdy, kde ho rozmrazili horkým grogem. Hned poté bylo nutno ještě vyvolat nafocené desky. Mezitím se rozednilo a mohli jsme vyrazit po kopcích.