Zadní země

První podzimní vandr na přelomu září a října patřil již tradičně "ohledávání obzorů". A jak jsem napsal loni, po mystickém třetím obzoru musel nutně následovat čtvrtý obzor severočeské krajiny - Zadní země. Nevíte-li, kde to je - nevadí, nechte se inspirovat ódiem tajemna a romantiky.

Je to země existující a neuvěřitelně krásná. Tak krásná, že to lze vypovědět jen obrazně, metaforou a náznakem. Nebudu se o to pokoušet vlasními silami. Nedokázal bych to lépe, než jak to učinil Miloslav Nevrlý v knížce Chvály Zadní země. Dovolím si z ní mnohé citovat, snad mi bude autorskoprávně odpuštěno. Ta knížka patří k mým nejoblíbenějším, často jsem se k ní vracel a těšil se, kdy se mi konečně podaří krásnou a mystickou Zadní zemi poznat osobně. Navíc mistrně vystihuje právě ten přístup k přírodě, krajině a vandrování, který je mi osobně tak blízký. Náčelník je velice spřízněnou duší, ač se osobně neznáme. Pro mě i mnohé jiné. A Vám ostatním mohu jen doporučit: narazíte-li na některou jeho knížku, neváhejte!