Druhým cílem, tentokrát až na dně údolí
Val Müstair při samé
švýcarsko-italské hranici, bylo stejnojmenné městečko a klášter.
Müstair je rétorománská podoba slova monastýr, tedy klášter. Už ta
jména svědčí o faktu, že klášter, založený zde Karlem Velikým r. 775, byl
určujícím prvkem pro městečko i pro širší okolí.
Klášter dodnes funguje (původní benediktiny-muže nahradily již ve 12.
století mnišky téhož řádu), což nebrání přístupu veřejnosti a fungování
musea. Díky tomu jsme mohli na závěr prohlídky v chrámu posedět a
poslouchat večerní "hodinky", po česku "nešpory" (lat. liturgia
horarum - vesperae).
Zachovala se zde významná část budov z původního založení, především
obvodové zdi a apsidy kostela, a na nich původní fresky. A nejen to...
I když jsme dorazili krátce před zavírací hodinou musea, byla povolána
paní provádějící v angličtině (Britka na pensi v Alpách) a ta se nám
věnovala skoro dvě hodiny. O každém detailu věděla spoustu zajímavostí, a
to ve všech důležitých souvislostech.
