Londýn má dva hlavní kostely: městský (sídlo diecéze) u sv. Pavla a
královský ve Westminsteru. Ten druhý je něco jako náš sv. Vít, ale ještě víc
spojený s národní identitou a dějinami. Králové jsou zde křtěni,
korunováni i pohřbíváni. A nejen králové...
Mám za to, že zde spočívá jeden z klíčů k porozumění britskému
úspěchu v dějinách. Do stejného prostoru jako králové patří i ti, kdo se
přičinili o poznání, objevy, kulturní dědictví... Každý Brit - včetně
korunovaných hlav - má prožívat jejich přítomnost, příklad, autoritu jako část
své identity. My máme Slavín na Vyšehradě. Učí se o tom vůbec ještě ve
škole? A kdo se tam zajde podívat a vstoupit do rozhovoru s našimi
velikány? Chodím na Vyšehrad často, ale zajít na Slavín mě ještě nenapadlo.
Existuje moc hezká knížka o tom, jak duchové Darwina, Newtona a
dalších v nočním Westminsteru zasedají ke stolu a diskutují
o otázkách, které řešili za svého života, a o tom, kam se lidské
poznání posunuje dál. Pěkně napsané, do hloubky i šíře souvislostí.
Doporučuju:
Josef Lhotský: Sen noci darwinovské (2016)
