Celý severní okraj Těrského Ala-Tau lemují divoce zvrásněné vrstvy hlinitých a
písčitých sedimentů. Prý jen neogenního, dokonce i čtvrtohorního stáří - co se
tu asi muselo dít, že to je takhle pomačkané... Celá cesta kolem Issyk-Kul, to
je přehlídka pestrobarevných vrstev na podhorských kopcích. Střídají se zde
zpevněné pískovcové polohy s volnými hlínami. V tomto místě (asi
uprostřed jižního pobřeží jezera) jsou vrstvy postavené úpně nastojato, což
umožňuje snadnější erosi. Hlína, nechráněná shora, je splavována pryč,
zůstávají vypreparované "hrady" z pevných vrstev a zařízlé rokle mezi
nimi. Ještě je to celé hodně barevné (Ala-Tau znamená
pestrobarevné
hory). Je tam hodně co fotit, v makro- i mikroreliéfu.
Kdo by chtěl vědět víc, tak
třeba tady.
