Hlavní město Kyrgyzstánu, den před návratem. Historie tam není k vidění žádná, jen
20. století. Každého návštěvníka asi nejvíc zaujme jev, velmi typický pro
hlavní města podobných států: propastný kontrast mezi předměstím a centrem.
Centrum plné dokonale vypulírovaných vládních budov, kolosální presidentský
palác, musea a památníky, všude dokonalý asfalt, čisto, pořádek, nádherné
parky. Kolem věnec obytných čtvrtí - bohatších i chudších, ale jakžtakž
konsolidovaných. A pak kilometry postkomunistického marasmu, kde je všechno
rozestavěné a nedostavěné, všechno se bortí - samý rezavý plech, děravé
kontejnery, jámy, prach, všude samé odpadky... a v tom všem náramně živo.
Reportáž z Biškeku by si měla všímat těch předměstí. My jsme ale jen
nakoukli do centra, sbalili a letěli.
