Choirokoitia patří k nejvýznamnějším sídlům raného neolitu - vedle slavnějších Göbekli Tepe, Çatal Hüyük či Jericha. Zdejší osídlení začalo v 9. tisíciletí př. n. l., brzy ztratilo spojení s kontinentem, vyvíjelo se nezávisle do poloviny 7. tisíciletí a pak náhle zaniklo. Teprve tou dobou dorazil neolit k nám do Střední Evropy.
Na těch sídlištích z raného neolitu překvapuje především rozsah a hustota osídlení. Žádné vesničky ze zemljanek, ale velkoměsta (Çatal Hüyük měl 5-10 tisíc obyvatel) s domy z kamenů spojovaných hliněnou maltou (pálit vápno neuměli). Maličké kruhové domy (o průměru max. 10 m) namačkané těsně na sebe, ale také (na oněch tureckých lokalitách) velké "chrámy".
U každého archeologicky zkoumaného sídliště se nabízí otázka: a jak pohřbívali? Právě z kostí a pohřebních darů se lze dozvědět nejvíc. Tak tyto kultury pochovávaly své nebožtíky doma - pod podlahu obydlí. Předkové tak zůstávali stále téměř doslova v kontaktu s živými.
Neznali kovy, neznali keramiku, ale z kamene, dřeva a hlíny dokázali vybudovat "civilisaci". Odvrácenou stranou neolitického úspěchu bylo výrazné zhoršení zdravotního stavu. Díky zemědělství mohli sice uživit víc lidí, mít víc dětí, ale kvůli jednostranné stravě byli slabší a umírali dřív. Navíc se ve velkých komunitách šířily první epidemie nemocí.
"Neolitická revoluce", tedy vznik zemědělství, byla prvním opravdu masivním a nevratným (a náležitě devastujícím) zásahem lidí do ekosystému, možná významnějším, než naše slavná průmyslová revoluce i se skleníkovými plyny. Dost se diskutuje o tom, jak se neolit šířil do Evropy - zda etnickou invasí (noeliťané z Předního Východu zdejší mesolitiky prostě vyhnali či pobili) nebo kulturní infiltrací (evropské populace postupně okoukávaly zemědělství). Pro oboje jsou argumenty, je velice zajímavé tu diskusi sledovat. Podívejte se třeba na osel.cz a dejte vyhledat pojem neolit.
Zpátky do Choirokoitie... Vesnice stála na kopci, byla obehnaná zdí, i když ta asi neměla funkci obrannou, spíš oddělovala lidi od chovaných zvířat. Pod kopcem stojí několik rekonstruovaných neolitických domů. Zdi postavené z kamenů spojovaných a omítnutých blátem, ploché střechy z větví, rákosu a "blátové malty". Rekonstrukce prý byla snadná - ukázalo se, že neolitická technologie se příliš nelišila od toho, jak se na kyperském venkově donedávna pracovalo.