Pirin mi při první návštěvě tak učaroval, že hned další rok jsem se tam
vypravil znovu, v jiné sestavě, tentokrát už s mapou. Času bylo méně (před Pirinem jsme ještě
prošli
Rilu), ale zato jsme postupovali rychleji a víc se věnovali terénu
mimo cesty. Opět ve směru SZ-JV, tentokrát z Banska pod Vichren s odbočkou
na hlavní hřeben, do jeho severních srázů. Pak od našich oblíbených
Vlachinských jezer přes střední část k Džengalu, odbočka na Poležany a
Strážce a nakonec přes Temné jezero a Kamenicu do Melniku.
