Hodina a půl pohodlného sedění. Dalo by se putovat i čestněji. Vždyť
putování je pouť a do Říma se má putovat. Pěšky, samozřejmě. Za letu jsem
si představoval, jak tam někde pod námi putuje ze Sázavy do Říma opat
Božetěch. Na ten vandr přes hory nemá pohodlný kletr s bederním pásem,
ale nějaký pytel na provaze, a k tomu nese metrákový vyřezávaný
kříž.
Třeba si tu pouť pěšky do Říma užiju taky, někdy v důchodu...
