Někdy na začátku zimy 1988 jsem se ocitl ve Slovenském ráji na hvězdářské
konferenci. Mrzlo až praštělo, přitom krásné slunečné počasí. Nikdo nám
nemůže vyčítat, že jsme nějaký jednací čas obětovali na prolézání dolin. Už
je to dávno, takže si trasy už přesně nepamatuji. Ale stihli jsme toho
docela dost. Škoda jen, že obrázky dopadly tak špatně. Československé diáky Fomachrom
neblahé paměti měly otřesně špatnou definici a po těch skoro 20 letech na nich
téměř žádné barvy nezůstaly. Na Kodaky jsme neměli peníze a stejně nebyly za
bolševiků k dostání.