Přílivový ostrov - možnost přejít suchou nohou po mořském dně na ostrov a zase
zpátky. A na ostrově ruiny pradávného osídlení. A kolonie mořských ptáků.
Osamělá romantika. Kdo by odolal?
I zde bylo všechno jinak, i když všechno napsané (až na tu osamělou
romantiku, ale jde o vhodný čas) vlastně platí. Tedy první rada:
Nechoďte sem za plné letní sezóny. A za odlivu (jak radí první logická úvaha).
Naopak, přijďte sem za vrcholícího přílivu. Jen tehdy si tu cestu na ostrov
vychutnáte. Sice budete muset sundat boty a brodit, ale vody bude nanejvýš po
kotníky. A ostrov bude skutečně ostrovem, i když jen na chvilku. A snad tu
bude míň lidí.
Ano, bez přeplněného parkoviště a davu turistů by to byla severská pohádka.
Nechybí ani ostrov, ani to pradávné sídliště, ani velkolepé útesy, ani ti
ptáci. Ovšem bylo to celkem zklamání. Hodně racků, pár papuchalků - ale jen
přeletujících a z dálky. Nemít dalekohled, ani bychom je
nezaregistrovali. Prostě - obecné moudro: - nejde jen o to, kam, ale
hlavně taky: kdy. Časné odpoledne uprostřed léta není dobrý čas.
Věnovali jsme se jen ostrovu. Bez povšimnutí jsme nechali vesnici (silné
slovo) Birsay, ač ta je historickou pamětí přeplněná. Zde bylo nejstarší
centrum Orknejí, zde bylo první sídlo orknejských jarlů i biskupství, zde byl
pochován sv. Magnus. Až v polovině 12. stol. bylo centrum
přeneseno do Kirkwall. Ovšem k vidění toho
mnoho není (kromě ruin paláce z 16. stol.).
