Doslova ústřední kopec celého pohoří. Sbíhají se v něm všechny tři hlavní
hřebeny. Velká Fatra má podobu velkého Y a Ploská je v onom uzlu. Dělá čest
svému jménu. Je opravdu placatá. Zato ohromně široká. Ze všech stran působí
dojmem drtivě těžkého masivu. Hodně připomíná
Krkonoše - třeba Kotel nebo Studniční horu. Kolem plochého holého vršku
jsou na všechny strany lavinové kotle se skalními plotnami. Z toho také
vyplývá, že poskytuje krásné výhledy na všechny strany. Ne sice s vrcholu -
tam kvůli plochému terénu chybí pohled dolů - ale ze všech úbočí a
postranních hřebenů.
Kvůli její centrální poloze a také proto, že na jejím úbočí jsme se
uhnízdili, vedly všechny naše výlety přes Ploskou. A taky návraty. Obzvlášť
silně utkvěla v paměti cesta pozdě večer za tmy (po západu Slunce s Borišova).
Fičelo, přihnal se mrak, hustá mlha. Byl jen tušit kus větrem bičované
pláně, zdánlivě nekonečné. Jako někde v severské tundře.