Když je na Hejšovině příliš moc lidí (a to je bohužel už skoro pořád), je
lepší ji obdivovat z odstupu a zdola. K tomu se velice hodí pláně na západní
straně. Dřív to bývaly pastviny, dnes zarůstají březovými nálety. Vedla tudy
cesta z Pasterky do Karlova (tehdy: z Pasterkova do Kalasperku). A vydatně tam
strašilo; přečtěte si o tom v některé z knížek paní E. Koudelkové o Českém
koutku. Dobře se do toho lze vžít - je to opravdu pustina, ani jediné stavení
na dohled a nepotkáte tam člověka. Zvlášť za mlhy a větru.
