|
|
Na mapě Orlických hor nás zaujala velká zelená plocha táhnoucí se rovnoběžně s jejich hřebenem hned za hranicemi. Souvislý kus lesa 10x20 km bez civilizace a bez silnic, to je na české (i polské) poměry skoro jako Aljaška nebo aspoň jako Brdy. To by bylo něco na čundr! Plní romantických představ jsme se vydali; byl jsem pro pěší pochod, synci však prosadili kola. Skutečnost z našich představ něco potvrdila, něco zkorigovala, jak už to tak bývá.
Ke cti Bystřických hor nutno říci, že je opravdu můžete procházet křížem krážem, aniž byste narazili na turisty, natož na turistickou komerci. Leží totiž ve stínu zprofanovanějších hor Orlických ze západu a Stolových ze severu. Narozdíl od nich nemohou nabídnout ani pocit vysokohorského hřebene s kosodřevinou ani skalní města, ale "jenom" hluboký les a klid. Snad tomu tak bude i nadále. Na druhou stranu - žádná divočina se zde nekoná. Celé hory pokrývá smrková monokultura, velká fabrika na dřevo. Na stopy (nepořádek) po těžbě dřeva se narazí každou chvíli. Trampská duše musí tesknit po pestrých smíšených a citlivěji obhospodařovaných lesích na Brdech. Jen v nejhezčím údolí uprostřed hor při říčce Lomnické Bystřici je les zpestřen příměsí listnáčů, především buků. Příjemnější stránkou lesnické aktivity je ovšem hustá síť pohodlných širokých cest jako stvořených pro kola.
Teď již konkretněji kudy kam: záleží na tom, jaké jsou další cíle výpravy. Určitě stojí za to, navštívit cestou i největší atrakci Kladského výběžku - Stolové hory (viz rubriku Víkend v č. 4/2001) s jejich pískovcovými skalami. V tom případě by cesta do Bystřických hor vedla přes lázně Dušníky nebo Polanici. (Pozn. na okraj: když zdejší místní jména vyslovujeme či přepisujeme česky, je to legitimní - ta jména jsou původně česká, vždyť Kladské hrabství bylo až do r. 1742 součástí Českého království.) Ze strany Orlických hor se nabízejí turistické hraniční přechody na severu v Olešnici nebo na jihu v Bartošovicích. (Pozor - přechod v Orlickém záhoří je jen pro tzv. malý pohraniční styk; proč nemůže fungovat zároveň i jako turistický, vědí jen polští pohraničníci, ale nepovědí. Raději bez komentáře...) Nebo lze přijít z opačné strany přes Králický Sněžník a jeho podhůří, i zde se nabízí ledacos zajímavého, třeba vodopády na potoku Wilczka (Vlčím) nebo krasová Medvědí jeskyně.
Zhruba se dá říci, že Bystřické hory se dělí na dvě části: severní a jižní. Odděluje je hluboký zářez říčky Lomnické Bystřice a nad ním sedlo Spalona (na rozcestí v sedle stojí hospoda, kterou můžeme vřele doporučit). Jižní část má charakter jednoho hřbetu s několika kolmými údolími směřujícími k Orlici. Zde jsou také dva nejvyšší vrcholy s něžně botanickými jmény: Jagodna (977 m.n.m.) a Sasanka. Širší severní částí protéká již zmíněná Lomnická Bystřice, jejíž údolí odděluje dva hřebeny - vyšší severovýchodní (Lomnicka Rownia 898 m.n.m.) a nižší jihovýchodní (něco málo nad 800 m.n.m.). Sleduje ji krásná cesta, říčka se po ránu topí v mlžném oparu, meandruje, valí se po kamenech a šumí. V poledním vedru pak skýtá ochlazení (opravdu vydatné). Její voda má typickou nahnědlou barvu, však také vytéká z rašeliniště.
A když jde řeč o rašelině, musíme se zmínit o hlavní turistické atrakci, jediném místě, kde jsme potkali více lidí. Pokud se do Bystřických hor vydáte ze severu, z Olešnice nebo z Dušníků, máte ji hned na začátku cesty. Pod osadou Zieleniec (která je jediným lyžařským střediskem na polské straně Orlických hor), v sedle mezi údolím Dušníků a Orlickým Záhořím se nachází rozsáhlé rašeliniště - Torfowisko pod Zielencem. Jeho severní část zvaná Topielisko (tj. doslova "místo k utopení") je přírodní rezervací a je turisticky zpřístupněná poválkovými chodníčky, dokonce i s vyhlídkovou věží a s naučnými tabulemi o místní floře. Velmi to připomíná třeba Tříjezerní slať na Šumavě. Jižní část s neméně malebným názvem Czarne Bagno bude vyhlášena rezervací v nejbližší době.
Mimochodem, z tohoto rašeliniště vytéká hlavní pramen Divoké Orlice (takže jeho návštěva by měla být povinná pro královéhradecké patrioty). Té se pak, pojedete-li na kole, můžete přidržet - čeká vás skoro 30 km příjemného pozvolného klesání po dobré silničce bez automobilů. Orlice obtéká celý hřeben "svých" hor stále držíc jihovýchodní směr až do Niemojowa, za nímž se již obrací do Čech. Můžete takto celé Bystřické hory objet, nebo někde zabočit lesní cestou do jejich nitra. Doporučujeme dojet alespoň do vesničky Rudawa, kde je z Orlice vyvedena voda do malé přehrady nabízející skvělé koupání.
Nejsme v žádných velehorách (a pokud vím, ani v rezervaci), takže kam doj(e)deme, tam si lehneme. A když náhodou přijde bouřka, nevadí. Občas se dá v lese narazit na seník nebo budku po dřevařích. Seníky jsou impozantních rozměrů, první třída. Je moc příjemné, sedět měkce v suchu na seně, hrát karty a poslouchat řádění živlů kolem a pak usínat za tichnoucího šumění lesa.
Pokud jste náročnější a neobejdete se večer bez koupelny (jako by potok nestačil!), máte na výběr v okolních vesnicích. Nabídek na ubytování v soukromí je všude hojně. Klíčovým slovem je zde "agroturystyka" - vykládám si to tak, že kromě přespání si ještě můžete podojit kozu. Proč ne?
Tak až budete chtít nechat odpočinout nervy, užít si klid a samotu, máte zde tip na jedno- či vícedenní výlet.
(psáno pro časopis Outdoor)
Kliknutím na náhled dostanete větší formáty.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |