O systému štol kolem Malé Ameriky lze říci mnohé, ale stěží nezaujatě.
Dobře to vystihuje článek (převzatý z
Krasové deprese
prostřednictvím
Trempovin č. 90):
"Syndrom amerikanensis... Tak by se dala nazvat ona lékařské vědě dosud
neznámá, leč silně nakažlivá duševní choroba. Sama o sobě není nebezpečná;
občasná úmrtí však nejsou výjimkou. Náš kolektiv, složený z vědeckých
pracovníků z mnoha oborů, zkoumal její účinky, a to i na vlastní kůži, a
dospěl k překvapivým výsledkům: ostře ohraničené ložisko nákazy leží na
rozhraní katastrů obcí Mořina - Budňany - Kozolupy, na vápencové plošině
zvané Amerika, proslulé těžbou vysokoprocentních vápenců v jámových lomech.
Po nakažení, které se děje vizuálně foneticky, prochází dotyčný až pěti
stádii choroby:
V prvním stádiu se postižený jedinec velmi často vrací na místa, kde se
nakazil, poslouchá u táboráků neuvěřitelné příhody, do cancáku si maluje
mapky, pojmenovává rokle a chodby.
Ve druhém stádiu ho posedá touha odhalovat tajemství vápencových lomů a
štol, z historek zaslechnutých v prvním stádiu sestavuje teoretické
konstrukce, v nichž dochází k více či méně fantastickým odhalením (jako
např. že se tu těžil vápenec...), shání informace v závodě na Mořině, odkud
utíká se smečkou psů v patách; obkresluje mapy od zkušenějších kolegů, v
terénu aktivně pracuje na výkopových pracech.
Ve třetím stádiu odvrhuje jedinec vše, co dosud nashromáždil, a vydává
se směrem ke Státnímu archivu; v terénu řídí výkopové práce.
Ve čtvrtém stádiu do terénu téměř nejezdí, archiv nenavštěvuje (má doma
všechny kopie), občas vyplodí článek či historku, vesměs určenou pro kolegy
v 1. stádiu. V seriózních tiskovinách si nenápadně přisvojuje zásluhy na
výsledcích výkopových prací.
Pátým stádiem je amnézie. Nashromážděnou mapovou dokumentaci dotyčný
použije na zakrytí nábytku při malování novomanželské ložnice.
Protože však, jak praví básník, žití se vrací v kruh, přicházejí další
a další znovu objevovat dávno objevené a znovu zapomenuté, aby i oni časem
zapomněli..."
Nebudu zde psát soustavné pojednání o štolách, jak na sebe navazují a
jak se do nich leze. Názvy štol přebírám z map zpracovaných Davidem
Kaifošem. Původ oněch názvů je rozličný a míra jejich známosti a užívání je
také různá. Ale tím, že tyto mapy jsou jako jediné obecně rozšířené, tvoří
jakousi normu.
V současné době jsou už všechny vstupy do štol bytelně zamřížované,
takže "nadivoko" se tam nikdo nedostane. Legálně a s průvodcem si lze
hlavní štolu projít tradičně při dnu otevřených dveří (bývá to na konci
května), není to taková romantika, ale na druhou stranu se dozvíte spoustu
zajímavostí a můžete se ptát lidí, kteří o věci opravdu něco vědí
(narozdíl od nás, co jen tak plkáme na internetu), a nehrozí při tom
průšvih, takže: doporučuju!
