neboli skály na levém břehu Berounky před Alkazarem. Vlastní Šanův (původně:
Pšanův) kout je kus louky mezi řekou a skalním obloukem. Nepochybně jde o
pozůstatek někdejšího meandru řeky, která se původně zakusovala do skalní
stěny. Ta stěna je totiž přírodní, není to někdejší lom jako mnohé jiné
skály v Českém krasu. A už na první pohled je nezaměnitelná svou špinavě
šedohnědou barvou se dvěma oranžovými pruhy. Tím kontrastuje se sousedním
zářivě bílým Alkazarem. Jak je to možné? Správná otázka. Během variského
vrásnění byly vápencové kry různého stáří všelijak zprohýbány a navrstveny
přes sebe. Tak se stalo, že na mladší, devonské vápence Alkazaru se
nasunuly starší tufitické vápence spodního siluru. V Šanově koutě a
následujících výchozech "Na skále" jsou odkryté.
Z vrcholů stěn celého skalního defilé jsou hezké pohledy dolů na kaňon
Berounky. Jeden z nejzdařilejších najdete u Ivana
Anderleho.
