Kodská rokle je známá především jako místo jedné z nejstarších osad
Údolí
děsu. Nechodím ale fotit a vystavovat něčí chaty, jakkoliv ty zdejší jsou
romanticky konservativně udržované.
Co činí Kodskou rokli unikátem, je také přírodní fenomén: krasový tok se
značným spádem, který vytváří systém pěnovcových hrází, jezírek a vodopádů.
Proč tomu tak je? Český kras je dosti atypickým krasem. Nejsou zde velké
jeskyně s aktivními podzemními toky (jako je třeba Punkva). Jsou zde pukliny,
jeskyně i propasti, ale většinou uzavřené a vyplněné sedimentem. Voda jimi
protéká velice pomalu. Když pak vytéká v některém z krasových pramenů
(vyvěraček) na povrch, má za sebou i tisíce let v podzemí. Prameny se tudíž
vyznačují vysoce stabilními průtokem, teplotou a obsahem rozpuštěného
uhličitanu vápenatého. Schopnost vody ho rozpouštět závisí na kyselosti, tzn.
na obsahu kysličníku uhličitého. Toho se voda nezbaví v podzemí, zato hned po
výtoku na povrch uniká CO2 do vzduchu a uhličitan vápenatý se sráží
v podobě pěnovce. (Nepřesně se píše o travertinu.) Tento proces ještě
urychluje vegetace v toku, zejm. mechy, která si také svou část CO2
odebere. Proto se pěnovec sráží nerovnoměrně - nejvíc tam, kde je nějaká
překážka, která tok zpomalí. A kde je překážka, tam se uchytí i mech a proces
se zesiluje. Místa intensivního srážení pěnovce pak vytváří hrázky a kaskády.
Na jednom místě velkou hráz s vodopádem.
Právě vývěr v osadě Koda se nejvýrazněji vyznačuje popsanými vlastnostmi.
Pod vývěrem je nezamrzající rybníček a pod ním - v mohutné, desítky metrů
vysoké pěnovcové kupě - uměle vyhloubené koryto se dvěma mlýnskými koly nad
sebou. Pod mlýnem potok dosti prudce klesá a tvoří přehlídku pěnovcových hrází
jako do učebnice.
A ještě si uděláme odbočku k jeskyni.
