Mám ten kopec moc rád. Má svou opravdovou historii (něco o tom jsem před
mnoha lety napsal
u poslední fotky), nejen stupidní "poudačky" o energiích a
jiných strašidlech. A úžasný
genius loci. Na vrcholu je hřbitov
s pozdně románským kostelem a pozůstatky středověkého benediktinského
proboštství. Málokteré místo působí tak laskavým, útěšným a uklidňujícím
dojmem. Taky je zde pochován zdejší rodák, významný hudebník, Smetanův
současník Josef Leopold Zvonař. Jeho nejznámější píseň
Čechy krásné,
Čechy mé lze právě zde nejlépe pochopit. Zde (a v kraji kolem
Velíze) tato píseň přestává být obrozeneckým kýčem a stává se svrchovaně
pravdivou a výstižnou výpovědí o české krajině i o tom, že se zde
dobře žije.
A právě proto sem jezdím i já a mnozí jiní vandráci a výletníci.
Obrázky, kromě posledního, pocházejí z vandru na samém začátku jara.
Začal jsem na Velízi, v sousedních Broumech si zašel na večeři a
hlavně na pivo - vždyť právě zde se vaří nejvýše ceněné pivo v Čechách
a tím pádem na celém světě. (Ano, pivovar Matuška.) Pak jsem se odebral
nocovat do lesů. Prostě - Čechy krásné Čechy mé... zem lesy a pivem oplývající.
