Nemohli jsme si vybírat, z celých vánočních prázdnin to byla jediná
použitelná noc. Pak už měla jít jedna fronta za druhou. Nějaká nízká
oblačnost byla, nad ní by mohly být stříbrné sněžné hory zalité měsíčním
světlem...
Jako v Rádiu Jerevaň to bylo trochu jinak. Kromě nízké oblačnosti
byla i ta vysoká. A nebyla to žádná klidná inverse. Na hřebenech řádila
vichřice, strhávala mraky a hnala je přes hory. Kromě mraků strhávala i
lyžaře. Moje rukavice a čepici odnesla kamsi do Polska (blbá
komplikace...). Udržet rovnováhu a jít plusmínus rovně byl nadlidský výkon.
Místo sněhu jen led a šutry. Jít na to s běžkami nebyl dobrý nápad.
Ale hlavně nešlo fotit. Když člověk neudrží vlastní tělo, neudrží ani
foťák. Postavit stativ nepřipadalo v úvahu, taky by hned uletěl. A ještě k
tomu byla skoro celá noc v husté mlze. No, nedařilo se... Tak aspoň pár
obrázků z večera a z rána.
