U jedné jihomoravské vesnice je kopec celý z písku. Na tom by nebylo nic
divného, kdyby v tom kopci nebylo vyhrabané podzemní město. Labyrint
chodeb, komor a sklepení. Desítky štol, stovky křižovatek a ještě víc
odboček a výklenků. Jako když si děti postaví z písku hrad a pod ním
vyhrabou tunel; ovšem v tisícinásobném měřítku. Jev, který má sotva někde
obdobu. Bohužel je to opravdu v písku, měkkém a sypkém, navíc kopec zarůstá
křovím a akáty, jejichž kořeny dokonávají dílo zkázy. Písek se sype, klenby
se boří a propadají, mnoho chodeb a vstupů je už zavalených. Vydat se tam
znamená mít písek úplně všude, hlavně za krkem, ve vlasech a - což je
nejhorší - ve foťáku. Jemný, všudypřítomný, neodstranitelný.
Občas se někdo ptá: "Co to je za vesnici? Je to veřejně přístupné? Kudy
se tam leze pod zem?" a podobně. Tedy: veřejně přístupné to není,
lokalisaci zde uvádět nebudu. Místní by mi za to nepoděkovali. Lézt se tam
nemá, je to na soukromých pozemcích. Aby ta kuriosita byla aspoň nějak
přístupná a viditelná - k tomu jsou tyto stránky.
