Jednou zjara se takhle prodírám vysokou trávou přes nepokosenou louku a každou
chvíli narazím na vyležený důlek. Jako by se tam válel třeba zajíc. A pak
ejhle - už vím, od čeho to je. A vedle další. No, schovaní tam jsou dobře, to
se musí uznat. Ale kdyby do toho vjela strojní sekačka... radši nedomýšlet.