Brdské dopadovky patří - paradoxně - k nejzajímavějším místům. Obrovská holá plocha porostlá vřesem působí melancholicky, krajina jako někde v Irsku nebo ve Skotsku. Včetně častého větru a mlhy. Taky připomínají šumavské slatě. Ovšem narozdíl od nich je zde celkem sucho - vykácením lesa došlo k vysušení celé oblasti. Když se povede počasí, je vidět hodně daleko - až na všechny české pohraniční hory.

Stejně tam nechoďte! Pod vřesem může být decentně ukrytá nějaká nevybouchlá munice a každou chvíli můžete spadnout doslova do díry po granátu.

O Toku samotném se nebudu rozepisovat - opět můžu odkázat na článek Martina Adámka.