Občas zaslechnu: "Fotky pěkné, ale stejně to není ono, je potřeba zažít to skutečně." Ano - mnoho věcí, dojmů a zážitků fotka nezprostředkuje. Pár jich prozradím:
- hnusná zima a dlouhé postávání u foťáku (Zkuste si jen tak vyčekat pět minut. Je to nekonečné.)
- zmrzlé prsty na rukou i na nohou
- tma jako v p...ytli (Fotka z pětiminutové exposice hrozně lže.)
- krvavá rána na hlavě od větve trčící ve tmě (Lepkavá krev kape do foťáku.)
- štěrk ujíždějící na srázu pod nohama
- brýle spadlé se skály
- brýle kamsi odložené (ve tmě nejsou vidět)
- kapka vody u nosu, spadlá přesně do objektivu
- stále se zamlžující objektiv
- stávkující zaostřování
- nefungující dálková spoušť - snad napopáté zafunguje
- přes všechnu snahu (a po čtvrt hodiny čekání) neostrý snímek
- kopanec do stativu uprostřed exposice
- nedotažená hlava stativu (zmrzlé prsty) - na snímku jen šmouhy
- od rosy úplně mokrý spacák
- do rána zmrzlá voda v lahvi
- etc. etc.
A hlasité nadávky s mnohým krásně zvučným RRRR nesoucí se do údolí.

Já to noční focení prostě miluju.