Zadní země ve sluneční záři

V suché zadní zemi můžeš zažít středozemní, řecké večery a noci. Prostři si za horkého, snad třicetistupňového srpnového večera spací pytel na vrcholu Ptačího, Slepičího kamene. Při tvém příchodu bude možná také stát na okraji skalní hlubiny mohutný jelen. Na nejvyšším místě, s rozhledem na všechny lesnaté i skalnaté strany světa, bude pozorovat svou krásnou zem. Spatří tě a zůstanou po něm jen hluboké zápory v písku, zmizí jako duch mezi borůvčím, hasivkami a skalami. Zůstaneš na osamělém vrchu sám. Skalnatý vrchol pokrývá vrstva borového jehličí, suché jelení bobky a krákorky, borové šišky. Umeteš si do hladka své rovné skalní lože, rozprostřeš spací pytel a svlečeš se donaha. Mouchy a vosy již odešly spát, je klid. Komáři v Zadní zemi nejsou a mravenci jsou milosrdní. Silně se stmívá, na severozápadě se rudé slunce ukrývá za obzor. Horký vánek přináší pryskyřičnou vůni sosen, ležíš rozvalen jako Apollon a věky míjejí. Z horkého vzduchu prosvítají řídkými korunami borovic první hvězdy, probouzí se starořecká noc. Kdyby byla nablízku nymfa, pak by chyběly již jen cikády, ti milostní hudebníci jižního Peloponésu, a šumění teplého, průzračného moře u paty Ptačího kamene. Neevropské blaho - usnout ve vlahém vzduchu nahý na spacím pytli.

M. Nevrlý