předcházející obsah skupiny následující Skalní výběžek
Skalní výběžek - menší formát
Přišel čas, a nelze to již odkládat, položit si zásadní otázku, proč vůbec psát o krajině, proč mařit čas popisováním něčeho, co je každému zřejmé? K čemu navíc onen naivní, romantizující bajverk, ono zbytečné a mnohomluvné ozvláštňování obyčejného kusu země (protože knihu lze nepochybně napsat o každém kraji), do kterého člověk náhodou zavítá? Sám vlastně nevím, proč mám nutkání takovou knihu psát, snad jen proto, abych neměl pocit, že jsem se týdny a měsíce plahočil jen marně a planě po horách a skalách a že po mých krocích nezůstane nic trvalého. Snad i proto, že jsem byl v mládí odchován četbou cestopisů, na kterých mě nejvíc přitahovaly popisy krajin. Snad proto, že mi je líto, když nikdo nepopisuje mizející krásu krajin, jako bylo líto nehodnému a hříšnému pravoslavnému popovi ze staré ruské povídky o očarovaném poutníkovi, že se nikdo nemodlí za sebevrahy, a vzal tento nevděčný úkol na sebe. Možná proto, že cítím, že je to jediný způsob, jak se mohu pokusit svými slabými silami přispět k tomu, aby se lidé stali lepšími a začali vnímat krásu kolem sebe. Nevím, ale jisté je, že všechno, co jsem kdy v životě napsal, se nějakým způsobem týkalo buď přímo, nebo nepřímo krajin a jejich neposedných, kvetoucích nebo kamenných dětí, zvířat, rostlin a kamení. Psát o něčem jiném mě nebaví. Snad i na hrobě bych měl mít vytesanou krajinu, a protože to je věc nemožná, postačí, bude-li na něm Aiolos, bůh vichrů, hrát na svou větrnou harfu.

M. Nevrlý

F: září 2008, Z: 2008/10   napsat komentář