předcházející obsah skupiny následující Pramenná louka
Pramenná louka - menší formát
Koncem května jitřně voní při východu slunce světlá bučina nad Ponovou loukou. Krásné probuzení, ani vstávat se nechce. Dodaleka tam kvete jednokvětá strdivka a s vonnou mařinkou pokrývá les, který je zákonem chráněn sice pro své stromy, ale měl by být chráněn také pro svoji jarní jitřní vůni. Je nesmírně mnoho času. Na teplou zem již svítí slunce, tehdy je nejlépe zůstat ležet ve spacím pytli a nohy opřít do výšky o mohutný lesklý buk. Vzduch je neskutečně vlahý.

Černohlavá pěnice zvěstuje blízký příchod léta a doupňák tleská křídly. Sykavka, lesní budníček, staví své kulaté hnízdo a vysoko v korunách buků zpívá černohlavý lejsek. Bučina nad Ponovou loukou - krásné místo pro probuzení. U potoka, prodírajícího se bukovým listím a temným bahnem, roste první koloděj, modrý hřib. Uvaříš-li ho s rýží, propůjčí tvé snídani asijskou barvu i chuť. Dole na Ponově louce, která by se správně měla česky nazývat Pramenná louka, vybíhá zlobně z bažiny velký kňour a nespokojeně chrochtá. Nerad utíká k lesu, nelíbí se mu, když ho za květnového jitra někdo ruší v jeho lesní a skalní říši.

M. Nevrlý

F: září 2008, Z: 2008/10   napsat komentář