Koncem května jitřně voní při východu slunce světlá bučina nad Ponovou
loukou. Krásné probuzení, ani vstávat se nechce. Dodaleka tam kvete
jednokvětá strdivka a s vonnou mařinkou pokrývá les, který je zákonem
chráněn sice pro své stromy, ale měl by být chráněn také pro svoji jarní
jitřní vůni. Je nesmírně mnoho času. Na teplou zem již svítí slunce, tehdy
je nejlépe zůstat ležet ve spacím pytli a nohy opřít do výšky o mohutný
lesklý buk. Vzduch je neskutečně vlahý.
Černohlavá pěnice zvěstuje blízký příchod léta a doupňák tleská křídly.
Sykavka, lesní budníček, staví své kulaté hnízdo a vysoko v korunách buků
zpívá černohlavý lejsek. Bučina nad Ponovou loukou - krásné místo pro
probuzení. U potoka, prodírajícího se bukovým listím a temným bahnem,
roste první koloděj, modrý hřib. Uvaříš-li ho s rýží, propůjčí tvé snídani
asijskou barvu i chuť. Dole na Ponově louce, která by se správně měla česky
nazývat Pramenná louka, vybíhá zlobně z bažiny velký kňour a nespokojeně
chrochtá. Nerad utíká k lesu, nelíbí se mu, když ho za květnového jitra
někdo ruší v jeho lesní a skalní říši.
M. Nevrlý
|