předcházející obsah skupiny následující Rašelinná strouha - větší formát
Rašelinná strouha

V Zadní zemi je nejdůležitější voda. Je jí tam málo a jistě i proto je kraj tak opuštěný. Není-li voda, chybějí lidé. Chybějí-li lidé, nejsou cesty. Nejsou cesty a lidé, nejsou tedy ani hospody, mlaskavé tlupy řvoucích lidí. Zůstanou jenom ti, kdo umějí pít z louží. Z těch je nutno nabírat vodu nejčastěji. Dna louží jsou temná, ale jejich vody čiré, zahnědle nazelenalé. Stojí většinou na dnech roklí v jamách často i zrašelinělých a plných větví. Písek dna je zazemněn bahnem, hustším i řidším, a louží je v rokli nad sebou řada. Mnoho z nich černá zvěř proměnila ve svá kaliště. Myslíš, že jsi již přišel na konci doliny až k nejhořejšímu, kde je nejlíp nabrat vodu, ale jdeš-li výše, nad čirou louží je další kalné prasečí kaliště, ze kterého vytéká voda kupodivu čirá. V Zadní zemi je nutno pít s prasaty, dělit se s kanci o vodu. Trochu zvířecí moče snad neuškodí, snad divočáci netrpí žloutenkou, a také oheň a var mnohé zmohou. Rovněž autosugesce je dobrá. Neříkej si, že piješ čaj z rozdupaného kaliště, mysli si, že nabíráš vodu z topasového jezírka, že vaříš vodu barvy drahokamu. Je to totéž, a přesto - zahnědlé nudle i tmavý čaj ti budou chutnat lépe. Za vyprahlých letních měsíců je ale v Zadní zemi s vodou zle. Voda v jamách vyschne, červená voda v Divoké rokli se kamsi propadne, vsákne do rudého písku a z něj ji už nedostaneš. Jen ve Sněžné rokli pod prasečími kališti dosud stojí voda v titěrných tůňkách. Čirá, ale rudočerná a tak kyselá, že ti svírá jazyk. Otužilého poutníka však po ní břicho nebolí. Pak se jednoho dne snese nad Zadní zemi prudká bouře a úlevný liják. Na dnech roklí stéká po stezkách voda s jehličím. Jak deště ubývá, voda se vsakuje, jehličí se zastavuje a tvoří na cestě hrázky podobné travertinovým. Život je zachráněn, kaliště se znovu naplnila vodou.

M. Nevrlý

F: září 2008, Z: 2008/10   napsat komentář