Vzdechy od Veverky

Čím jsou trampům kempovky, tím jsou horolezcům vrcholovky - knížečky umístěné na vrcholech skal v oněch nápadných kovových krabičkách. Lezec se vyškrábe na vrchol a obvykle - ne vždy - zapíše datum, cestu, kterou vylezl, a své jméno nebo přezdívku. U toho většinou zůstane, ale ne vždy: dojem z výstupu nebo z rozhledu na vrcholu bývá tak silný, že si ho člověk nemůže nechat jen pro sebe. Tak se někdy stane vrcholovka místem intimního vyznání, ba i báseň se tu občas zrodí.
Stránky žloutnou a rozpadají se, záznamy pořízené oharkem tužky jsou stále bledší a nečitelnější, po čase je celá vrcholovka vyměněna za novou. A škoda, aby s ní zmizely i pocity, dojmy a úvahy, sondy do horolezcovy duše.
Vypsal jsem některé záznamy ze dvou míst: z vrcholovky věže Veverka (alias Peklo) v Broumovských stěnách a z nedalekého horolezeckého bivaku "U Čertovy tchyně". Vrchol Veverky je dostupný lehkou "dvojkovou" cestou a nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů. Bývá proto cílem i nelezeckých výletů - jen tak zde pobýt a vychutnat koncentrovanou krásu skal - a to ve všech ročních dobách. Tím více dojmů a záznamů.
Záznamy jsou jen minimálně upraveny gramaticky (ne všude - některé půvabné chibi ponechávám). Záznamy uvádím bez podpisů (autoři by nemuseli souhlasit s touto formou zveřejnění). [...] znamená setřený a nečitelný text.

[2014] Už je to 7 let, kdy jsem tyto výpisky umístil na web. Ještě letos slibuji doplnit nové záznamy.

kempovka od Čertovy tchyně	vrcholovka z Veverky
23. 11. 1980 Přátelé, patřit mezi Vás je štěstí, býti Vás hoden je závazek, žít s Vámi znamená dívat se do zrcadla a vidět tam Vás místo své vlastní tváře. Čítal jsem mnoho knih o věrných a pevných přátelstvích, nepoznat však Vás, nikdy bych nepoznal a nepochopil, co vlastně tvoří takovou příbuznost. ----------------------- Bivaková kniha "U ČERTOVY TCHYNĚ" byla vynesena milovníky tohoto krásného koutu SLAVENSKÝCH SKAL 23. 11. 1980 léta Páně Zapiš svůj pocit a vrať ji zpět. KAOR 11. 4. 1981 Čertova tchyně zdolána. Jsem spokojen! Rok čekání nebyl zbytečný. Zbytečná je úvaha o změně letního a vlastně i zimního sídla. 31. 12. 1981 Dorazil jsem k Tobě, Čertova tchyně, abych s Tebou přivítal Nový rok 1982 - to datum je blízko, ale nevydržím tu dnes sám. Jak teskně zde působí stromy - jsou černější než obvykle a skály taky. Odcházím tedy. VŠE NEJLEPŠĺ V NOVÉM ROCE! horolezcům, turistům a návštěvníkům tohoto kraje 9. 9. 1982 místo: Čertova tchyně osazenstvo: Angrešt, D.D., Rybíz, Marta[?] Konečně jsme objevili Tchyni, zdolat se ji však nepodařilo - až příště. Chtěli bysme se s Vámi setkat, Kyse, třeba 31.12.1982 - snad. ---- - Kysovi vyřídím. 23. 11. 1982 Po strastiplném putování přes balvany, rokle a vývraty jsem přece k Čertově tchyni dorazil. Je hezké odpoledne [...] podzimu, oblačno [...] vysvitne i slunce [...] sucho. Výhled na Broumovskou kotlinu je pěkný a jasný. [...] přátelům tohoto krásného [...] přeji stálé zdraví a vždycky [...] pohodu. 26. 12. 1982 "Hejkal" Sédi + Tom pozdravují všechny, kteří zavítají v tato krásná místa. A tobě příteli KYSÁKU, až 31.12. zavítáš k Čertově tchyni zanechávám přátelský stisk ruky. 31. 12. 1982 Stromy, proč odcházíte s rokem 1982? [pozn. ed.: Začíná kůrovcová kalamita v Br. stěnách.] 1. 1. 1983 Ať hoří všechny ohně kamarádům jako ten můj, ať jejich žár v srdci nezhasíná. Kys. Díky Sédi - i má ruka je v dlani otevřená. 14. 5. 1983 Rosou tak rád se brodím, do skal když padne stín ...! 6. 7. 1983 Putovní tábor z Frýdku-Místku Máme krásný pocit spojený s dobrodružnými zážitky a puchýři na nohou. 24. 7. 1983 Loučíme se s tebou na 2 léta, Čertova tchyně. Sbohem. 28. 12. 1983 Mlha a vichřice. Čertova tchyně se asi zlobí!! 29. 12. 1983 Neuvěřitelné - modrá obloha, sluníčko a překrásný výhled. Je ale zima, nebo jaro? 19. 6. 1984 Je to tu nádherný. Kdo to neviděl, je o jednu krásu chudší 24. 11. 1984 Poslední sirka nám zhasla. Tak zoufalí jsme už dlouho nebyli. Ale i tak je tady krásně, že??? 1. 9. 1985 Prázdniny a výstup a Č. tch. za námi. Ať žije léto. Ne všechny tchýně dovedou držet jazyk za zuby a tiše nasloucht šumění lesa. A snad proto se nám tato cesta moc líbila a i když jsme mírně zmokli, přesto [...] 25. 1. 1986 Na leden příliš jarní počasí. Na obloze místy azurově modré fleky, ale mračna na obzoru věští přísun sněhu či deště. Klid [.........] 27. 4. 1986 Zase jeden krásný den v životě. 8. 7. 1986 Dnes je tu teskno, ale krásně. 24. 8. 1986 Zase jedna krásná neděle houby nerostou, lepší je to na horách. 13. 10. 1986 Toulám se a nacházím místa, která byla, jsou a budou nádherná. 9. 11. 1986 Nádherně, ale i strašidelně. 21. 3. 1987 První zápis v roce v první jarní den. Sněhu po kolena. 25. 4. 1987 Pěkný jarní den. Po půl roce opět zde. Sníh zmizel. Kamarádi Ahój! V agonii krásného jarního týdne jsme si znovu zde zavzpomínali na své krásné rané dětské prožitky a šli dál. 17. 8. 1987 Byli jsme tady. Je krásný letní podvečer a ponuré souskalí Čertovy tchyně se uchyluje k večernímu spánku. S krásnými vzpomínkami se budeme vždy rádi vracet na toto místo. 27. 9. 1987 Jeden den v Broumovských stěnách a další pracovní týden uteče jak voda a znovu do skal - jsou naše a jsou krásné! 6. 2. 1988 Sám v hvozdech Broumovských stěn, již od počátku dne mne [...] vysoké skály a zchátralý lesní porost. Počasí ani v nejmenším nenasvědčuje roční době, která panuje. Svítí sluníčko a občas spadne několik kapek deště. 12. 6. 1988 Je to tu moc fajn. Zvedla se mlha a teď mezi stromy chvílemi probleskují paprsky slunce. Pod slunečním svitem osychají vlhké skály a stromy, které stále chátrají pod vlivem kůrovce a zplodin, které vyfukují nechutné[?] komíny továren či výfuky aut. Kéž by to tu bylo vždy alespoň tak krásné jako doposavad. 31. 12. 1988 Klid ruší jen laviny námraz padajících ze stromů. Je tu pěkně, ale chybí tu hlasy kamarádů. 30. 4. 1989 Drobně mží, na skalách a mezi stromy [...] přes to, že dnes slaví svůj svátek ženy na košťatech, roztává [...] sníh. Spěchám někam k ohni. 10. 2. 1990 Jsem tu zas a je tu krásně. V korunách šumí skoro jarní vítr a slunce ozařuje okolní skály. Tak dobrou náladu a jarní počasí přeju všem. 10. 8. 1990 Radost z přírody, protože je krásná a nevznikla náhodou sama od sebe, bolest z vyvrácených a umírajících stromů - neboť taková jsou dnes srdce lidí - a naději, že smrt lesa ani naše nemá poslední slovo, protože ... "...tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna Ježíše, aby žádný, kdo v něho věří, nezemřel, ale měl život věčný". Bible Ať Hoří Oheň Ježíšův 19. 8. 1990 Včera jsem se pokoušel pokořit ČERTOVU TCHYNI, ale povedlo se mi spadnout z předskalí komínem až na zem a tak jsem se potlouk. Budu odtud mít špatné vzpomínky. Jinak je tu hezky a plno vos. Ale hlavně jsem naživu a proto Ahoj P.S. Přijedu zase a ČERTOVU TCHYNI VYLEZU ... možná 19. 8. 1990 jsme vylezli Čertovu tchyni s Jirkou a Mirkem (večer) po dlouhém výstupu s lany, úvazy a karabinami a dalšími pomůckami. Konečně je nám hezky. 16. 9. 1990 Snědli jsme berana a lezem na Veverku. Ahoj příště 25. 11. 1990 (10 let od umístění krabičky) Za den se může změnit mnoho. Za rok ještě více. Za deset let...... je skvělé, že my jsme se v jádru nezměnili. 29. 12. 1990 Večerní výstup tmou do byvaku v mokrém sněhu. Až pudem eště teď v noci dolu, tak nám bude prej hej - řikal Jirka! Je dva dny před koncem roku a pár minut před koncem mého žití. Cestou dolu nám opravdu bude hej, škoda jen že o tom již nebudeme vědět! Tak naposledy SBOHEM MARKÉTO!! 27. 1. 1991 Já "Skoták Broumovský" se těším na to, až poslední sněhy zbudou jen na vrcholkách kopců a po stráních rozkvete devětsil - to do hor přijde JARO!! Ještě nezmizely naše stopy z prosince v bivaku, nikdo zde nebyl, všude jsou chomáče jinovatky a sníh. Jako by se mi nechtělo sejít zpátky do těch nížin tam hluboko dole mezi lidi co neznaj co je to život! 26. 2. 1991 Mám prej sem něco rychle nakydat, protože za chvilku bude tma. Já vim jenom to, že bude, a to už brzo, jaro. 7. 3. 1991 To sem teda blázen! Slyšim flétnu až dolu do Martínkovic a když sem vylezu a plížim se zezadu jako had, tak tady slyšim ňáký holky a než je stačim uvidět tak sou pryč a nikde nic! A navíc - sou tady zapsaný ňáký kluci! No to sem snad magor nebo co!! Tak zdar všem skotům na brzkou shledanou v těchto místech. Tak JARO je opět tady a srdce Skotákovo rozkvétá spolu s ním! 18. 7. 1991 Tak jsme slezli z Tchyně já měl zase u kruhu v JV stěně dost naváto, protože sem musel převazovat lano a to co já na Tchyni zase dneska vyváděl to nebylo jen tak - takže TCHYNI ZDAR 28. 8. 1991 Ďakujem matke Prírode za ozajstno skvelý samovýstup na Drevokocúra. Len keďby tol'ko necedilo (teraz prestalo - URÁÁ) Ahoj 1. 9. 1991 Nahoře na pláni nějakej blbec co si asi říká tramp zatopil voheň na suchým jehličí a aniž by to uhasil tak vodešel. Když jsem přišel tak už bylo kolem do červena žhavý jehličí a doutnala tráva. Protože sem zde nikde nenašel vodu, ale aspoň lahev mesel jsem litat až ke Slavnýmu na slatinu pro vodu a tam to uhasit!!! Chce nám to tady nějakej pitomec zapálit nebo co? Musi to zachránit vždycky jen Broumovskej Skoták? 1. 1. 1992 Novoroční výstup - je zlej, 60 cm sněhu, 2 m závěje a asi už jsem si myslel že se sem nedostanu. Podivám se eště jestli to pude se vysápat na Veverku - takovej novoroční mini výstup, ale asi sem si měl vzít mačky a cepín. Takže HORE ZDAR a šťastnej lezeckej rok 1992 přeje Broumovskej Skoták 28. 2. 1992 Za setmění Po zbytcích sněhu S větrem v zádech na skok se mrknout 28. 2. 1992 Já vím, že sem lezu furt. Ale nikdo mě to nezakáže!! Prostě mně se tu líbí a nejvíc Čertova tchyně. Je tady trochu sněhu, ale jinak svítí slunce a už taje!! Teťka právě [...dívčí jméno...] vozí malího po vesnici. Příště bude se mnou a bez řečí. Zdar 4. 4. 1992 Je tu nádherně jarně, v roklích zbytky sněhu - to jako pozůstatky nadvlády paní Zimy, ale z oblohy už vykukuje usměvavá tvář Slunce a celkovou atmosféru dokresluje štěbetání sýkor a pěnkav... Prostě už se jaro přišlo ptát, co dělám. 11. 4. 1992 S veselou náladou přemýšlíme, co napsat. Všechno krásný, co jsme tady viděli, nemá cenu popisovat. Kdo má přírodu rád, ten to nemusí psát. 10. 6. 1992 Ahoj kamarádi je to tady fajn, ale Brdy tam jsem doma. Všem Ahoj 28. 7. 1992 Po borůvkách ani památky a zrovna tak ani památky po dobrotě a upřímnosti a vůbec po všem, zatraceně to mám dneska zase náladu, že bych se z toho nejrači zesral! - Musim se tady v tom lese zas spamatovat! Ale co je platný, když se spamatuju jenom já? A co ty vostatní? 3. 8. 1992 Po úmorné dřině s holkama a po borůvkovém neúspěchu jsme si kousek odsud lehli a naplno vychutnávali prázdninové dopoledne. Přišli jsme sem čtyři a už jsme tu jenom dva. Myslím ale, že je to tak lepší. - Teď mi právě Ivanka říká: "Lumpe jeden". - Mám to škrtnout, jenomže v cancáku se neškrtá. - Je nám tu moc a moc fajn. Já jsem tady během 3 týdnů už potřetí. Tady na Stěnách znám ještě jedno tak krásný místo. Třeba se tam někdy sejdeme. Ahoj 3. 8. 1992 Východ ospalého čerstvého novorozence Sluníčka jsme na Veverce přivítali se vším patosem, jaký je třeba při takové události. DOBRÝ DEN!!! ... a ať maj všichni dobrý přivandrovalci klid a mír hluboko v srdci co nejvíc. Ahoj všem P.S. Jsem rád, že jsi, Skotáku učinil kompromis v otázce nového cancáku!! Dík! 13. 8. 1992 Zdar Broumovsko, tak jsme sem přijeli, abysme vochutnali zdejší les - podhoubí, mokrou hlínu, jehličí a smůlu borovou. - No a myslím, že se nám to vcelku vyplatilo, protože rokle pod Čertovou tchyní to zcela poskytuje. Zatím tu přespíme 1 noc a uvidíme. Sice je zatažíno a vypadá to spíš na déšť, ale co - ať je Slunce nebo mrak, kdo ví, co bude pak. Tak jsme všichni rádi, že tu jsme. 14. 8. 1992 Můj první skalní bivak - spánek chutná líp než v peřinách. Kdo nezažil - nepochopí. - Díky - Nejhorší to bylo s [...přezdívka...] celou noc blábolil něco vo [...dívčí jméno...] a nemohli jsme usnout. - Jinak tu řádí ňáká veverka nebo ještěrka, která nám přes noc přežvejkla poslední chleba! - Jinak to tu bylo fajn. 28. 8. 1992 Přes hory přes doly vlastně přes Hájkovu rokly Ovčín ale vždyť to znáte. A po roce zase tady P.S. Ždímám košily hrůza to teplo 30. 12. 1992 Koukám, že po prvním sněhu už po kopcích pobíhá málokdo a přece je tu pořád stejně. Ne, že bych se bál, na to už tu chodím moc dlouho, ale přece jenom sám za soumraku v takovým tichu, kdy sem tam někde něco praskne, to není zrovna chvíle, kdy bych úplně v klidu pozoroval hvězdy. 21. 3. 1993 Zdar novému jaru a všem kytkám co kvetou po stráních a nám už zbejvá jen tradiční výstup na Veverku. 8. 5. 1993 Jsem tu sám, sedím na Veverce, dívám se do krajiny, vnímám jenom zelený lesy a přemejšlim a co jinýho můžu chtít? 1. 6. 1993 Prováděl jsem sázení stromků - vylepšovačku, aby tady něco po nás zůstalo. Naposledy jsem tady byl s vrtulníkem, kdy jsem přenocoval. Jináč je tu fajn a člověk si zavzpomíná, když ještě vandroval. [pozn. ed.: V osmdesátých letech se stahovalo kalamitní dřevo z Broumovských stěn vrtulníkem.] 24. 7. 1993 "Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí a pokřik racků šel už spát, tak utekla nám láska, jó to se stává a najednou tě, holka, nemám rád!" - To není na Tebe, přírodo, neboj! A chčije a chčije sakra! Kde se flákáš Hade? P.S. Je divná doba. Horolezci si odnášejí domů vrcholové knížky a trempové tužky z bivaků a furt chčije. Chce se mi lézt, leje. Chce se mi lítat, blbě fouká. Tak tu sedím a je mi to jedno. Chci tu bejt sám a pak zase né. Co dělat? Co mám vlastně jinýho chtít než tu sedět? Nic. Ale musím dolu. Proč? Musím. Abych moh znovu nahoru. Třeba to jednou někdo pochopí. Ale asi né. Já taky druhý nechápu. Nikdy nebude na světě láska mezi náma a my budeme pořád hledat, hledat "něco" až do konce, život je hledání... 19. 9. 1993 "V prdeli je naše mládí, náš život za hovno stál, jen kurvy nás měli rádi a já jim na lásku sral." Od první návštěvy uplynulo deset let. Mnoho se v našem životě změnilo, ale na tato mísa nezapomínáme a vracíme se sem rádi. 26. 12. 1993 Jsou vánoce, všude spousta sněhu - jak má být, jen je tu strašně moc ticho, ale stejně moc krásně. Jak moc to tady miluju a jak bych chtěl, aby tu se mnou někdo seděl, abych tu nebyl sám. Jak moc teď myslím na všechny svoje blízké a přátele, kteří mě mají rádi. Stmívá se a cesta zapadaná sněhem se kroutí dolů - domů. Proč já nevěřím, že se najde holka, která dokáže milovat a ne to jenom hrát. Proč nevěřím, proč jsem ještě neviděl muže a ženu se milovat tak věčně, jako já miluju tyhle kopce, jako matka miluje své děti? Ach jo, jak se mně stejská po jaru, až zase kytky vykvetou. Vám všem - do nového roku hodně zdraví a lásky - mějte se všici moc rádi a žijte jeden pro druhého, vždyť jedině s láskou se dá žít. 17. 4. 1994 Za mlhy a vlhka částečně na půdní fréze a částečně pěšky za atmosféry blbejch keců dorazili Had se svou myšlenkou na ... a Skot bez myšlenky! 30. 4. 1994 Je tu zase další jaro, další probuzení přírody, snad to probudí i nás. 2. 8. 1994 Když říkáš ....... že ji máš rád, asi bez pardonu platí zmýlená. Chceš hluchým vyprávět co píseň znamená .......! Klasická nástěnkářská doplňovačka, ale radši nedoplňuj, tam by mohlo bejt jmen! Vzpomeň sám. 17. 8. 1994 Už zase tady nejmíň 14 dní nikdo nebyl a už je zase na mně, abych něco napsal, jenže nevím co, protože když se na mě někdo dívá, tak sem nervózní! Poprvý jsem byla lízt něco obtížnějšího a je to nádhera a Skot se vymlouvá, že je nervózní, to aby nemusel nic psát. 18. 8. 1994 Ač bezjehličné lesy hyzdí stráně a za mřížemi pláče naděje hrst kouzla naberu si z její dlaně a zářím, zářím v úsměvu. Byť vykolejil cit a není síly, jež pád znovu zvedá na vrchol, tak hledám cestu zpět, však černé stíny vygumovat nelze, je to mor, je to mor! A slunce znovu svítí nad cestou úzkou já s myšlenkami tančím v bezmoci. U lesů mlčících začíná schůzkou čas dalších emocí... ---- Já ti dám, Vědro, že bych potřeboval těžkou práci, aby se mně nezapalovaly lejtka! To Ty by si potom musela dělat v kamenolomu se sbíječkou a eště při tom stát po kolena ve džberu s ledovou vodou! Ty chytrá. A radím Ti, nechoď si číst notýsky v bivakách, mohla by ses dočíst něco nepříjemnýho. ---- Donesl jsem konečně novou tužku, protože mně se s touhle dobře píše. Ale nemusela by bejt taková zima, když já chci teplo! 27. 8. 1994 Skote, neraď co mám dělat. A nevím, komu se víc zapalují lejtka. 1. 10. 1994 Bivak pod Čertovou tchýní jsem objevil náhodou. Původně jsem chtěl jet do Polska do Bludnejch skal, ale pak jsem si to rozmyslel a jel se toulat do těchto končin. Ono to je v celku jedno, kam člověk jede, ale hlavně když je v přírodě a volnej, to je nejkrásnější na světě. Je moc hezky, ale to psalo už mnoho lidí přede mnou, ale přesto to stojí za to zopakovat. Ahoj 12. 11. 1994 Dík za zvuky ticha, kterým smím naslouchat, dík za koruny stromů, ve kterých smí tančit vítr, dík za sněhový vločky, který smí roztávat v našich dlaních, dík za tlukot lidských srdcí, kterému smím porozumět. Dík za to, že TY máš vždy a pro každého rozestláno. Dík za to, že TI můžu děkovat. 16. 4. 1995 Je tu větrno, ale přeci se dá stát. Je tu zataženo, ale vidět je. Je tu chladno, ale uvnitř hřeje láska. Sám a přeci s někým. Ď za vše. Snad ne naposledy. 6. 5. 1995 Vítr pomalu ustává, paprsky zapadajícího slunce se ještě naposled odrazí od skalních stěn, krajem se nese klidný dech jara, les se oděl do svěží zeleně. A člověk jde dál, před sebou hrne svou pýchu a za sebou vláčí civilizaci. Nakonec zůstane pustina. Jak dlouho... A naděje? Ale ano, dýchá. To já jen, že dnes mám smutnou. PS Filipovi: Snad že jsem se potřebovala vypsat ze svých nálad a nebyl jiný papír po ruce - promiň, vytrhla jsem jeden odsud. Spraví to čtyřlístek? 6. 5. 1995 Statistika prvovýstupu psa na Veverku: - počet vylezivších: 6+1 - počet slezivších: 6+1 - počet raněných: 1 bota - počet mrtvých: 3.860.000 nervových buněk Zpracoval [???] Zúčastněni: [...] 21. 5. 1995 Je neděle večer, nádhernej klid a ticho, jen občas zazpívá ptáček. Asi bych teď měl dřepět doma a učit se na maturu, ale nějak se nedokážu přinutit. Tak snad zítra... Jenomže tohle si říkám už od podzima a pomalu tomu přestávám věřit. Cestou jsem si říkal, že tady třeba někoho potkám, ale nějak to nedopadlo. Jsem tady na chalupě sám teprve druhej den a už mě to nějak nebaví. A když si představím, že tu mám bejt ještě týden... No, snad to nějak přežiju. Po matuře se tady určitě stavím říct, jak to dopadlo, teda spíš napsat. A jestli vás to nezajímá, tak to nemusíte číst. Já vám to nenutím. A vůbec... Trhněte si nohou... Nebo rukou... nebo se postavte na hlavu... VŠICHNI!!! Nebo mi napište, co si myslíte o slonech??? Tož lidi, mějte se rádi. 10. 6. 1995 Sloni a krysičky jsou tu pro lidi a lidi by měli být pro ně. Gratuluju k matuře (ani tolik nebolela, že?) a tak nějak vůbec, že je dnes toho 10., ať Ti život neutíká ve vyjetých kolejích, ale ať Ti kvete barevně a divotvorně. 17. 6. 1995 Připojuji se ke gratulacím k matuře a dospěláctví, odměnou krásné zeleno, místy slunečno a stále usměvavo jako tady... Abych nezapomněla ještě ke slonům: jsou velký, šedivý, maj chobůtek a krásný očička. 24. 6. 1995 Ahoj lidi! Tak jsem tu maturu nakonec udělal, ale tu trému před tím bych už nechtěl zažít. Dneska nemám moc pravou náladu, tož asi zase půjdu. Máce a Bambuli díky za gratulace a za to o slonech. Ani jsem nečekal, že mi k těm mejm slonům někdo něco napíše. PS: Kdyby se vám někomu chtělo, tak mi napište, co si myslíte o MOUCHÁCH. Mně osobně hrozně znepříjemňujou život. Zrovna mě tady obletuje celý hejno. To by mě zajímalo, proč vůbec někdo vymyslel tak blbý stvoření, jako je moucha. 17. 7. 1995 Bivak se zdařil i za neustálého oblétávání okřídleného hmyzu. Příště bysme tu rači bivakovali s ňákými dívkami! (Copak musíme stále chodit sami?) 18. 7. 1995 Moje milá neznámá, to co jsem škrtnul pod Tvým zápiskem jsem škrtnul proto,že jsem to nepsal já. Ale psali to dva největší mamlasové Br. stěn, viz výše. (mj. moji kamarádi). Vykašlali se na nás a šli sami bivakovat a my zatím dole hráli na kytary sami. Za Tvůj čtyřlístek Ti moc děkuju, vezmu si ho s sebou, stejně by ho tady někdo vytrousil, snad mně přinese štěstí. Nemusíš se mně omlouvat za papír, vždyť ten notýsek je Tvůj stejně jako můj a příště sem novej zas dáš třeba Ty. A pak přijdu já a třeba si taky vytrhnu jeden list a svěřím mu svoje trápení a pak mně ho vezme vítr z ruky a moje otázky zůstanou navždy tady mezi vrcholky skal, ve vůni smůly a prvních jarních kytek... No, já už zas musím běžet, mám dole nějakou práci, tak se měj hezky. Zvláštní na tom a nejen na tomhle místě je to, že sem chodí tu a tam někdo, někdy přijdu já, posedím, ale nikoho jsem tu ještě nepotkal a přesto vím, že většina lidí, co sem chodí, jsou dobří lidi. Kdo ví, jestli je dobře, že se tu nepotkávaj? 25. 7. 1995 Vyspal jsem se na Veverce a protože jsem při tom nespad do údolí, tak tam budu muset teď scházet po svejch. 27. 7. 1995 My, nehorolezci, táborníci, průzkumníci, ztracenci jsme tu pojedli obřích borůvek a snažili se určit a slovy popsat Čertovu tchyni - nevíme, jestli jsme se nespletli, snad ne. Čeká nás dlouhá cesta. Zdravíme všechny horolezce, -kyně, -čata. Ať se vám dobře leze a padá do mechu. 23. 8. 1995 Po nočním chození po okolí se svíčkou a spacákem jsem zjistil, že jsem zde a budu tu spát. Tak dík, že to tu je a hurá na Veverku! Ahoj 25. 8. 1995 Znova začíná pršet, ale mě to vůbec nevadí, protože se potřebuju nadejchat trochu čerstvýho vzduchu po tom natírání okapů. A taky si potřebuju trošku odpočinout. Je tu krásný ticho a nikdo tu neotravuje. Ani tu nejsou ty hovada policajti, takže asi dneska nedostanu žádnou pokutu. Jako by jim nestačilo, že na ně člověk v práci maká. No nic, to jest úděl nás normálních lidí. Nám zbejvá čest a jim moc, a tak se ptám - co je víc? Prázdniny pomalu končí (mně neplacený volno) a zase tu budou starosti všedních dnů a pak sníh a zima... A pak zas možná jaro a první květy a nové lásky a život jde dál a dál až kam vlastně? ... a proč? 8. 10. 1995 Až napadne sníh, vyplyne z toho jedna veliká výhoda - nebude se dát lézt! 28. 10. 1995 Je krásně, pohoda, jsem tady s klukama a je mně fajn. Příroda kolem, ticho, už se pomalu stmívá. Krásně se tady přemýšlí o lásce a tak vůbec... Proč si lidi komplikují život a neřeknou si svá přání a trápení, možná by se jim ulevilo. Život je krátký a je v něm málo radosti a proto by se neměl promarnit ani jeden krásný okamžik, chvíle. Tak ahoj, krásná přírodo Broumovska! 19. 11. 1995 Svoje hříchy platím mládím a méně klidných nocí mi bere sílu. Tak se vracím sem a sbírám tu vůni, pokoj a lásku, abych mohl jít dál. Třeba jen tam, kde první petrklíč u potoka oznámí,že zbytky sněhu na hřebenech budou s každým novým ránem o něco menší a že sluníčko bede hřát pořád víc a víc. To je ta vůle, která nás žene dál. Dál přes hory ke slunci a lásce. A bojím se, že jednou ta hora, na které je ke štěstí vždycky blíž, bude moc vysoká. A já, i když budu strašně moc chtít, se nedotanu na vrchol, kde není stínů... 26. 12. 1995 Na pár posledních dní roku se přišla Zima ukázat v plné sněhobílé kráse. Skály pokorně přijaly její krajkový šat, stromy mlčky sklánějí větve pod tíhou vločkové nadílky a po dlouhé době se zas zpoza šedých zimních mraků prodralo Slunce! Ticho zvoní v duši a samota není vždy krutá a na obtíž. Dík vám všem, kteří tu (sice trochu anonymně, ale přece) otevíráte svá srdce, dáváte ke nahlédnutí taje svých duší, odkrýváte své myšlenky, přání, radosti života, krásu světa, která se rodí ve vašich očích. Ať vám Bůh žehná ve vašem díle a jak píše Skot: Milujme se a odpouštějme. 17. 2. 1996 Dneska za letošní zimu nejvíc sněhu - a to je už skoro jaro! Ano, samota není na obtíž, ba mnohdy je na obtíž společnost. Ale přijde na to, jaká a kdy. Možná většina z nás má svou imaginární společnost, která je pořád s ním, když taková v reálném světě není. Asi i já, když bývám rád sám. Tak by se dalo říct, že tu vlastně nejsem sám. Je tu se mnou. Moje milá, krásná, něžná i přísná - ale nedáš se pohladit a neopětovala bys' slova hřející na srdci - moje milá ... samoto. 24. 2. 1996 Na zádech si sem neseme velké zvíře a odoláváme jeho tíze. 3. 5. 1996 Dneska už jsem trošku prošel (Ádr, Ruprechtickej špičák) a tak jsem nakonec tady, protože ač je všude krásně, tak tady je mi nejlíp. Vylezl jsem si na Veverku a málem tam usnul, tak sem zase rači slez. Toulání po kopcích, chvíli v půl metru sněhu, chvíli zas mezi zelení břízek působí skvěle a tak můžu říct, že ten dnešní den byl zas jeden z těch nejkrásnějších v životě. Byť někde v hloubce straší ten pocit, že by mohlo bejt ještě líp. A tak si raděj řeknu zas, že všichni chcem víc a víc a nakonec nám nezbyde nic. A tak tu opět sedím a mám všechno, i když nemám nic - aspoň teď v tuhle chvíli. Ale to už jsou složitý otázky a já na ně mám odpovědí vždy jen půl. A tu druhou půlku, tu ne a ne najít. Ani ve dne pod sluncem, ani v noci ve hvězdách, nebo snad v záři ohňů dávno vyhaslých, proto zas musím jít a třeba se zas vrátit, ale hlavně věřit, že jednou - najdu... 9. 6. 1996 Polovina krásy světa tu ční navěky nad údolím v podobě stromů a prohřátých vrcholků skal, ale ta druhá polovina krásy života odchází vždy s námi do nížiny a vyčkává na chvíli, kdy se s naším přičiněním spojí opět v jediný celek. A pak snad můžeme být konečně šťastní. 10. 7. 1996 Už asi budu muset toho psaní nechat, abych ten sešitek celej nepočmáral sám. Beztak mě napadaj jen samý blbosti a občas ty blbiny taky dělám, že jo? Např?: Třeba jsem věčně nespokojenej, když je zima, chci léto a naopak a taky mám pořád z něčeho strach, že když je dneska krásně, tak zejtra může bejt špatně a z toho prostě vyplývá, že se furt nedovedu smát, i když bych měl. Život je tu přece od toho, abychom se smáli, že? Pokud možno co nejvíc. Jdeme, trochu prší. Sice prší, ale ten déšť je přece taky krásnej, poslouchej, jak hezky šustí o listy, to je tak krásná písnička oproti zvukům motorů a řevu z ulic města, jež mně často brání spánku. To dobře znám a ty možná taky, i když ta naše města jsou přec trošku rozdílný... 11. 7. 1996 Jen vítr ve vlasech, v uších ptačí písničku a na tváři smích utíkám znovu do hor a každým kouskem vychutnávám svobodu duše a pocit, že všechny bolesti nestíhají tempo a zůstávají kdesi dole. A je mi líto všech lidí, kteří toto neznají. Znavení koloběhem života a práce už nenacházeli síly a odhodlání k tomu, aby žili tak, jak vskutku ve skrytu svojí duše vlastně chtějí. Možná i já jednou spočinu s hlavou v dlaních a beznadějí na srdci,ale mám si snad proto kazit tyhle chvíle? Ne. Vždyť žijeme dnes a zítra tu již být nemusíme a tak se raději milujme a pozorně dívejme již dnes! 15. 8. 1996 Tak jsem zase po dlouhý době vypad ze špíny měst a procházím se tady po skalách. Takovej krásnej klid a pohodu už jsem dlouho nezažil. Snad se sem brzo zase vrátím. 20. 8. 1996 Slova ač třeba krásná jsou jen jimi navždy zůstanou. Z toho plyne poznání, že mlčení může být to nejhlubší vyznání. 31. 8. 1996 Had a Skot lezou na Čertovu tchyni a Had přetlouká kruh, co to už dávno potřeboval a Péťa staví z mechu domeček a lidi lítaj v letadle a rozhlížej se po okolí. Tak to je poslední prázdninovej den. 7. 10. 1996 Po roce opět tady, v mlze, dešti a pohodě. Zdar Skote, někdy bych tě tu rád potkal. 2. 11. 1996 Díky, že se můžu dívat, dík, že můžu milovat, dík, že se můžu vracet, děkuju, že jsem. A dík, že jste vy a děkuju, že jsme tu. Milujme a děkujme, že můžeme milovat. 5. 1. 1997 Máme před sebou další rok a snad bude alespoň takovej jako ty před tím. Dneska jsem zpětně pročetl celej sešitek a zjistil jsem, že těch pár popsanejch papírů, co znamenají čas, mnohdy vydrží déle než touhy a city, co skrýváme v nás. A ze všeho nakonec zbydou jen slova. Ale i ta mohou být krásná. A ty nejkrásnější tu píšeš Ty, jež jsi mně tady nechala čtyřlístek pro štěstí. Pořád ho mám a je mi zárukou, že na světě jsou i hodný lidi, i když je třeba všechny do smrti nepoznám. Snad je to smůla a snad je to štěstí. Kdo ví... 17. 5. 1997 Přišli jsme sem v sobotu večer kolem sedmý. Honza chtěl ještě zatlouct voko na "schodech" a udělat cestu, ale už se blížila z polský strany šedobílá clona vody, první silnější poryvy větru, tak jsme toho nechali, sestoupili do Štěrbinovýho tábora, kde je pěknej rozhled a viděli, že celá masa si sedá do kotliny a k nám se jí nechce. Kamarád svět je krásný a hlavně tady v Broumovkách, ale nejkrásnější je ve chvíli, a potom stále, když člověka osloví a pomůže mu Ježíš Kristus ... 19. 7. 1997 Naplněni neopakovatelnými krásami Světa vracíme se vždy tak zvláštně rozechvěni zase domů. Tak se měj, plačtivý léto, co tak moc připomínáš to minulý. Nechtěj, abych přestal věřit v Slunce a ohřej nám tvář. Alespoň jednou pohlaď hřejivým paprskem a pak klidně všechno zas přikrej studeným sněhem. Vždyť už jsme si zvykli... 27. 7. 1997 Konečně jeden krásný letní den po stoleté vodě. Je tady krásně, jako ostatně vždycky. Tak jsme sem vylezli téměř skoro přesně po pěti letech zase s Ivčou. Jsme celí modří - nejvíc Míša, které jsou 4 a strašně se jí tu líbí. Je mi tady fajn a doufám, že se sem dostanu dřív než jednou za čtyři roky. Přijít sem je krásný, ale přijít sem ve dvou je tisíckrát krásnější. Ta dívka, co je tu se mnou, má v sobě asi nějaký kouzlo, je mi s ní fajn. 25. 12. 1998 Pokus o výstup na Veverku - možná podařený, možná ne. Každopádně tudy už dolů nepůjdem. takže ať žije rok 1999 ať už s námi či bez nás. Ave! 1. 1. 1999 Ahoj kamarádi, ahoj skály, ahoj stromy! Ahoj nový roku! 31. 1. 1999 Zasněžený kraj, zapadající slunce, krásná zimní idyla. Škoda, že nejde zastavit čas. Třeba práve dnes a na půl roku. I když ještě není jaro. P.S. S rukama (zmrzlýma) na teplé kůži. 9. 5. 1999 Ani se mi nechce věřit, že od mýho posledního "snění" tady utekly 3 jara! Zato to čtvrtý mi přišlo naproti, snad aby přiválo naději malinko zatoulanou. Jsem za to moc ráda. 24. 7. 1999 Takovej krásnej klid a pohoda. Jo, už bylo na čase vypadnout z tý lidský "společnosti" a jít se uklidnit do míst, jako je tohleto. I když to tu pěkně zarůstá, ale to je to, co se mi právě líbí. Když tu tak sedím a poslouchám zpěv ptáků a šum větví, připadám si úplně bezstarostně. Ještě, že se máme aspoň na malinkou chvilku kam schovat před všemi starostmi a prací všedního dne. Je tu KRÁSNĚ. Ahoj 10. 8. 1999 Ahoj! It's the 4th time we are here in Broumovski steny. Good for long walks without meeting any tourist! - yes - Awesome! Krasny! Also our stay in Suchy důl is perfect. The family became our friends and we're having lots of fun together. We definitely will be back! This year it's also special that we each day meet two veverka's (squirrels) (black and red). It's great to see them so close without fear! Za rok! Theo & Arianne Hollandsko 24. 8. 1999 Tak zase po roce ve Stěnách a skoro sem to tu nepoznal. Kam zmizela ta krása, romantika a nálada tohodle místa? Je to tu stejný až na ty stromy, ale ňák se tu necejtím jako dřív. Nevím, kdo vytrhnul víc než rok týhle knížky, ale takhle řešej svou minulost jen lidi, který tady nemaj co hledat. [pozn. ed.: dokončena těžba dřeva v oblasti] 4. 9. 1999 Jsem tu po roce, ale nějak jsem to nemohl poznat. Mám co dělat, abych udržel slzy. Už asi nikdy v životě to tu neuvidím tak krásný, jaký to tu bylo. Co se dá dělat, budeme si všichni muset zvyknout. 12. 10. 1999 Staré stromy umírají, ale mladé stromky rostou zase dál. Chce to zmoudřet a brát život takovej, jakej je, z té lepší stránky. Jaký si to uděláš, takový to máš. Je to jen otázka zvyku. A času. A v tom nic není ničím a všechno vším. Dokud ještě žijem je všechno OK. 16. 10. 1999 Zase doma! Daleko od domova. 14. 7. 2000 Když si jeden na ňáký místo zvykne a hodně pěkného tam prožije, tak už je tam pak jako doma a nikam jinam ho to už netáhne - i když je jinde třeba taky hezky. 23. 10. 2000 Zdolali jsme tchýní kámen. Amen. 24. 11. 2000 DVACET LET a den je tu tahle kniha. Co za tu dobu kolem nás se změnilo, kolik přátel a milenek nás opustilo a kolik jsme jich zradili my? Proč tahle kniha tu leží pořád dál a proč tyhle skály stojí pořád při sobě? Protože nežijí? Dává nám snad naše duše právo něco brát? Chceme se snad lišit od kamene tím, že vezmem do ruky život svůj i těch ostatních? Jsme snad hrdí na to, že dovedeme myslet? Ano, jsme hrdí. Ale myslet? Ne, to ještě neumíme. 31. 12. 2000 Tak jsme opět tu. Rok utekl jak voda. Dnes je to vyjímečný den. Poslední v roce, desetiletí, století a dokonce tisíciletí. Byli jsme se zase mrknout na Veverce, ale opět jsme před závěrem vzdali. Je to pěkná potvora, ale nám to zase tak moc nevadí. Letos jsme s sebou vyjímečně vzali BORISE (Jelzin pomeranč), zapili jsme tu starý tisíciletí a těšíme se na to třetí, doufáme, že snad přátelštější a klidnější. Láhev jsme vyprázdnili, napsali vzkaz dalším generacím. Když lahev najdete, tak ji zde nechte v klidu spát. My si pro ni přijdeme se svýma synama nebo i vnukama. Dík všem. Do nového tisíciletí hodně štěstíčka, zdravíčka a nových úspěšných výstupů přejí [...] [pozn. ed.: Lahev už někdo rozumný odnesl.] 1. 1. 2001 Píši se jako první v novém roce, staletí, tisíciletí. Necítím to jako zásluhu; čas a počty vymyslel člověk, aby si život komplikoval. Aby mělo co utíkat. Výročí "20" jsem tu nestihl - to je ostuda - tak letos! Aby přání nebyly jen kecy, abyste se měli lépe než já - to je dobrý přání. Ahoj! 10. 1. 2001 Nic nemít, nic nechtít, nebýt - to je mít všechno a věčně být. "Vanitas vanitatum et omnia vanitas". Marnost nad marnost a vše je marnost. Mějte se. 30. 4. 2001 Pročítáme staré zápisky, léta běží. Když jsem sem dříve psali, více jsme jezdili. Teď sem ale můžeme vzít naše děti a tohle všechno jim ještě ukázat. Je krásný vracet se na místa, kde vládne příroda. 17. 2. 2002 Tak jsem myslel, že budu letos první a vono prd. Nevadí, stejně je tady překrásně. Dnes je polojasno a celkem teplo, jsem zvědav, esli ešče napadne sníh. Ale už by se mohlo dát lízt - stýská se po skalách... 21. 5. 2002 "...Pár přátel stačí mít, co uměj všechno vzít a nepřestanou brát i když nemáš chuť se smát..." Sakra! Že bych to nějak splet??? 18. 7. 2002 Je tu krásně, ale je nám tu už dlouhá chvíle. Již třetí den tu čekáme na ten autobus. Nejspíš budeme muset šmajdat pěšky. Prokletý ČSAD. 5. 8. 2003 Zkus dohonit čas, posunout čas, zastavit čas, zpomalit čas, přemoci čas. Nic neuděláš, nic nezmůžeš, jen se ztrapňuješ svým neustálým snažením a pachtěním po moci a blahobytu. Stejně se bojíš, i když jsi silný, mocný a schopný. Neustále dokazuješ, kdo je tu pánem. Ne, nejsi to Ty. Pánem je Čas. Jednou přijde přesně a neomylně vezme si tě s sebou právě včas. 25. 3. 2004 Když jaro nalezne první sněženku a slunce vykreslí na zamrzlých tvářích úsměv, když velká touha najde touhu ještě větší, pak vzlétneš až nad vrcholky nejvyšších hor a nad oblaka, nevidíš, neslyšíš, protože hranice zmizely. To na chvíli čas ztratil svou moc a to je vrchol nad všemi a ty se dotýkáš toho, odkud jsi vzešel a kam se zase navrátíš až přijde čas... A proto až budeš jednou sedět na okraji a přemýšlet zda skočit či nikoliv, tak věř, že vše má svůj ČAS. 5. 7. 2004 Asi 4. nebo 5. nebo 6. 7. 04 Jen, že prší a tady je sucho. Jé, já jsem tady byla přesně před rokem. Jenže dneska mám zmrzlý ruce. A Skote vyměň tužku, brzo dopíše, její čas nadešel a můj taky. Neprší, mám holé nožičky a všude je dost mokro. :-) Mějte se hezky a za rok ahoj 26. 8. 2004 Co jsme hledali, dávno jsme už našli, jen jsme to prostě nepostřehli, protože naším pánem je čas a každý chce být první, nejlepší, nejbohatší a proto zůstává také nejhloupější, neboť život není závod a jestli ano, pak cílem je stáří a výhrou smrt... 18. 9. 2004 Výhrou je život. Je tu krásně. 24. 10. 2004 Dva starouši po 60 ještě zdolali Čertovu tchyni. 29. 12. 2004 Hmatáme po jistotě, kterou nám civilizace sebrala a bere, ale hmatáme do prázdna. To pravé zábradlí se jmenuje: láska. Jenže nám se zdá viditelnější a bližší: vlastnit. Hromadíme, protože strádáme nedostatkem drobných vztahů, protože se nepřátelíme, nehrajeme si, doma si nepovídáme. A ve starostech o nahromaděné už na něco takového nemáme vůbec čas. 16. 4. 2005 Tak jsme sem přišli zase po čase mrknout, něco vylíst a tak je tady čím dál větší džungle a přibylo také nové lezení. Dali sme tady dvě cesty a jelikož se žene bouřka, deme domů. 29. 10. 2005 Sluníčko když svítí, radost nám tím dává. Radost je spokojenost, člověk je veselý a alespoň na chvíli se nechmuří a nenadává. Škoda jen, že ta pohoda tak rychle pomine a my zase v neklidu šílíme. Šílíme po tom, co ještě nemáme, ale to, co nám to sluníčko dává, my těm druhým nedáme. Sami máme málo, říkáme. 29. 4. 2006 Výprava po sudetských hranicích od Honů na Slawnej! Nález 1 hraničního kamene! Hola hej MF Dnes - po nás Broumov! 8. 7. 2006 Zase po letech na návštěvě tchýně a její veverky. Při listování geologickými vrstvami tohoto zápisníku jsme uronili nejednu slzu potu. Tak zas za 15 let (jestli se sem s těma kriplkárama a francouzskejma holema vůbec vyškrábem). 18. 8. 2006 Nikdy jsme se (asi) osobně nepotkali, ale přece jako bychom se odjakživa znali. Vždyť v sobě neseme pečeť skal, stromů, slunce, mraků a sněhu. Vám všem, kdo tu procházíte, přespáváte a lezete - veliké AHOJ! 10. 9. 2006 Listovat touto knihou v tomto koutě je úžasný. 14. 9. 2006 Tak jsme si početly, zavzpomínaly, téměř slzu uronily. Krásně je tady, krásně je na světě! 28. 9. 2006 Poté, co jsme si záznamy z této kempovky přečetli na netu - díky, Netopejre - rozhodli jsme se, že tohle místo musíme navštívit. A tak, znajíce pouze přibližnou polohu, vydali jsme se tento kemp hledat. Poněkolika neúspěšných pokusech se nám to konečně podařilo! (Aspoň jsme se důkladně seznámili s okolím.) Nyní tu sedíme na místě, na kterém před námí seděla spousta báječných lidiček a vnímáme krásu svatováclavského podvečera. Protější skály jsou zality slunečními paprsky a všude kolem klid. Kéž je takových dní víc! Zdravíme všechny, co přijdou po nás a přejeme suchou stezku a modré nebe nad hlavou. 3. 11. 2006 Sníh nám poprvé poprášil krásné skály a okolo poletuje. Občas šmouha slunce ještě zazlatí mezi stromy, ale je jí malý paprsek. Pomalu začíná bílá dáma dávat šach spadanému a kdysi barevnému listí. 17. 11. 2006 Opět zde, trochu symbolicky ve svátek. Krásný den - a na světě je tak krásně... Ahoj všem! 30. 12. 2006 Přeji všem mnoho zdraví a mnoho pěkných zážitků na nových i starých cestách. Ahoj 7. 7. 2007 Jsme na obchůzce pod Tchýní. Je tu krásně a navíc 3 sedmičky. 20. 7. 2007 Kolem letící Netopejr zdraví ostatní tchýňomilce. Dnes tu strašně žerou komáři, raději jdu na Veverku. Ahoj! 1. 8. 2007 Team trampské konfery ve složení Britt a Autíčko sem po drsné cestě dorazili v 18:21. Kuba jakožto zástupce O.T.B. [pozn: Orthodox Tramp Band] pozvání na kemp odmítl a hulí na cestě. O.T.B. jsou měkoni! Ave Britt, Autíčko T.O.L.Q. 9. 9. 2007 Opět zde, ale horším terénem. Jdeme pokořit "Veverku", na "Tchýni" to není. 6. 10. 2007 Cesta byla svízelná, ale nakonec jsme se sem doklouzali. Křeček zabije Houbu a já si z ní udělám smaženici. 25. 1. 2008 Hore zdar 2008! Ohýnek nám vesele prská a buřtíky chutnaj, ale pívo nejvíc! 2. 2. 2008 Junák Broumov Martin je prase. Bude k večeři - bude na houbách. Jako příloha bude Jindra s Viktorkou a dezert Michal. 23. 2. 2008 Ahoj, lidi! Dnes je tu obzvlášť hezky. Po týdnu hnusného počasí dnes vítr rozfoukal mraky, skály jsou zalité sluncem jako v létě, pár bílých oblaků proti ocelově modrému nebi. Příroda už má jaro. Kolem mě poskakuje pípá maličká sýkorka (asi uhelníček - podle černé hlavičky). Z Veverky je vidět Králický Sněžník jako na dlani, Sova jako na dosah ruky. A Tchýně se na mě - jako vždy - přísně dívá zpod své korunky. Vandrujte, lezte a žijte! 23. 2. 2008 Je tu krásně a obzvlášť, když tu krásu člověk sdílí se svými přáteli. Přírodo díky! 10. 3. 2008 Jsme zase tady. Je to tu super. ---- Martin je hajzl, táhne nás tudy. Fakt hustý. 15. 3. 2007 Partička, která je přímo nadšená okolím. Je to tu opravdu super. [podpisy z celých Vých. Čech] jménem T. O. Pod smrkem Černý delfín 19. 10. 2008 Jen já a podzimní vítr v korunách. Co by chtěl člověk víc... Matko přírodo! Nešetři nás! 21. 12. 2008 Ahoj Slunce! V den všem pohanům z nejmilejších, o zimním slunovratu se tu zastavil Čibuk.	20. 6. 1993 Když je mi smutno, utíkám do lesů a do skal. Když se mi stýská, dívám se tam, kde Tě tuším. Proč žiju s duší snílka? Přede mnou už tu byla spousta lidí. Žili si tady své sny a trápili se a radovali ze života. Sním o tobě, lásko, a myslím na Tebe tak často, že nemyslím na nic jiného. Bez Tebe jsem jako tělo bez duše a živořím. Ještě 20 hodin a uvidím Tě. Každá minuta bez Tebe je promarněná. Jsem Tvůj. Teď už opravdu jenom Tvůj. Bez Tebe bych to zabalil. Jsi nová krev do žil mého života. Miluji Tě. 24. 7. 1993 Utíkám sem, ať mi je jakkoliv, a tady mi je vždycky dobře. Tak ahoj, Slunce, vítej k nám... 17. 8. 1994 ... Vy z těch Martínkovic se neflákejte a něco dělejte. ---- V Martínkovicích se nikdo nefláká, všichni "něco" dělaj, to jenom horolezcům se to nelíbí a tak se choděj flákat - sem... 18. 8. 1994 Hodláš-li, skálo, za mnou přijít až zítra, může být už pozdě. Nikdo nás neposlouchá, tak poslouchejme sebe, jak naše srdce hlásí ještě chvíli, ještě vteřinu tady na zemi. A proto přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra a o sebe se se mnou rozděl, cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle Tebe, a tak nás za milion roků najdou horolezci z nížiny a přikryjí nás kamením. 24. 6. 1995 Já - samozvaný vládce mýho malýho vesmíru bez konce, i když je to pravda odvěká, že se mi to kralování vymyká občas z rukou. 30. 3. 1996 Výprava HKM sem vyrazila o půl hodiny dřív než já a ještě tady nejsou! Asi to vzdali a šli asi do Ameriky chlastat. Letos jsem sehnal nějakej morál, tak si pěkně zalezem, co? Je tady moc fajn, kdybych nebyl tak promočenej, tak bych tady zůstal dýl. Je mně zima, ale přesto je tady moc hezky. Pod Veverkou na poli se vynořily krásně laně. Sedím a koukám na ně. Taky přemýšlím o životě a koukám na oblohu nad Ostaší. Ale život je v jádru stejně krásnej! Jenom k tomu jádru umět nalézt klíč a správně ho odemknout. 11. 7. 1996 Jsem noční můra ze světa motýlů, v noci bdím a ve dne spím a tak málokdy vidím slunce. Jen pozor, aby někdo nezapálil svíčku! 2. 11. 1996 Jen sedět a dívat se. A hledat. A najít všechno. Všechno, jen ne chybu. Tady ne ...! 20. 11. 1996 Jsem volnej jako pták, jen křídla mi život vzal. 15. 8. 1997 Tak se mějte, všichni páni, co musíte pokořit nejtěžší cesty, abyste se stali muži, a všechny dámy, které sem musíte vytáhnout, aby aspoň někdy v životě dosáhly vrcholu. Tak se mějte, vy děti, co se tu flákáte vinou lásky nebo neopatrnosti, žijte blaze a hlavně lezte! 21. 6. 1998 Jó, kamarádi, kdyby nám vždycky někdo dopředu řek, co je pro nás dobrý, co máme a nemáme dělat, možná bychom se měli fajn, ale možná, že bysme o to nejhezčí taky přišli. Proto nemůžeme jeden druhého soudit a navzájem dávat rady jeden druhému. Každý se musí spálit sám, aby už podruhé do ohně ruku nestrčil, udělá-li to, je to vůl a není mu pomoci, udělá-li to potřetí, je to jeho víra a ta ho možná zabije. Nejdůležitější je, nějakou mít ... Možná bolí představa, že to, co bylo, už se nikdy nevrátí, ale to už nezměníš. A tak je asi důležitější to, co nás ještě čeká. A to je v nás. Tak do toho!! 14. 7. 2000 To si takhle jednou obujete toulavý boty. Naše země není moc velká a ani naše hory nedosahují výšek, ve kterých by se nedostávalo kyslíku. Pak se najednou dostanete na takovouhle vyhlídku. Jediný pohled stačí k tomu, aby se nad tou scenérií člověku zastavil dech. 24. 11. 2000 Vzkaz pro pány "extremisty": Nemusíme přece a ani nemůžeme mít na světě všechno a vše má svá pravidla. A lezecká cesta prostě začíná dole a končí na vrcholu. Nikoliv opačně. Ani soulož nezačíná vrcholem a u koho ano, to je prachmizernej milenec... 10. 1. 2001 Horám zdar! Proč slavíme roky, staletí, tisíciletí, čekáme snad, že nás naplní něco tak prázdnýho, jako je čas? Tolik slávy pro mizerný hodiny, který nám krátěj život. Naučí nás snad nový tisíciletí mít rádi, odpouštět, nezávidět? 29. 7. 2001 Dívám se dolů na ty lidičky a přemýšlím, jestli mě někdo vidí. Možná jo, ale asi na to brzy zapomene. Já ale tu nádheru nikdy nezapomenu. 21. 5. 2002 Zdravím všechny pány, kteří dovedou vydělat víc, než jejich ženy utratit a taky všechny ženy, které takové muže najdou, vždyť dneska si všechno můžeš (musíš) koupit a nic nehřeje víc než třicet stříbrných v kapse ... 5. 8. 2003 Vystupujte na vrcholky jak chcete, ale pamatujte si, že odvaha, síla a kuráž nejsou nic platné bez moudrosti. Pamatujte, že lhostejnost jednoho okamžiku může zničit štěstí celého života. 2. 11. 2003 Ráno to vypadalo, že už z těch peřin na nebi něco napadne... a je z toho slunečné poledne plné barev podzimu doplněné duhou nad Broumovem. Rodná hroudo... buší mi z tebe srdíčko... 16. 11. 2003 Všude, kam oko dohlédne - mlha, ale krásná mlha. 10. 7. 2004 Lezte, přátelé, a dotýkejte se smrti, neboť jen na tomto prahu chápete, že žijete, a modlete se, abyste to nepochopili sami od sebe, protože pak přestanete lézt a ani vás to nebude srát. 6. 11. 2005 ... z mlhy vystupují jako přízraky vrcholky stěn a slunce líně mrká a rozehřívá chaos barev z podzimní palety Matky přírody... Kouzelný pohled na rodnou hroudu... Díky! 21. 5. 2006 Každej lezec ví, že vzdát cestu znamená nedosáhnout vrcholu. A pak sejde z hor a praktikuje svou pytlománii v normálním životě v údolí. A zabíjí zázrak všech zázraků hned po zrození ... 17. 8. 2006 Ještě, že se občas můžeme podívat shora na své přízemní starosti a nasranosti... ---- Rojí se tu okřídlení mravenci a lezou mi, bestie, za krk. A já jsem takovým mravencem vlezlým za krk téhle skále. Co si asi o mě myslí? ---- Náš život jest prdem proti věčnosti, jak praví klasik. Skály nám o tom vyprávějí. Vědí o tom víc než my, ač taky nejsou věčné. Naslouchejme skalám! ---- Ahoj! 24. 12. 2006 Jsem zvědav, jak slezu? Námraza jako kráva. Hodně štěstí do Nového roku! 1. 1. 2008 11,30 Horám zdar 2008 Skot, Netopejr 5. 3. 2008 "Se smečkou vlků čekat na jaro..." 19. 4. 2009 Jsem tu druhý v novém roce! Midloch di Big Dřevíč 25. 4. 2009 Je kolem 22h. Noční výstup - no úžas. Skály jsou krásný i ve tmě. :-) Miláno do Big Dřevíč 22. 5. 2009 Je po dešti, snad slezu dolů. Nechce se mi odtud, tak snad dřív než za 8 let. 23. 5. 2009 Je tu líp než v hospodě a tam je prej líp než na světě.

kempovka od Čertovy tchyně

vrcholovka z Veverky

23. 11. 1980
Přátelé,
patřit mezi Vás je štěstí,
býti Vás hoden je závazek,
žít s Vámi znamená dívat se do zrcadla
a vidět tam Vás
místo své vlastní tváře.
Čítal jsem mnoho knih
o věrných a pevných přátelstvích,
nepoznat však Vás,
nikdy bych nepoznal
a nepochopil,
co vlastně tvoří takovou příbuznost.
-----------------------
Bivaková kniha "U ČERTOVY TCHYNĚ"
byla vynesena milovníky tohoto krásného koutu SLAVENSKÝCH SKAL
23. 11. 1980 léta Páně
Zapiš svůj pocit a vrať ji zpět.
KAOR

11. 4. 1981
Čertova tchyně zdolána. Jsem spokojen! Rok čekání nebyl zbytečný. Zbytečná je úvaha o změně letního a vlastně i zimního sídla.

31. 12. 1981
Dorazil jsem k Tobě, Čertova tchyně, abych s Tebou přivítal Nový rok 1982 - to datum je blízko, ale nevydržím tu dnes sám. Jak teskně zde působí stromy - jsou černější než obvykle a skály taky. Odcházím tedy.
VŠE NEJLEPŠĺ V NOVÉM ROCE!
horolezcům, turistům a návštěvníkům tohoto kraje

9. 9. 1982
místo: Čertova tchyně
osazenstvo: Angrešt, D.D., Rybíz, Marta[?]
Konečně jsme objevili Tchyni, zdolat se ji však nepodařilo - až příště.
Chtěli bysme se s Vámi setkat, Kyse, třeba 31.12.1982 - snad.
----
- Kysovi vyřídím.

23. 11. 1982
Po strastiplném putování přes balvany, rokle a vývraty jsem přece k Čertově tchyni dorazil. Je hezké odpoledne [...] podzimu, oblačno [...] vysvitne i slunce [...] sucho. Výhled na Broumovskou kotlinu je pěkný a jasný. [...] přátelům tohoto krásného [...] přeji stálé zdraví a vždycky [...] pohodu.

26. 12. 1982
"Hejkal"
Sédi + Tom
pozdravují všechny, kteří zavítají v tato krásná místa.
A tobě příteli KYSÁKU, až 31.12. zavítáš k Čertově tchyni zanechávám přátelský stisk ruky.

31. 12. 1982
Stromy, proč odcházíte s rokem 1982?
[pozn. ed.: Začíná kůrovcová kalamita v Br. stěnách.]

1. 1. 1983
Ať hoří všechny ohně kamarádům jako ten můj, ať jejich žár v srdci nezhasíná.
Kys.
Díky Sédi - i má ruka je v dlani otevřená.

14. 5. 1983
Rosou tak rád se brodím,
do skal když padne stín ...!

6. 7. 1983
Putovní tábor z Frýdku-Místku
Máme krásný pocit spojený s dobrodružnými zážitky a puchýři na nohou.

24. 7. 1983
Loučíme se s tebou na 2 léta, Čertova tchyně. Sbohem.

28. 12. 1983
Mlha a vichřice. Čertova tchyně se asi zlobí!!

29. 12. 1983
Neuvěřitelné - modrá obloha, sluníčko a překrásný výhled. Je ale zima, nebo jaro?

19. 6. 1984
Je to tu nádherný. Kdo to neviděl, je o jednu krásu chudší

24. 11. 1984
Poslední sirka nám zhasla. Tak zoufalí jsme už dlouho nebyli. Ale i tak je tady krásně, že???

1. 9. 1985
Prázdniny a výstup a Č. tch. za námi. Ať žije léto.
Ne všechny tchýně dovedou držet jazyk za zuby a tiše nasloucht šumění lesa. A snad proto se nám tato cesta moc líbila a i když jsme mírně zmokli, přesto [...]

25. 1. 1986
Na leden příliš jarní počasí. Na obloze místy azurově modré fleky, ale mračna na obzoru věští přísun sněhu či deště. Klid [.........]

27. 4. 1986
Zase jeden krásný den v životě.

8. 7. 1986
Dnes je tu teskno, ale krásně.

24. 8. 1986
Zase jedna krásná neděle
houby nerostou, lepší je to na horách.

13. 10. 1986
Toulám se a nacházím místa, která byla, jsou a budou nádherná.

9. 11. 1986
Nádherně, ale i strašidelně.

21. 3. 1987
První zápis v roce v první jarní den. Sněhu po kolena.

25. 4. 1987
Pěkný jarní den. Po půl roce opět zde. Sníh zmizel.
Kamarádi
Ahój!
V agonii krásného jarního týdne jsme si znovu zde zavzpomínali na své krásné rané dětské prožitky a šli dál.

17. 8. 1987
Byli jsme tady. Je krásný letní podvečer a ponuré souskalí Čertovy tchyně se uchyluje k večernímu spánku. S krásnými vzpomínkami se budeme vždy rádi vracet na toto místo.

27. 9. 1987
Jeden den v Broumovských stěnách a další pracovní týden uteče jak voda a znovu do skal - jsou naše a jsou krásné!

6. 2. 1988
Sám v hvozdech Broumovských stěn, již od počátku dne mne [...] vysoké skály a zchátralý lesní porost. Počasí ani v nejmenším nenasvědčuje roční době, která panuje. Svítí sluníčko a občas spadne několik kapek deště.

12. 6. 1988
Je to tu moc fajn. Zvedla se mlha a teď mezi stromy chvílemi probleskují paprsky slunce. Pod slunečním svitem osychají vlhké skály a stromy, které stále chátrají pod vlivem kůrovce a zplodin, které vyfukují nechutné[?] komíny továren či výfuky aut. Kéž by to tu bylo vždy alespoň tak krásné jako doposavad.

31. 12. 1988
Klid ruší jen laviny námraz padajících ze stromů. Je tu pěkně, ale chybí tu hlasy kamarádů.

30. 4. 1989
Drobně mží, na skalách a mezi stromy [...] přes to, že dnes slaví svůj svátek ženy na košťatech, roztává [...] sníh. Spěchám někam k ohni.

10. 2. 1990
Jsem tu zas a je tu krásně. V korunách šumí skoro jarní vítr a slunce ozařuje okolní skály. Tak dobrou náladu a jarní počasí přeju všem.

10. 8. 1990
Radost z přírody, protože je krásná a nevznikla náhodou sama od sebe, bolest z vyvrácených a umírajících stromů - neboť taková jsou dnes srdce lidí - a naději, že smrt lesa ani naše nemá poslední slovo, protože ...
"...tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna Ježíše, aby žádný, kdo v něho věří, nezemřel, ale měl život věčný". Bible
Ať
Hoří
Oheň
Ježíšův

19. 8. 1990
Včera jsem se pokoušel pokořit ČERTOVU TCHYNI, ale povedlo se mi spadnout z předskalí komínem až na zem a tak jsem se potlouk. Budu odtud mít špatné vzpomínky. Jinak je tu hezky a plno vos.
Ale hlavně jsem naživu a proto Ahoj
P.S. Přijedu zase a ČERTOVU TCHYNI VYLEZU ... možná

19. 8. 1990
jsme vylezli Čertovu tchyni s Jirkou a Mirkem (večer) po dlouhém výstupu s lany, úvazy a karabinami a dalšími pomůckami. Konečně je nám hezky.

16. 9. 1990
Snědli jsme berana a lezem na Veverku.
Ahoj příště

25. 11. 1990
(10 let od umístění krabičky)
Za den se může změnit mnoho.
Za rok ještě více.
Za deset let...... je skvělé, že my jsme se v jádru nezměnili.

29. 12. 1990
Večerní výstup tmou do byvaku v mokrém sněhu. Až pudem eště teď v noci dolu, tak nám bude prej hej - řikal Jirka!
Je dva dny před koncem roku a pár minut před koncem mého žití. Cestou dolu nám opravdu bude hej, škoda jen že o tom již nebudeme vědět!
Tak naposledy SBOHEM MARKÉTO!!

27. 1. 1991
Já "Skoták Broumovský" se těším na to, až poslední sněhy zbudou jen na vrcholkách kopců a po stráních rozkvete devětsil - to do hor přijde JARO!!
Ještě nezmizely naše stopy z prosince v bivaku, nikdo zde nebyl, všude jsou chomáče jinovatky a sníh. Jako by se mi nechtělo sejít zpátky do těch nížin tam hluboko dole mezi lidi co neznaj co je to život!

26. 2. 1991
Mám prej sem něco rychle nakydat, protože za chvilku bude tma. Já vim jenom to, že bude, a to už brzo, jaro.

7. 3. 1991
To sem teda blázen! Slyšim flétnu až dolu do Martínkovic a když sem vylezu a plížim se zezadu jako had, tak tady slyšim ňáký holky a než je stačim uvidět tak sou pryč a nikde nic! A navíc - sou tady zapsaný ňáký kluci! No to sem snad magor nebo co!! Tak zdar všem skotům na brzkou shledanou v těchto místech.
Tak JARO je opět tady a srdce Skotákovo rozkvétá spolu s ním!

18. 7. 1991
Tak jsme slezli z Tchyně já měl zase u kruhu v JV stěně dost naváto, protože sem musel převazovat lano a to co já na Tchyni zase dneska vyváděl to nebylo jen tak - takže TCHYNI ZDAR

28. 8. 1991
Ďakujem matke Prírode za ozajstno skvelý samovýstup na Drevokocúra. Len keďby tol'ko necedilo (teraz prestalo - URÁÁ)
Ahoj

1. 9. 1991
Nahoře na pláni nějakej blbec co si asi říká tramp zatopil voheň na suchým jehličí a aniž by to uhasil tak vodešel. Když jsem přišel tak už bylo kolem do červena žhavý jehličí a doutnala tráva. Protože sem zde nikde nenašel vodu, ale aspoň lahev mesel jsem litat až ke Slavnýmu na slatinu pro vodu a tam to uhasit!!! Chce nám to tady nějakej pitomec zapálit nebo co? Musi to zachránit vždycky jen Broumovskej Skoták?

1. 1. 1992
Novoroční výstup - je zlej, 60 cm sněhu, 2 m závěje a asi už jsem si myslel že se sem nedostanu. Podivám se eště jestli to pude se vysápat na Veverku - takovej novoroční mini výstup, ale asi sem si měl vzít mačky a cepín. Takže HORE ZDAR a šťastnej lezeckej rok 1992
přeje Broumovskej Skoták

28. 2. 1992
Za setmění
Po zbytcích sněhu
S větrem v zádech
na skok se mrknout

28. 2. 1992
Já vím, že sem lezu furt. Ale nikdo mě to nezakáže!! Prostě mně se tu líbí a nejvíc Čertova tchyně. Je tady trochu sněhu, ale jinak svítí slunce a už taje!!
Teťka právě [...dívčí jméno...] vozí malího po vesnici. Příště bude se mnou a bez řečí.
Zdar

4. 4. 1992
Je tu nádherně jarně, v roklích zbytky sněhu - to jako pozůstatky nadvlády paní Zimy, ale z oblohy už vykukuje usměvavá tvář Slunce a celkovou atmosféru dokresluje štěbetání sýkor a pěnkav...
Prostě už se jaro přišlo ptát, co dělám.

11. 4. 1992
S veselou náladou přemýšlíme, co napsat. Všechno krásný, co jsme tady viděli, nemá cenu popisovat. Kdo má přírodu rád, ten to nemusí psát.

10. 6. 1992
Ahoj kamarádi
je to tady fajn, ale Brdy tam jsem doma. Všem Ahoj

28. 7. 1992
Po borůvkách ani památky a zrovna tak ani památky po dobrotě a upřímnosti a vůbec po všem, zatraceně to mám dneska zase náladu, že bych se z toho nejrači zesral!
- Musim se tady v tom lese zas spamatovat! Ale co je platný, když se spamatuju jenom já? A co ty vostatní?

3. 8. 1992
Po úmorné dřině s holkama a po borůvkovém neúspěchu jsme si kousek odsud lehli a naplno vychutnávali prázdninové dopoledne. Přišli jsme sem čtyři a už jsme tu jenom dva. Myslím ale, že je to tak lepší. - Teď mi právě Ivanka říká: "Lumpe jeden". - Mám to škrtnout, jenomže v cancáku se neškrtá. - Je nám tu moc a moc fajn. Já jsem tady během 3 týdnů už potřetí. Tady na Stěnách znám ještě jedno tak krásný místo. Třeba se tam někdy sejdeme.
Ahoj

3. 8. 1992
Východ ospalého čerstvého novorozence Sluníčka jsme na Veverce přivítali se vším patosem, jaký je třeba při takové události. DOBRÝ DEN!!!
... a ať maj všichni dobrý přivandrovalci klid a mír hluboko v srdci co nejvíc.
Ahoj všem
P.S. Jsem rád, že jsi, Skotáku
učinil kompromis v otázce nového cancáku!!
Dík!

13. 8. 1992
Zdar Broumovsko, tak jsme sem přijeli, abysme vochutnali zdejší les - podhoubí, mokrou hlínu, jehličí a smůlu borovou.
- No a myslím, že se nám to vcelku vyplatilo, protože rokle pod Čertovou tchyní to zcela poskytuje. Zatím tu přespíme 1 noc a uvidíme. Sice je zatažíno a vypadá to spíš na déšť, ale co - ať je Slunce nebo mrak, kdo ví, co bude pak. Tak jsme všichni rádi, že tu jsme.

14. 8. 1992
Můj první skalní bivak - spánek chutná líp než v peřinách. Kdo nezažil - nepochopí. - Díky
- Nejhorší to bylo s [...přezdívka...] celou noc blábolil něco vo [...dívčí jméno...] a nemohli jsme usnout.
- Jinak tu řádí ňáká veverka nebo ještěrka, která nám přes noc přežvejkla poslední chleba!
- Jinak to tu bylo fajn.

28. 8. 1992
Přes hory přes doly vlastně přes Hájkovu rokly Ovčín ale vždyť to znáte. A po roce zase tady
P.S. Ždímám košily hrůza to teplo

30. 12. 1992
Koukám, že po prvním sněhu už po kopcích pobíhá málokdo a přece je tu pořád stejně.
Ne, že bych se bál, na to už tu chodím moc dlouho, ale přece jenom sám za soumraku v takovým tichu, kdy sem tam někde něco praskne, to není zrovna chvíle, kdy bych úplně v klidu pozoroval hvězdy.

21. 3. 1993
Zdar novému jaru a všem kytkám co kvetou po stráních a nám už zbejvá jen tradiční výstup na Veverku.

8. 5. 1993
Jsem tu sám, sedím na Veverce, dívám se do krajiny, vnímám jenom zelený lesy a přemejšlim a co jinýho můžu chtít?

1. 6. 1993
Prováděl jsem sázení stromků - vylepšovačku, aby tady něco po nás zůstalo. Naposledy jsem tady byl s vrtulníkem, kdy jsem přenocoval. Jináč je tu fajn a člověk si zavzpomíná, když ještě vandroval.
[pozn. ed.: V osmdesátých letech se stahovalo kalamitní dřevo z Broumovských stěn vrtulníkem.]

24. 7. 1993
"Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak utekla nám láska, jó to se stává
a najednou tě, holka, nemám rád!"
- To není na Tebe, přírodo, neboj!
A chčije a chčije sakra! Kde se flákáš Hade?
P.S. Je divná doba. Horolezci si odnášejí domů vrcholové knížky a trempové tužky z bivaků a furt chčije. Chce se mi lézt, leje. Chce se mi lítat, blbě fouká. Tak tu sedím a je mi to jedno. Chci tu bejt sám a pak zase né. Co dělat? Co mám vlastně jinýho chtít než tu sedět? Nic. Ale musím dolu. Proč? Musím. Abych moh znovu nahoru. Třeba to jednou někdo pochopí. Ale asi né. Já taky druhý nechápu. Nikdy nebude na světě láska mezi náma a my budeme pořád hledat, hledat "něco" až do konce, život je hledání...

19. 9. 1993
"V prdeli je naše mládí,
náš život za hovno stál,
jen kurvy nás měli rádi
a já jim na lásku sral."
Od první návštěvy uplynulo deset let. Mnoho se v našem životě změnilo, ale na tato mísa nezapomínáme a vracíme se sem rádi.

26. 12. 1993
Jsou vánoce, všude spousta sněhu - jak má být, jen je tu strašně moc ticho, ale stejně moc krásně. Jak moc to tady miluju a jak bych chtěl, aby tu se mnou někdo seděl, abych tu nebyl sám. Jak moc teď myslím na všechny svoje blízké a přátele, kteří mě mají rádi.
Stmívá se a cesta zapadaná sněhem se kroutí dolů - domů.
Proč já nevěřím, že se najde holka, která dokáže milovat a ne to jenom hrát. Proč nevěřím, proč jsem ještě neviděl muže a ženu se milovat tak věčně, jako já miluju tyhle kopce, jako matka miluje své děti?
Ach jo, jak se mně stejská po jaru, až zase kytky vykvetou.
Vám všem - do nového roku hodně zdraví a lásky - mějte se všici moc rádi a žijte jeden pro druhého, vždyť jedině s láskou se dá žít.

17. 4. 1994
Za mlhy a vlhka částečně na půdní fréze a částečně pěšky za atmosféry blbejch keců dorazili Had se svou myšlenkou na ... a Skot bez myšlenky!

30. 4. 1994
Je tu zase další jaro, další probuzení přírody, snad to probudí i nás.

2. 8. 1994
Když říkáš ....... že ji máš rád,
asi bez pardonu platí zmýlená.
Chceš hluchým vyprávět
co píseň znamená .......!
Klasická nástěnkářská doplňovačka, ale radši nedoplňuj, tam by mohlo bejt jmen! Vzpomeň sám.

17. 8. 1994
Už zase tady nejmíň 14 dní nikdo nebyl a už je zase na mně, abych něco napsal, jenže nevím co, protože když se na mě někdo dívá, tak sem nervózní!
Poprvý jsem byla lízt něco obtížnějšího a je to nádhera a Skot se vymlouvá, že je nervózní, to aby nemusel nic psát.

18. 8. 1994
Ač bezjehličné lesy hyzdí stráně
a za mřížemi pláče naděje
hrst kouzla naberu si z její dlaně
a zářím, zářím v úsměvu.
Byť vykolejil cit a není síly,
jež pád znovu zvedá na vrchol,
tak hledám cestu zpět,
však černé stíny
vygumovat nelze,
je to mor, je to mor!
A slunce znovu svítí nad cestou úzkou
já s myšlenkami tančím v bezmoci.
U lesů mlčících začíná schůzkou
čas dalších emocí...
----
Já ti dám, Vědro, že bych potřeboval těžkou práci, aby se mně nezapalovaly lejtka! To Ty by si potom musela dělat v kamenolomu se sbíječkou a eště při tom stát po kolena ve džberu s ledovou vodou! Ty chytrá. A radím Ti, nechoď si číst notýsky v bivakách, mohla by ses dočíst něco nepříjemnýho.
----
Donesl jsem konečně novou tužku, protože mně se s touhle dobře píše. Ale nemusela by bejt taková zima, když já chci teplo!

27. 8. 1994
Skote, neraď co mám dělat. A nevím, komu se víc zapalují lejtka.

1. 10. 1994
Bivak pod Čertovou tchýní jsem objevil náhodou. Původně jsem chtěl jet do Polska do Bludnejch skal, ale pak jsem si to rozmyslel a jel se toulat do těchto končin. Ono to je v celku jedno, kam člověk jede, ale hlavně když je v přírodě a volnej, to je nejkrásnější na světě. Je moc hezky, ale to psalo už mnoho lidí přede mnou, ale přesto to stojí za to zopakovat.
Ahoj

12. 11. 1994
Dík za zvuky ticha, kterým smím naslouchat, dík za koruny stromů, ve kterých smí tančit vítr, dík za sněhový vločky, který smí roztávat v našich dlaních, dík za tlukot lidských srdcí, kterému smím porozumět. Dík za to, že TY máš vždy a pro každého rozestláno.
Dík za to, že TI můžu děkovat.

16. 4. 1995
Je tu větrno, ale přeci se dá stát. Je tu zataženo, ale vidět je. Je tu chladno, ale uvnitř hřeje láska. Sám a přeci s někým.
Ď za vše. Snad ne naposledy.

6. 5. 1995
Vítr pomalu ustává, paprsky zapadajícího slunce se ještě naposled odrazí od skalních stěn, krajem se nese klidný dech jara, les se oděl do svěží zeleně. A člověk jde dál, před sebou hrne svou pýchu a za sebou vláčí civilizaci. Nakonec zůstane pustina. Jak dlouho... A naděje? Ale ano, dýchá. To já jen, že dnes mám smutnou.
PS Filipovi: Snad že jsem se potřebovala vypsat ze svých nálad a nebyl jiný papír po ruce - promiň, vytrhla jsem jeden odsud. Spraví to čtyřlístek?

6. 5. 1995
Statistika prvovýstupu psa na Veverku:
- počet vylezivších: 6+1
- počet slezivších: 6+1
- počet raněných: 1 bota
- počet mrtvých: 3.860.000 nervových buněk
Zpracoval [???]
Zúčastněni: [...]

21. 5. 1995
Je neděle večer, nádhernej klid a ticho, jen občas zazpívá ptáček. Asi bych teď měl dřepět doma a učit se na maturu, ale nějak se nedokážu přinutit. Tak snad zítra... Jenomže tohle si říkám už od podzima a pomalu tomu přestávám věřit.
Cestou jsem si říkal, že tady třeba někoho potkám, ale nějak to nedopadlo. Jsem tady na chalupě sám teprve druhej den a už mě to nějak nebaví. A když si představím, že tu mám bejt ještě týden... No, snad to nějak přežiju. Po matuře se tady určitě stavím říct, jak to dopadlo, teda spíš napsat. A jestli vás to nezajímá, tak to nemusíte číst. Já vám to nenutím. A vůbec... Trhněte si nohou... Nebo rukou... nebo se postavte na hlavu... VŠICHNI!!!
Nebo mi napište, co si myslíte o slonech???
Tož lidi, mějte se rádi.

10. 6. 1995
Sloni a krysičky jsou tu pro lidi a lidi by měli být pro ně. Gratuluju k matuře (ani tolik nebolela, že?) a tak nějak vůbec, že je dnes toho 10., ať Ti život neutíká ve vyjetých kolejích, ale ať Ti kvete barevně a divotvorně.

17. 6. 1995
Připojuji se ke gratulacím k matuře a dospěláctví, odměnou krásné zeleno, místy slunečno a stále usměvavo jako tady...
Abych nezapomněla ještě ke slonům: jsou velký, šedivý, maj chobůtek a krásný očička.

24. 6. 1995
Ahoj lidi! Tak jsem tu maturu nakonec udělal, ale tu trému před tím bych už nechtěl zažít. Dneska nemám moc pravou náladu, tož asi zase půjdu.
Máce a Bambuli díky za gratulace a za to o slonech. Ani jsem nečekal, že mi k těm mejm slonům někdo něco napíše.
PS: Kdyby se vám někomu chtělo, tak mi napište, co si myslíte o MOUCHÁCH. Mně osobně hrozně znepříjemňujou život. Zrovna mě tady obletuje celý hejno. To by mě zajímalo, proč vůbec někdo vymyslel tak blbý stvoření, jako je moucha.

17. 7. 1995
Bivak se zdařil i za neustálého oblétávání okřídleného hmyzu. Příště bysme tu rači bivakovali s ňákými dívkami! (Copak musíme stále chodit sami?)

18. 7. 1995
Moje milá neznámá, to co jsem škrtnul pod Tvým zápiskem jsem škrtnul proto,že jsem to nepsal já. Ale psali to dva největší mamlasové Br. stěn, viz výše. (mj. moji kamarádi). Vykašlali se na nás a šli sami bivakovat a my zatím dole hráli na kytary sami.
Za Tvůj čtyřlístek Ti moc děkuju, vezmu si ho s sebou, stejně by ho tady někdo vytrousil, snad mně přinese štěstí. Nemusíš se mně omlouvat za papír, vždyť ten notýsek je Tvůj stejně jako můj a příště sem novej zas dáš třeba Ty. A pak přijdu já a třeba si taky vytrhnu jeden list a svěřím mu svoje trápení a pak mně ho vezme vítr z ruky a moje otázky zůstanou navždy tady mezi vrcholky skal, ve vůni smůly a prvních jarních kytek...
No, já už zas musím běžet, mám dole nějakou práci, tak se měj hezky. Zvláštní na tom a nejen na tomhle místě je to, že sem chodí tu a tam někdo, někdy přijdu já, posedím, ale nikoho jsem tu ještě nepotkal a přesto vím, že většina lidí, co sem chodí, jsou dobří lidi.
Kdo ví, jestli je dobře, že se tu nepotkávaj?

25. 7. 1995
Vyspal jsem se na Veverce a protože jsem při tom nespad do údolí, tak tam budu muset teď scházet po svejch.

27. 7. 1995
My, nehorolezci, táborníci, průzkumníci, ztracenci jsme tu pojedli obřích borůvek a snažili se určit a slovy popsat Čertovu tchyni - nevíme, jestli jsme se nespletli, snad ne. Čeká nás dlouhá cesta. Zdravíme všechny horolezce, -kyně, -čata. Ať se vám dobře leze a padá do mechu.

23. 8. 1995
Po nočním chození po okolí se svíčkou a spacákem jsem zjistil, že jsem zde a budu tu spát. Tak dík, že to tu je a hurá na Veverku!
Ahoj

25. 8. 1995
Znova začíná pršet, ale mě to vůbec nevadí, protože se potřebuju nadejchat trochu čerstvýho vzduchu po tom natírání okapů. A taky si potřebuju trošku odpočinout. Je tu krásný ticho a nikdo tu neotravuje. Ani tu nejsou ty hovada policajti, takže asi dneska nedostanu žádnou pokutu. Jako by jim nestačilo, že na ně člověk v práci maká. No nic, to jest úděl nás normálních lidí. Nám zbejvá čest a jim moc, a tak se ptám - co je víc?
Prázdniny pomalu končí (mně neplacený volno) a zase tu budou starosti všedních dnů a pak sníh a zima...
A pak zas možná jaro a první květy a nové lásky a život jde dál a dál až kam vlastně? ... a proč?

8. 10. 1995
Až napadne sníh, vyplyne z toho jedna veliká výhoda - nebude se dát lézt!

28. 10. 1995
Je krásně, pohoda, jsem tady s klukama a je mně fajn. Příroda kolem, ticho, už se pomalu stmívá. Krásně se tady přemýšlí o lásce a tak vůbec... Proč si lidi komplikují život a neřeknou si svá přání a trápení, možná by se jim ulevilo. Život je krátký a je v něm málo radosti a proto by se neměl promarnit ani jeden krásný okamžik, chvíle. Tak ahoj, krásná přírodo Broumovska!

19. 11. 1995
Svoje hříchy platím mládím a méně klidných nocí mi bere sílu. Tak se vracím sem a sbírám tu vůni, pokoj a lásku, abych mohl jít dál. Třeba jen tam, kde první petrklíč u potoka oznámí,že zbytky sněhu na hřebenech budou s každým novým ránem o něco menší a že sluníčko bede hřát pořád víc a víc. To je ta vůle, která nás žene dál. Dál přes hory ke slunci a lásce. A bojím se, že jednou ta hora, na které je ke štěstí vždycky blíž, bude moc vysoká. A já, i když budu strašně moc chtít, se nedotanu na vrchol, kde není stínů...

26. 12. 1995
Na pár posledních dní roku se přišla Zima ukázat v plné sněhobílé kráse. Skály pokorně přijaly její krajkový šat, stromy mlčky sklánějí větve pod tíhou vločkové nadílky a po dlouhé době se zas zpoza šedých zimních mraků prodralo Slunce!
Ticho zvoní v duši a samota není vždy krutá a na obtíž.
Dík vám všem, kteří tu (sice trochu anonymně, ale přece) otevíráte svá srdce, dáváte ke nahlédnutí taje svých duší, odkrýváte své myšlenky, přání, radosti života, krásu světa, která se rodí ve vašich očích.
Ať vám Bůh žehná ve vašem díle a jak píše Skot: Milujme se a odpouštějme.

17. 2. 1996
Dneska za letošní zimu nejvíc sněhu - a to je už skoro jaro!
Ano, samota není na obtíž, ba mnohdy je na obtíž společnost. Ale přijde na to, jaká a kdy. Možná většina z nás má svou imaginární společnost, která je pořád s ním, když taková v reálném světě není. Asi i já, když bývám rád sám. Tak by se dalo říct, že tu vlastně nejsem sám. Je tu se mnou. Moje milá, krásná, něžná i přísná - ale nedáš se pohladit a neopětovala bys' slova hřející na srdci - moje milá ... samoto.

24. 2. 1996
Na zádech si sem neseme velké zvíře a odoláváme jeho tíze.

3. 5. 1996
Dneska už jsem trošku prošel (Ádr, Ruprechtickej špičák) a tak jsem nakonec tady, protože ač je všude krásně, tak tady je mi nejlíp. Vylezl jsem si na Veverku a málem tam usnul, tak sem zase rači slez. Toulání po kopcích, chvíli v půl metru sněhu, chvíli zas mezi zelení břízek působí skvěle a tak můžu říct, že ten dnešní den byl zas jeden z těch nejkrásnějších v životě. Byť někde v hloubce straší ten pocit, že by mohlo bejt ještě líp. A tak si raděj řeknu zas, že všichni chcem víc a víc a nakonec nám nezbyde nic. A tak tu opět sedím a mám všechno, i když nemám nic - aspoň teď v tuhle chvíli. Ale to už jsou složitý otázky a já na ně mám odpovědí vždy jen půl. A tu druhou půlku, tu ne a ne najít. Ani ve dne pod sluncem, ani v noci ve hvězdách, nebo snad v záři ohňů dávno vyhaslých, proto zas musím jít a třeba se zas vrátit, ale hlavně věřit, že jednou - najdu...

9. 6. 1996
Polovina krásy světa tu ční navěky nad údolím v podobě stromů a prohřátých vrcholků skal, ale ta druhá polovina krásy života odchází vždy s námi do nížiny a vyčkává na chvíli, kdy se s naším přičiněním spojí opět v jediný celek. A pak snad můžeme být konečně šťastní.

10. 7. 1996
Už asi budu muset toho psaní nechat, abych ten sešitek celej nepočmáral sám. Beztak mě napadaj jen samý blbosti a občas ty blbiny taky dělám, že jo? Např?: Třeba jsem věčně nespokojenej, když je zima, chci léto a naopak a taky mám pořád z něčeho strach, že když je dneska krásně, tak zejtra může bejt špatně a z toho prostě vyplývá, že se furt nedovedu smát, i když bych měl. Život je tu přece od toho, abychom se smáli, že? Pokud možno co nejvíc.
Jdeme, trochu prší.
Sice prší, ale ten déšť je přece taky krásnej, poslouchej, jak hezky šustí o listy, to je tak krásná písnička oproti zvukům motorů a řevu z ulic města, jež mně často brání spánku. To dobře znám a ty možná taky, i když ta naše města jsou přec trošku rozdílný...

11. 7. 1996
Jen vítr ve vlasech, v uších ptačí písničku a na tváři smích utíkám znovu do hor a každým kouskem vychutnávám svobodu duše a pocit, že všechny bolesti nestíhají tempo a zůstávají kdesi dole. A je mi líto všech lidí, kteří toto neznají. Znavení koloběhem života a práce už nenacházeli síly a odhodlání k tomu, aby žili tak, jak vskutku ve skrytu svojí duše vlastně chtějí. Možná i já jednou spočinu s hlavou v dlaních a beznadějí na srdci,ale mám si snad proto kazit tyhle chvíle? Ne. Vždyť žijeme dnes a zítra tu již být nemusíme a tak se raději milujme a pozorně dívejme již dnes!

15. 8. 1996
Tak jsem zase po dlouhý době vypad ze špíny měst a procházím se tady po skalách. Takovej krásnej klid a pohodu už jsem dlouho nezažil. Snad se sem brzo zase vrátím.

20. 8. 1996
Slova ač třeba krásná jsou
jen jimi navždy zůstanou.
Z toho plyne poznání,
že mlčení může být to nejhlubší vyznání.

31. 8. 1996
Had a Skot lezou na Čertovu tchyni a Had přetlouká kruh, co to už dávno potřeboval a Péťa staví z mechu domeček a lidi lítaj v letadle a rozhlížej se po okolí. Tak to je poslední prázdninovej den.

7. 10. 1996
Po roce opět tady, v mlze, dešti a pohodě. Zdar Skote, někdy bych tě tu rád potkal.

2. 11. 1996
Díky, že se můžu dívat, dík, že můžu milovat, dík, že se můžu vracet, děkuju, že jsem. A dík, že jste vy a děkuju, že jsme tu. Milujme a děkujme, že můžeme milovat.

5. 1. 1997
Máme před sebou další rok a snad bude alespoň takovej jako ty před tím. Dneska jsem zpětně pročetl celej sešitek a zjistil jsem, že těch pár popsanejch papírů, co znamenají čas, mnohdy vydrží déle než touhy a city, co skrýváme v nás. A ze všeho nakonec zbydou jen slova. Ale i ta mohou být krásná. A ty nejkrásnější tu píšeš Ty, jež jsi mně tady nechala čtyřlístek pro štěstí. Pořád ho mám a je mi zárukou, že na světě jsou i hodný lidi, i když je třeba všechny do smrti nepoznám. Snad je to smůla a snad je to štěstí. Kdo ví...

17. 5. 1997
Přišli jsme sem v sobotu večer kolem sedmý. Honza chtěl ještě zatlouct voko na "schodech" a udělat cestu, ale už se blížila z polský strany šedobílá clona vody, první silnější poryvy větru, tak jsme toho nechali, sestoupili do Štěrbinovýho tábora, kde je pěknej rozhled a viděli, že celá masa si sedá do kotliny a k nám se jí nechce.
Kamarád svět je krásný a hlavně tady v Broumovkách, ale nejkrásnější je ve chvíli, a potom stále, když člověka osloví a pomůže mu Ježíš Kristus ...

19. 7. 1997
Naplněni neopakovatelnými krásami Světa vracíme se vždy tak zvláštně rozechvěni zase domů. Tak se měj, plačtivý léto, co tak moc připomínáš to minulý. Nechtěj, abych přestal věřit v Slunce a ohřej nám tvář. Alespoň jednou pohlaď hřejivým paprskem a pak klidně všechno zas přikrej studeným sněhem. Vždyť už jsme si zvykli...

27. 7. 1997
Konečně jeden krásný letní den po stoleté vodě. Je tady krásně, jako ostatně vždycky. Tak jsme sem vylezli téměř skoro přesně po pěti letech zase s Ivčou. Jsme celí modří - nejvíc Míša, které jsou 4 a strašně se jí tu líbí.
Je mi tady fajn a doufám, že se sem dostanu dřív než jednou za čtyři roky. Přijít sem je krásný, ale přijít sem ve dvou je tisíckrát krásnější. Ta dívka, co je tu se mnou, má v sobě asi nějaký kouzlo, je mi s ní fajn.

25. 12. 1998
Pokus o výstup na Veverku - možná podařený, možná ne. Každopádně tudy už dolů nepůjdem. takže ať žije rok 1999 ať už s námi či bez nás. Ave!

1. 1. 1999
Ahoj kamarádi, ahoj skály, ahoj stromy! Ahoj nový roku!

31. 1. 1999
Zasněžený kraj, zapadající slunce, krásná zimní idyla. Škoda, že nejde zastavit čas. Třeba práve dnes a na půl roku. I když ještě není jaro.
P.S. S rukama (zmrzlýma) na teplé kůži.

9. 5. 1999
Ani se mi nechce věřit, že od mýho posledního "snění" tady utekly 3 jara! Zato to čtvrtý mi přišlo naproti, snad aby přiválo naději malinko zatoulanou. Jsem za to moc ráda.

24. 7. 1999
Takovej krásnej klid a pohoda. Jo, už bylo na čase vypadnout z tý lidský "společnosti" a jít se uklidnit do míst, jako je tohleto. I když to tu pěkně zarůstá, ale to je to, co se mi právě líbí. Když tu tak sedím a poslouchám zpěv ptáků a šum větví, připadám si úplně bezstarostně. Ještě, že se máme aspoň na malinkou chvilku kam schovat před všemi starostmi a prací všedního dne. Je tu KRÁSNĚ. Ahoj

10. 8. 1999
Ahoj!
It's the 4th time we are here in Broumovski steny. Good for long walks without meeting any tourist! - yes - Awesome! Krasny! Also our stay in Suchy důl is perfect. The family became our friends and we're having lots of fun together. We definitely will be back! This year it's also special that we each day meet two veverka's (squirrels) (black and red). It's great to see them so close without fear!
Za rok!
Theo & Arianne
Hollandsko

24. 8. 1999
Tak zase po roce ve Stěnách a skoro sem to tu nepoznal. Kam zmizela ta krása, romantika a nálada tohodle místa? Je to tu stejný až na ty stromy, ale ňák se tu necejtím jako dřív. Nevím, kdo vytrhnul víc než rok týhle knížky, ale takhle řešej svou minulost jen lidi, který tady nemaj co hledat.
[pozn. ed.: dokončena těžba dřeva v oblasti]

4. 9. 1999
Jsem tu po roce, ale nějak jsem to nemohl poznat. Mám co dělat, abych udržel slzy. Už asi nikdy v životě to tu neuvidím tak krásný, jaký to tu bylo. Co se dá dělat, budeme si všichni muset zvyknout.

12. 10. 1999
Staré stromy umírají, ale mladé stromky rostou zase dál. Chce to zmoudřet a brát život takovej, jakej je, z té lepší stránky. Jaký si to uděláš, takový to máš. Je to jen otázka zvyku. A času. A v tom nic není ničím a všechno vším. Dokud ještě žijem je všechno OK.

16. 10. 1999
Zase doma!
Daleko od domova.

14. 7. 2000
Když si jeden na ňáký místo zvykne a hodně pěkného tam prožije, tak už je tam pak jako doma a nikam jinam ho to už netáhne - i když je jinde třeba taky hezky.

23. 10. 2000
Zdolali jsme tchýní kámen. Amen.

24. 11. 2000
DVACET LET a den je tu tahle kniha. Co za tu dobu kolem nás se změnilo, kolik přátel a milenek nás opustilo a kolik jsme jich zradili my? Proč tahle kniha tu leží pořád dál a proč tyhle skály stojí pořád při sobě? Protože nežijí? Dává nám snad naše duše právo něco brát? Chceme se snad lišit od kamene tím, že vezmem do ruky život svůj i těch ostatních? Jsme snad hrdí na to, že dovedeme myslet? Ano, jsme hrdí. Ale myslet? Ne, to ještě neumíme.

31. 12. 2000
Tak jsme opět tu. Rok utekl jak voda. Dnes je to vyjímečný den. Poslední v roce, desetiletí, století a dokonce tisíciletí. Byli jsme se zase mrknout na Veverce, ale opět jsme před závěrem vzdali. Je to pěkná potvora, ale nám to zase tak moc nevadí.
Letos jsme s sebou vyjímečně vzali BORISE (Jelzin pomeranč), zapili jsme tu starý tisíciletí a těšíme se na to třetí, doufáme, že snad přátelštější a klidnější. Láhev jsme vyprázdnili, napsali vzkaz dalším generacím. Když lahev najdete, tak ji zde nechte v klidu spát. My si pro ni přijdeme se svýma synama nebo i vnukama. Dík všem.
Do nového tisíciletí hodně štěstíčka, zdravíčka a nových úspěšných výstupů přejí [...]
[pozn. ed.: Lahev už někdo rozumný odnesl.]

1. 1. 2001
Píši se jako první v novém roce, staletí, tisíciletí. Necítím to jako zásluhu; čas a počty vymyslel člověk, aby si život komplikoval. Aby mělo co utíkat. Výročí "20" jsem tu nestihl - to je ostuda - tak letos! Aby přání nebyly jen kecy, abyste se měli lépe než já - to je dobrý přání. Ahoj!

10. 1. 2001
Nic nemít, nic nechtít, nebýt - to je mít všechno a věčně být. "Vanitas vanitatum et omnia vanitas". Marnost nad marnost a vše je marnost. Mějte se.

30. 4. 2001
Pročítáme staré zápisky, léta běží. Když jsem sem dříve psali, více jsme jezdili. Teď sem ale můžeme vzít naše děti a tohle všechno jim ještě ukázat.
Je krásný vracet se na místa, kde vládne příroda.

17. 2. 2002
Tak jsem myslel, že budu letos první a vono prd. Nevadí, stejně je tady překrásně. Dnes je polojasno a celkem teplo, jsem zvědav, esli ešče napadne sníh. Ale už by se mohlo dát lízt - stýská se po skalách...

21. 5. 2002
"...Pár přátel stačí mít, co uměj všechno vzít a nepřestanou brát i když nemáš chuť se smát..."
Sakra! Že bych to nějak splet???

18. 7. 2002
Je tu krásně, ale je nám tu už dlouhá chvíle. Již třetí den tu čekáme na ten autobus. Nejspíš budeme muset šmajdat pěšky. Prokletý ČSAD.

5. 8. 2003
Zkus dohonit čas,
posunout čas,
zastavit čas,
zpomalit čas,
přemoci čas.
Nic neuděláš,
nic nezmůžeš,
jen se ztrapňuješ
svým neustálým snažením a pachtěním
po moci a blahobytu.
Stejně se bojíš,
i když jsi silný, mocný a schopný.
Neustále dokazuješ,
kdo je tu pánem.
Ne, nejsi to Ty.
Pánem je Čas.
Jednou přijde přesně
a neomylně vezme si tě s sebou právě včas.

25. 3. 2004
Když jaro nalezne první sněženku a slunce vykreslí na zamrzlých tvářích úsměv,
když velká touha najde touhu ještě větší,
pak vzlétneš až nad vrcholky nejvyšších hor a nad oblaka,
nevidíš, neslyšíš, protože hranice zmizely.
To na chvíli čas ztratil svou moc a to je vrchol nad všemi
a ty se dotýkáš toho, odkud jsi vzešel a kam se zase navrátíš
až přijde čas...
A proto až budeš jednou sedět na okraji a přemýšlet zda skočit či nikoliv,
tak věř, že vše má svůj ČAS.

5. 7. 2004
Asi 4. nebo 5. nebo 6. 7. 04 Jen, že prší a tady je sucho. Jé, já jsem tady byla přesně před rokem. Jenže dneska mám zmrzlý ruce. A Skote vyměň tužku, brzo dopíše, její čas nadešel a můj taky. Neprší, mám holé nožičky a všude je dost mokro. :-)
Mějte se hezky a za rok ahoj

26. 8. 2004
Co jsme hledali, dávno jsme už našli, jen jsme to prostě nepostřehli, protože naším pánem je čas a každý chce být první, nejlepší, nejbohatší a proto zůstává také nejhloupější, neboť život není závod a jestli ano, pak cílem je stáří a výhrou smrt...

18. 9. 2004
Výhrou je život. Je tu krásně.

24. 10. 2004
Dva starouši po 60 ještě zdolali Čertovu tchyni.

29. 12. 2004
Hmatáme po jistotě, kterou nám civilizace sebrala a bere, ale hmatáme do prázdna. To pravé zábradlí se jmenuje: láska. Jenže nám se zdá viditelnější a bližší: vlastnit. Hromadíme, protože strádáme nedostatkem drobných vztahů, protože se nepřátelíme, nehrajeme si, doma si nepovídáme. A ve starostech o nahromaděné už na něco takového nemáme vůbec čas.

16. 4. 2005
Tak jsme sem přišli zase po čase mrknout, něco vylíst a tak je tady čím dál větší džungle a přibylo také nové lezení. Dali sme tady dvě cesty a jelikož se žene bouřka, deme domů.

29. 10. 2005
Sluníčko když svítí, radost nám tím dává. Radost je spokojenost, člověk je veselý a alespoň na chvíli se nechmuří a nenadává. Škoda jen, že ta pohoda tak rychle pomine a my zase v neklidu šílíme. Šílíme po tom, co ještě nemáme, ale to, co nám to sluníčko dává, my těm druhým nedáme. Sami máme málo, říkáme.

29. 4. 2006
Výprava po sudetských hranicích od Honů na Slawnej! Nález 1 hraničního kamene! Hola hej MF Dnes - po nás Broumov!

8. 7. 2006
Zase po letech na návštěvě tchýně a její veverky. Při listování geologickými vrstvami tohoto zápisníku jsme uronili nejednu slzu potu. Tak zas za 15 let (jestli se sem s těma kriplkárama a francouzskejma holema vůbec vyškrábem).

18. 8. 2006
Nikdy jsme se (asi) osobně nepotkali, ale přece jako bychom se odjakživa znali. Vždyť v sobě neseme pečeť skal, stromů, slunce, mraků a sněhu.
Vám všem, kdo tu procházíte, přespáváte a lezete - veliké AHOJ!

10. 9. 2006
Listovat touto knihou v tomto koutě je úžasný.

14. 9. 2006
Tak jsme si početly, zavzpomínaly, téměř slzu uronily. Krásně je tady, krásně je na světě!

28. 9. 2006
Poté, co jsme si záznamy z této kempovky přečetli na netu - díky, Netopejre - rozhodli jsme se, že tohle místo musíme navštívit. A tak, znajíce pouze přibližnou polohu, vydali jsme se tento kemp hledat. Poněkolika neúspěšných pokusech se nám to konečně podařilo! (Aspoň jsme se důkladně seznámili s okolím.)
Nyní tu sedíme na místě, na kterém před námí seděla spousta báječných lidiček a vnímáme krásu svatováclavského podvečera. Protější skály jsou zality slunečními paprsky a všude kolem klid. Kéž je takových dní víc!
Zdravíme všechny, co přijdou po nás a přejeme suchou stezku a modré nebe nad hlavou.

3. 11. 2006
Sníh nám poprvé poprášil krásné skály a okolo poletuje. Občas šmouha slunce ještě zazlatí mezi stromy, ale je jí malý paprsek. Pomalu začíná bílá dáma dávat šach spadanému a kdysi barevnému listí.

17. 11. 2006
Opět zde, trochu symbolicky ve svátek. Krásný den - a na světě je tak krásně... Ahoj všem!

30. 12. 2006
Přeji všem mnoho zdraví a mnoho pěkných zážitků na nových i starých cestách. Ahoj

7. 7. 2007
Jsme na obchůzce pod Tchýní. Je tu krásně a navíc 3 sedmičky.

20. 7. 2007
Kolem letící Netopejr zdraví ostatní tchýňomilce. Dnes tu strašně žerou komáři, raději jdu na Veverku. Ahoj!

1. 8. 2007
Team trampské konfery ve složení Britt a Autíčko sem po drsné cestě dorazili v 18:21. Kuba jakožto zástupce O.T.B. [pozn: Orthodox Tramp Band] pozvání na kemp odmítl a hulí na cestě. O.T.B. jsou měkoni!
Ave Britt, Autíčko T.O.L.Q.

9. 9. 2007
Opět zde, ale horším terénem. Jdeme pokořit "Veverku", na "Tchýni" to není.

6. 10. 2007
Cesta byla svízelná, ale nakonec jsme se sem doklouzali. Křeček zabije Houbu a já si z ní udělám smaženici.

25. 1. 2008
Hore zdar 2008!
Ohýnek nám vesele prská a buřtíky chutnaj, ale pívo nejvíc!

2. 2. 2008
Junák Broumov
Martin je prase. Bude k večeři - bude na houbách. Jako příloha bude Jindra s Viktorkou a dezert Michal.

23. 2. 2008
Ahoj, lidi!
Dnes je tu obzvlášť hezky. Po týdnu hnusného počasí dnes vítr rozfoukal mraky, skály jsou zalité sluncem jako v létě, pár bílých oblaků proti ocelově modrému nebi. Příroda už má jaro. Kolem mě poskakuje pípá maličká sýkorka (asi uhelníček - podle černé hlavičky). Z Veverky je vidět Králický Sněžník jako na dlani, Sova jako na dosah ruky. A Tchýně se na mě - jako vždy - přísně dívá zpod své korunky.
Vandrujte, lezte a žijte!

23. 2. 2008
Je tu krásně a obzvlášť, když tu krásu člověk sdílí se svými přáteli. Přírodo díky!

10. 3. 2008
Jsme zase tady. Je to tu super.
---- Martin je hajzl, táhne nás tudy. Fakt hustý.

15. 3. 2007
Partička, která je přímo nadšená okolím. Je to tu opravdu super.
[podpisy z celých Vých. Čech]
jménem T. O. Pod smrkem Černý delfín

19. 10. 2008
Jen já a podzimní vítr v korunách. Co by chtěl člověk víc...
Matko přírodo! Nešetři nás!

21. 12. 2008
Ahoj Slunce!
V den všem pohanům z nejmilejších, o zimním slunovratu se tu zastavil Čibuk.

20. 6. 1993
Když je mi smutno, utíkám do lesů a do skal. Když se mi stýská, dívám se tam, kde Tě tuším. Proč žiju s duší snílka? Přede mnou už tu byla spousta lidí. Žili si tady své sny a trápili se a radovali ze života.
Sním o tobě, lásko, a myslím na Tebe tak často, že nemyslím na nic jiného. Bez Tebe jsem jako tělo bez duše a živořím.
Ještě 20 hodin a uvidím Tě. Každá minuta bez Tebe je promarněná.
Jsem Tvůj. Teď už opravdu jenom Tvůj. Bez Tebe bych to zabalil. Jsi nová krev do žil mého života.
Miluji Tě.

24. 7. 1993
Utíkám sem, ať mi je jakkoliv, a tady mi je vždycky dobře. Tak ahoj, Slunce, vítej k nám...

17. 8. 1994
... Vy z těch Martínkovic se neflákejte a něco dělejte.
----
V Martínkovicích se nikdo nefláká, všichni "něco" dělaj, to jenom horolezcům se to nelíbí a tak se choděj flákat - sem...

18. 8. 1994
Hodláš-li, skálo, za mnou přijít až zítra, může být už pozdě.
Nikdo nás neposlouchá, tak poslouchejme sebe, jak naše srdce hlásí ještě chvíli, ještě vteřinu tady na zemi. A proto přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra a o sebe se se mnou rozděl, cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle Tebe, a tak nás za milion roků najdou horolezci z nížiny a přikryjí nás kamením.

24. 6. 1995
Já - samozvaný vládce mýho malýho vesmíru bez konce, i když je to pravda odvěká, že se mi to kralování vymyká občas z rukou.

30. 3. 1996
Výprava HKM sem vyrazila o půl hodiny dřív než já a ještě tady nejsou! Asi to vzdali a šli asi do Ameriky chlastat. Letos jsem sehnal nějakej morál, tak si pěkně zalezem, co? Je tady moc fajn, kdybych nebyl tak promočenej, tak bych tady zůstal dýl. Je mně zima, ale přesto je tady moc hezky. Pod Veverkou na poli se vynořily krásně laně. Sedím a koukám na ně. Taky přemýšlím o životě a koukám na oblohu nad Ostaší. Ale život je v jádru stejně krásnej! Jenom k tomu jádru umět nalézt klíč a správně ho odemknout.

11. 7. 1996
Jsem noční můra ze světa motýlů, v noci bdím a ve dne spím a tak málokdy vidím slunce. Jen pozor, aby někdo nezapálil svíčku!

2. 11. 1996
Jen sedět a dívat se. A hledat. A najít všechno. Všechno, jen ne chybu. Tady ne ...!

20. 11. 1996
Jsem volnej jako pták, jen křídla mi život vzal.

15. 8. 1997
Tak se mějte, všichni páni, co musíte pokořit nejtěžší cesty, abyste se stali muži, a všechny dámy, které sem musíte vytáhnout, aby aspoň někdy v životě dosáhly vrcholu. Tak se mějte, vy děti, co se tu flákáte vinou lásky nebo neopatrnosti, žijte blaze a hlavně lezte!

21. 6. 1998
Jó, kamarádi,
kdyby nám vždycky někdo dopředu řek, co je pro nás dobrý, co máme a nemáme dělat, možná bychom se měli fajn, ale možná, že bysme o to nejhezčí taky přišli. Proto nemůžeme jeden druhého soudit a navzájem dávat rady jeden druhému. Každý se musí spálit sám, aby už podruhé do ohně ruku nestrčil, udělá-li to, je to vůl a není mu pomoci, udělá-li to potřetí, je to jeho víra a ta ho možná zabije. Nejdůležitější je, nějakou mít ...
Možná bolí představa, že to, co bylo, už se nikdy nevrátí, ale to už nezměníš. A tak je asi důležitější to, co nás ještě čeká. A to je v nás. Tak do toho!!

14. 7. 2000
To si takhle jednou obujete toulavý boty. Naše země není moc velká a ani naše hory nedosahují výšek, ve kterých by se nedostávalo kyslíku. Pak se najednou dostanete na takovouhle vyhlídku. Jediný pohled stačí k tomu, aby se nad tou scenérií člověku zastavil dech.

24. 11. 2000
Vzkaz pro pány "extremisty": Nemusíme přece a ani nemůžeme mít na světě všechno a vše má svá pravidla. A lezecká cesta prostě začíná dole a končí na vrcholu. Nikoliv opačně. Ani soulož nezačíná vrcholem a u koho ano, to je prachmizernej milenec...

10. 1. 2001
Horám zdar!
Proč slavíme roky, staletí, tisíciletí, čekáme snad, že nás naplní něco tak prázdnýho, jako je čas? Tolik slávy pro mizerný hodiny, který nám krátěj život. Naučí nás snad nový tisíciletí mít rádi, odpouštět, nezávidět?

29. 7. 2001
Dívám se dolů na ty lidičky a přemýšlím, jestli mě někdo vidí. Možná jo, ale asi na to brzy zapomene. Já ale tu nádheru nikdy nezapomenu.

21. 5. 2002
Zdravím všechny pány, kteří dovedou vydělat víc, než jejich ženy utratit a taky všechny ženy, které takové muže najdou, vždyť dneska si všechno můžeš (musíš) koupit a nic nehřeje víc než třicet stříbrných v kapse ...

5. 8. 2003
Vystupujte na vrcholky jak chcete, ale pamatujte si, že odvaha, síla a kuráž nejsou nic platné bez moudrosti. Pamatujte, že lhostejnost jednoho okamžiku může zničit štěstí celého života.

2. 11. 2003
Ráno to vypadalo, že už z těch peřin na nebi něco napadne... a je z toho slunečné poledne plné barev podzimu doplněné duhou nad Broumovem. Rodná hroudo... buší mi z tebe srdíčko...

16. 11. 2003
Všude, kam oko dohlédne - mlha, ale krásná mlha.

10. 7. 2004
Lezte, přátelé, a dotýkejte se smrti, neboť jen na tomto prahu chápete, že žijete, a modlete se, abyste to nepochopili sami od sebe, protože pak přestanete lézt a ani vás to nebude srát.

6. 11. 2005
... z mlhy vystupují jako přízraky vrcholky stěn a slunce líně mrká a rozehřívá chaos barev z podzimní palety Matky přírody...
Kouzelný pohled na rodnou hroudu...
Díky!

21. 5. 2006
Každej lezec ví, že vzdát cestu znamená nedosáhnout vrcholu. A pak sejde z hor a praktikuje svou pytlománii v normálním životě v údolí. A zabíjí zázrak všech zázraků hned po zrození ...

17. 8. 2006
Ještě, že se občas můžeme podívat shora na své přízemní starosti a nasranosti...
----
Rojí se tu okřídlení mravenci a lezou mi, bestie, za krk. A já jsem takovým mravencem vlezlým za krk téhle skále. Co si asi o mě myslí?
----
Náš život jest prdem proti věčnosti, jak praví klasik. Skály nám o tom vyprávějí. Vědí o tom víc než my, ač taky nejsou věčné. Naslouchejme skalám!
----
Ahoj!

24. 12. 2006
Jsem zvědav, jak slezu? Námraza jako kráva.
Hodně štěstí do Nového roku!

1. 1. 2008
11,30 Horám zdar 2008
Skot, Netopejr

5. 3. 2008
"Se smečkou vlků čekat na jaro..."

19. 4. 2009
Jsem tu druhý v novém roce!
Midloch di Big Dřevíč

25. 4. 2009
Je kolem 22h. Noční výstup - no úžas. Skály jsou krásný i ve tmě. :-)
Miláno do Big Dřevíč

22. 5. 2009
Je po dešti, snad slezu dolů. Nechce se mi odtud, tak snad dřív než za 8 let.

23. 5. 2009
Je tu líp než v hospodě a tam je prej líp než na světě.

Vzdechy od Veverky a Čertovy tchyně