Borovice na skalách
|
Vejmutovky, cizí, ale krásné dřeviny Zadní země. Pěstovány a dovezeny
před dvěma sty lety ze Severní Ameriky, zapadly dobře do kraje. Snad i
staré hraběcí hranice se dají podle nich poznat: Jeho Jasnost kníže Kinský
asi vejmutovky miloval, hrabě Clary-Aldringen méně, a v saských skalách
jsem vejmutovky snad ani neviděl. Hebká borovice, zmlazuje i ve skalních
štěrbinách. Závěje jejího jehličí jsou nádherně tmavě rzivé jako vlasy
krásné dívky. Za prudkého poledne stoupá z vejmutovek k nebi pryskyřičná
vůně terpentýnu, z dívčích vlasů pak kořenná vůně vysokého léta.
Nejkrásnější je lesní borovice, která v Zadní zemi žije odedávna. Přesto působí jižně, středomořsky, zdá se, že vyrůstá přímo z pískovce. Šedá skála na Gewirrhörner je pod stromy pokryta vysokou vrstvou borového jehličí. V poledním nadvedru prudce voní. V hlubině pod skalami, porostlými křivolakými sosnami, leží Křivý či Křivolaký důl naproti Martinově stěně a vzadu, ke Kozím hřbetům, houšť hasivek dva metry vysokých. V nich změť suchých borových větví a kmenů, všechno se v nich ztrácí. Je to kraj lesních borovic. Z celých Čech nejvíc tady, v jetřichovických vřesinách, platí, že bory šumí po skalinách. M. Nevrlý |
F: září 2008, Z: 2008/10
