Jmelí vyrostlé na dubu - nejposvátnější přírodnina mezi námi Kelty.

Jak je to ve skutečnosti: nejde o jmelí bílé (Viscum album), nýbrž o ochmet evropský (Loranthus europaeus), příbuzný druh z téže čeledi (díky p. J. Bosovi za upozornění!). Ten je na rozdíl od jmelí opadavý a roste právě na dubech nebo javorech. Jmelí přímo na dubu nikdy neroste (může však parazitovat na ochmetu přisedlém na dubu), roste hlavně na jehličnanech (borovice, jedle) a mnoha druzích listnáčů, mezi něž však dub nepatří.

Jak je to tedy s těmi druidy sklízejícími na dubech jmelí zlatým srpem? Těžko říci, protože jde vesměs o zprávy antických autorů "z třetí ruky" (např. Plinius starší o Keltech-Galech nebo Vergilius o starořímském kultu na Monte Alba), sami druidové své učení a poznatky zásadně nezapisovali a nezasvěceným nesdělovali. Snad uctívali oba druhy - jmelí i ochmet -, snad je nerozlišoval Plinius. Oba druhy mohly plnit magickou funkci, protože rostou bez kontaktu se zemí (jmelí usekávané druidy se nesmělo dotknout země, jinak by svou magickou moc ztratilo), nejsou tudíž zatíženy "zemskostí" a mohou zprostředkovat kontakt s nebem.