Introit:
Naše pomoc a náš počátek je ve jménu panovníka Hospodina, který učinil nebe i zemi, který je věrný ve svém věčném milosrdenství a díla svých rukou nikdy neopouští.

Pís.: 353 Aj, pán kraluje

Modlitba.

Čtení: Žd 4,14-5,10
Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti. A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe. Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.' A na jiném místě říká: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.' Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.

Pís.: Ž 119/XIII (49-52) Jak miluji tvůj zákon každý den

Kázání: Za 3 (podle vlastního doslovného překladu)

Prorok líčí jedno ze svých nočních vidění:

1. A ukázal mi (totiž můj průvodce) Jehošuu (Ježíše) velekněze stojícího před tváří posla Hospodinova a ten odpůrce stojí(cí) po pravici, aby ho osočoval.
2. A řekl Hospodin tomu odpůrci: "okřikuje Hospodin tebe, odpůrče, a okřikuje Hospodin tebe, ten vyvolující Jerusalém. Což není tento oharkem vytrženým z ohně?".
3. A Jehošua byl oblečen v pokálených šatech a tak stál před tváří toho posla.
4. A odpověděl (totiž Hospodin) a řekl ke stojícím před jeho tváří řka: "Sundejte s něj ty pokálené šaty". A řekl mu: "Podívej, přenesl jsem od tebe tvou nepravost a oblékni se do výstroje.
5. A řekl jsem: položíte turban čistý na jeho hlavu." A položili ten čistý turban na jeho hlavu. A oblékli ho do šatu. A posel Hospodinův stál u toho.
6. A dosvědčil posel Hospodinův Jehošuovi řka:
7. "Tak praví Hospodin zástupů:
Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li držet mou stráž,
a také budeš obhajovat můj dům a také budeš střežit má nádvoří
a dám ti přístup mezi tyto zde stojící.
8. Slyš tedy veleknězi Jehošuo, ty i tvoji druhové sedící před tvou tváří: že oni jsou mužové zázraku (předzvěsti) toho, hle, jak přivádím mého služebníka, výhonek.
9. Neboť hle, kámen, který kladu před Jehošuu - na jednom kameni sedmery oči. Hle, jak ryju jeho rytinu, je výrok Hospodina zástupů, a odstraním nepravost této země v jednom dni.
10. V tento den, je výrok Hospodina zástupů, pozvete každý svého druha pod vinnou révu a pod fíkovník."

Milí bratří a sestry,

i pro dnešní kázání jsem vybral text, kterým jsme se již zabývali v biblických hodinách. To podotýkám ze tří důvodů:
- jednak jako omluvu, že uslyšíte znovu o tomtéž; leč zabýval jsem se textem nadále a nalezl v něm řadu dalších zajímavých momentů;
- jako omluvu, že toto kázání bude více jazykově zaměřeno, než je běžně zvykem, bude poněkud ve stylu biblických hodin; vím však, že jste posluchači stateční a ostřílení;
- jako pozvání do biblických hodin. Právě tam máme totiž možnost zabývat se textem podrobněji, soustředěněji, povědět si všechny souvislosti, prostě vytěžit text naplno. A to se skutečně vyplatí. To nelze učinit v sebedůkladnějším kázání, nota bene když jsme přitom ještě netrpěliví, abychom stihli uvařit nedělní oběd. Bible je skutečně pokladnicí plnou skvostů, otevřít ji a těžit z ní dá ale práci a žádá soustředění. Hospodařit s touto pokladnicí, to je úkol, který si přivlastnily především evangelické církve. V tom je naše nejvzácnější specifikum. Proto také staletá evangelická tradice biblických hodin. Škoda, že v našem sboru biblické hodiny zacházejí na úbytě.

Máme před sebou oddíl, v němž se pozoruhodným způsobem setkává Starý zákon s Novým. Před prázdninami jsme si připomněli, jak Ježíš (totiž ten novozákonní) navazuje na dvě nejvýraznější sznní linie - mojžíšovskou a prorockou (elijášovskou). Třetí nejdůležitější linie - kněžská - také nepřijde zkrátka. Již učení prvotní církve mluvilo o trojím úřadu Kristově: prorockém, královském a kněžském. Je v něm ukryto hluboké porozumění Starému zákonu, ale i Božímu dílu v dějinách vůbec.

Postavou na scéně našeho příběhu je Ježíš - nikoliv nznní Ježíš z Nazareta (ten tam má své místo taky - a klíčové), ale Ježíš - Jehošua, první velekněz obnoveného Jeruzalémského chrámu po návratu ze zajetí babylonského. První, nejstatečnější hloučky navrátilců, budovatelů nového Jeruzaléma, mají dva vůdce: Zerubábela z královského rodu Davidova, přímého předka Ježíše z Nazareta, a dalšího předchůdce Ježíšova podle jména a úřadu - kněze Jehošuu. Jméno Jehošua - řecky Iésús - česky Ježíš - znamená "Hospodinova spása" nebo "Hospodin zachraňuje". Toto jméno je evangeliem, shrnutím biblické zvěsti. A je také klíčem k hebrejské Bibli - SZu:

Vůdcem, který poprvé uvádí lid Izraelský do země zaslíbené z otroctví egyptského, je Jehošua - Jozue. To skrze něj Hospodin zachraňuje. Podruhé, tentokrát ze zajetí babylonského, vede lid opět Jehošua. První z knih "předních" proroků (jak jsme o nich mluvili minule) je kniha Jehošua - Jozue. Prvním píšícím ("zadním") prorokem je Izajáš - Ješajáh - totéž jméno, také "zachraňuje Hospodin", jen v opačném slovosledu. Prvním z tzv. malých proroků je Ozeáš - Hóšea, dosl. "spas!", "zachraň!", jehož kniha začíná jménem Hospodinovým. A na počátku NZa je Jehošua - Ježíš z Nazareta, uvádějící lid nové smlouvy, nový Izrael, do království Božího.

Vidíte, že žádný výklad Písem, který by toto základní nasměrování, tento (hermeneutický) klíč ignoroval, nemůže být Bibli práv. I všechny sznní krutosti nesou toto předznamenání.

V našem příběhu je však Jehošua v postavení nezáviděníhodném. Je tu před soudem jako obžalovaný. Z čeho je obžalován? To náš oddíl textu přímo neuvádí, je o tom však celá kniha Aggeova a Zacharjášova. Aggeus horlí hned na začátku:
"Toto praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: »Ještě nepřišel čas, čas k budování Hospodinova domu.«" I stalo se slovo Hospodinovo skrze proroka Agea: "Je snad čas k tomu, abyste si bydleli v domech vykládaných dřevem, zatímco tento dům je v troskách? Nyní toto praví Hospodin zástupů: Vezměte si k srdci své cesty! Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům. (Ag 1,2-5.9) Lid byl vysvobozen ze zajetí, navrátil se do země otců, do svobody. Měli budovat Hospodinův chrám, před očima národů měli znovu tvořit lid Hospodinův, měli sami na sobě ukazovat, jaký je Hospodin. A oni? Při prvních potížích se na to vykašlali, vymluvili se na ouřady (že by zdržovaly restituci chrámového majetku?) a raději se vrhli na konsum. Investovali, vydělávali, až měli domy obložené dřevem - a to je v těch krajích nějaká vzácnost! Milí bratří a sestry, nepřipomíná vám to něco? ,Nejdřív musíme vydělávat, finančně se osamostatnit, až budeme mít vyděláno, začneme podporovat církev, na duchovní věci teď nemáme čas, snad až někdy, teď je v kurzu ekonomie.' Tím nechci říci, že právě toto je jediným modelem současné ČCE, positivních protipříkladů máme kolem sebe dost, ale i tak je Sitz im Leben našeho příběhu velice aktuální.

Čtěme jej pozorně: A ukázal mi Jehošuu velekněze stojícího před tváří posla Hospodinova a ten odpůrce stojí(cí) po pravici, aby ho osočoval. A řekl Hospodin tomu odpůrci: "okřikuje Hospodin tebe, odpůrče, a okřikuje Hospodin tebe, ten vyvolující Jerusalém. Což není tento oharkem vytrženým z ohně?"..
Předsedou soudu je (kdo jiný?) sám Hospodin, obžalovaným Jehošua, kdo je žalobcem? Hebrejsky to slovo zní "satan". Ale nepředstavujme si hned rohatého s kopytem. Satan totiž není vlastní jméno, ani syntaxe věty to nepřipouští (určitý člen!). Je to obyčejná role u soudu - něco jako prokurátor. Jakkoli je tato postava zajímavá, ponechme ji dnes stranou. Role toho odpůrce totiž končí dřív, než se vůbec dostal ke slovu. Milí bratří a sestry, je to divný soud - představte si to - předseda senátu vyhodí státního zástupce za dveře, dojatě zapláče nad obžalovaným lumpem a hned vyhlašuje osvobozující rozsudek. To má být spravedlnost? Ano, tak skutečně vypadá Boží spravedlnost - naštěstí pro nás. Dokonce i vůči těm, které bychom moc rádi viděli smažit se v pekle. To naštve, ale i taková může být Boží spravedlnost. Bohu je totiž obžalovaného líto, jako by měl soudit vlastní nezdárné dítě. Bůh je celý naměkko, pláče lítostí jako slaboch. Což není tento oharkem vytrženým z ohně? (totiž z ohně babylonského zajetí).

Kdybychom toto vypravovali nevěřícímu, hned přijde námitka: Není ten rozlítostněný Bůh jen pověrečným anthropomorfismem? Nepřipisujeme tady Bohu příliš lidské vlastnosti? Copak se může všemohoucí a svrchovaný Bůh chovat jako slabošský člověk? Jenže právě tak nám Bible toho našeho Boha představuje: jako svrchovaně lidského, milujícího, horlícího, trpícího. Žádná nad všechno povznesená Pravda.

Ale my můžeme tu námitku obrátit: je v té lítosti skutečně připisování lidských vlastností Bohu? Není to náhodou obráceně? Že ta lítost není vlastnost lidská, ale právě božská? A že kdykoliv odpouštíme, milujeme někoho přes jeho chyby, jednáme vlastně jako Bůh? Milí bratří a sestry, lítost a odpuštění, to není anthropomorfismus, ale theomorfismus. To nepřipisujeme Bohu vlastnosti lidské, ale přivlastňujeme si vlastnosti Boží. A tak to má být, jen tak a právě tak můžeme naplnit své poslání - být obrazem Božím, k tomu jsme přece stvořeni. Že jde o nejvlastnější Boží vlastnosti, na tom stojí a s tím padá celá Bible - tím množstvím Ježíšů v nadpisech počínaje a vyznáním proroků a žalmistů konče:

Hospodin je milostivý, plný slitování,
shovívavý a nesmírně milosrdný.
Hospodin je ke všem dobrotivý,
nade vším, co učinil, se slitovává. (Ž 145,8-9, známe spíše v kralickém překladu)
Nalomenou třtinu nedolomí,
nezhasí knot doutnající... (Iz 42,3)

srovnejme: Což není tento oharkem vytrženým z ohně?

Ještě jednou zaměříme pozornost na obžalovaného Jehošuu. Dvakrát je v textu v důrazu řečeno, že tu stojí jako velekněz. Proč? Kdo je to vlastně kněz?

Ve všech náboženstvích jsou kněží od toho, aby před božstvem zastupovali všechen lid. Jménem lidu přinášejí oběti, jeho jménem činí pokání. Jako je božstvo před lidmi zastoupeno třeba sochou, obrazem nebo posvěcenou hostií při mši (to nechci házet do jednoho pytle), tak kněz zastupuje, representuje lid před božstvem. To platilo i v Izraeli (o tom bylo čtení z ep. Židům).

Nepopiratelné je, že právě v našem textu velekněz Jehošua představuje celý Izrael, v něm je celý Izrael souzen. Tak jako v Jehošuovi - Ježíši z Nazareta byl souzen všechen lid Boží, ba celé člověčenstvo.

Zastupuje-li kněz lid před Bohem, pak na něm také záleží, jak bude lid v očích Božích vypadat. Dobře víte, jaký význam má v dnešní době tzv. image - dojem, kterým působíme. Zda vypadá obchodní partner důvěryhodně, zda nemá nakřivo kravatu, zda se vyjadřuje vybraně, zda vypadá nóbl. Jaká je asi naše image před Bohem? To se pozná podle velekněze. A tady je šokující slovo: A Jehošua byl oblečen v pokálených (sprominutím, doslova: posraných) šatech a tak stál před tváří toho posla. Hebrejský text je zde naturalisticky drsný. Žádný "špinavý šat" (ČEP), ale bez obalu výkaly, hovna v plášti. A ještě řečeno v důrazu. Tato drobná překladatelská nepřesnost, učiněná v pochybném úmyslu text uhladit, učinit ho slušnějším, mnohé zamlžila. Před Hospodinem totiž nestojíme jen ve "špinavém šatu". Špína může pocházet z práce (na takovou jsme hrdi), špínu na nás může někdo naházet. Špinavý šat ještě příliš neznamená. Hebrejský text je daleko tvrdší. Náš šat před Hospodinem není špinavý, ale posraný. Za to si můžeme jednoznačně sami. Ta špína je z nás, tu na nikoho nesvedeme. A je to naprostá ostuda, faux pas, trapas na n-tou. Průser. Jsme v tom sami se svou hanbou, smrdí to z nás, nemáme, kam to schovat. To je naše image před Bohem.

To nelze dostatečně zdůraznit. Zacharjášovo proroctví je knihou velice útěšnou, plnou naděje, plnou evangelia. Ale právě v kontextu potěšujících visí, zvěstování milosti musí být náležitě zdůrazněno, komu se to zvěstuje. Cílem totiž není jenom naše juchání, jak je ten pánbíček hodný ani mávnutí rukou, že on to už nějak s náma zařídil. Cílem je pokání, obrácení, náprava věcí. Proto je tu to bezohledně nastavené zrcadlo. Proto ten podělaný velekněz.

Podívejme se, co dostal Jehošua náhradou. I to nám ČEP zamlžil. Prý "Dal jsem tě obléci do slavnostního roucha". Jenže to, do čeho má být Jehošua obléknut, je zřejmě odvozeno od slovesa "vyzbrojit či vystrojit do boje". To je podstatný rozdíl. "Slavnostní roucha" patří až do "onoho dne" (v.10, srv. Zj 6,11 aj.). Zde, na soudu, kde se řeší zrazený úkol, Hospodin Jehošuu vůbec nezve na nějaký nebeský bál, ale vystrojuje ho, posílá ho do služby - a ta služba bude bojem. Žádná sranda. Však o tom Hospodin hned mluví přímo: "Tak praví Hospodin zástupů:
Budeš-li chodit po mých cestách a budeš-li držet mou stráž,
a také budeš obhajovat můj dům a také budeš střežit má nádvoří,
dám ti přístup mezi tyto zde stojící."

Milí bratří a sestry, pamatujme si provždycky: odpuštění, Boží milost jde vždy ruku v ruce s novým úkolem. Tato milost není nikdy laciná ani nezávazná. Nemám důvěru ke společenstvím, kde křesťané pořád dokola jásají nad svou spásou, ale problemy světa a církve jsou jim cizí. Držet Hospodinovu stráž, obhajovat jeho dům, to znamená téměř neunesitelnou zodpovědnost, těžká rozhodování, nasazení třeba i života a rozhodně pohodlí stranou.

Toto poslání je ale svázáno s nádherným zaslíbením: "a dám ti přístup mezi tyto zde stojící... veleknězi Jehošuo, ty i tvoji druhové sedící před tvou tváří" To je pozvání doprostřed nebeského královského dvora Hospodinova. My sedící (to jest nic nemohoucí, choulící se na lavici obžalovaných) máme přístup přímo do nebe, jsme mezi stojícími před tváří Boží. Ne až někdy na věčnosti, ale právě teď, v tomto úkolu a zápasu.

Kde je záruka, garance tohoto zaslíbení? Máme v ruce podepsanou stvrzenku? Nikoliv. Ale jeho potvrzení jsme už zazřeli - je to zázrak. "že oni jsou mužové zázraku (předzvěsti) toho, hle, jak přivádím mého služebníka, výhonek." Potvrzením tohoto zaslíbení je onen tajuplný Výhonek. Služebník Hospodinův Výhonek. Tentýž, který podle Izajáše nedolomí nalomenou třtinu a nezhasí doutnající knot, který podle Jeremjáše bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost (Jr 23,5-6 & par.). Ten, spolu se znakem sedmerých očí (ty jsme si vysvětlovali na bibl. hod.) je zárukou též odstranění nepravosti této země v jediném dni a pokojného společenství pod stromy, které odedávna znamenají hojnost a mír.

Křesťané rozpoznali tento Výhonek Hospodinův v novém Jehošuovi - Ježíši, který na kříži "odstranil nepravost této země v jednom dni". I on je veleknězem, nejvyšším a posledním, který byl souzen a také odsouzen Hospodinovým soudem. Souzen za lid všech národů a generací, který se k němu jako ke svému jedinému knězi hlásí. Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4,14-16)

Milí bratří a sestry, podivné soudy Boží. Velekněz Jehošua, který měl spolu se svým lidem máslo na hlavě, byl omilostněn. Jiný velekněz Jehošua, který na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu, byl za svůj lid odsouzen. Spravedlnost naruby, přitom však zcela v logice biblické zvěsti. Šifrou této logiky je jméno Ježíš - Jehošua - Hospodin zachraňuje. Jméno, které je klíčem, otevírajícím Písma. Díky veleknězi Jehošuovi z Nazareta smíme spolu s omilostněným, převléknutým veleknězem Jehošuou

přicházet mezi ty stojící před Boží tváří. (Za 3,7)

Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4,16)

Amen.

Pís: 309 Lásku syna Božího

Modlitba:

Pane a Bože náš,
podivuhodné jsou tvé soudy a nevyzpytatelné jsou tvé cesty. A my hledíme na zázrak Tvé milosti, která se k nám sklonila a sklání. Tvé slovo nás ujišťuje, že Ty zachraňuješ, že máš lítost se svým stvořením. Proto se odvažujeme předkládat Ti všechno to, co nám leží na srdci. Prosíme, dávej naději a chuť k novému začátku všem, kteří poznali svoji bídu. Všem, kteří ztratili iluse o svých schopnostech a nevědí, jak dál. Všem, kteří selhali, kteří nezvládli či nezvládají své úkoly. Posiluj a moudrostí obdaruj ty, kteří prohrávají vztahy se svými nejbližšími. Otevírej oči těm, kdo uštvaní starostmi, spěchem a vypětím resignovali na lásku, nevidí nic krásného ani hodnotného. Prosíme Tě o naději pro ty, kteří už od života nic nemohou očekávat - pro těžce nemocné, umírající, nemohoucí. Pro ty, kdo jsou na obtíž svému okolí i sobě samým. Pro ty, kdo už zatrpkli a uzavřeli se ve zlobě a nerudnosti. Pane, vyznáváme, že často nedokážeme potěšit, ba nedokážeme ani oslovit a cítit s trpícím, neboť jsme příliš zahlceni a oslepeni sebou samými a svými vlastními záležitostmi. Prosíme, pomáhej ze všech stran prolamovat bariéry, vírou, nadějí a činnou láskou přemáhej bídu a utrpení v tomto světě. I nás vystroj k dílu, aby naše dny byly plodné a požehnané.

Společně ...

Poslání: Ko 3,8-11
Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus.

Požehnání: 2T 2,16-17
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu.

Pís: Ž 67 Ó Pane, smiluj se nad námi