Moderní člověk žije ve dvou disjunktních světech:
a) svět víry (soukromí, modlitba)
epistemologicky: Bible, učení církve, tradice víry
b) sekularisovaný svět (technika, většina prakt.činností)
ep.: mod. přírodní vědy, především fysika
Toto rozdělení lze:
a) popřít (monistické koncepce, New Age): většinou popření reálnosti světa
b) relativisovat logickým provázáním obou oblastí (důkazy Boží existence, kreacionismus)
c) naplnit smyslem jako nutný průvodič lidské existence
Nedorozumění ("krátká spojení") vyplývají ze snahy učinit jednu z oblastí odvozenou
z druhé:
a) víra -> sv. obraz: vynášení apriorních tvrzení o struktuře hmot. světa (případ Galilei,
odpor proti darwinismu (role náhody!), zneužití teorie vel. třesku, "vědecký"
kreacionismus)
b) věda -> víra: důkazy Boží existence, degradující Boha na 1 z článků sv. obrazu
Nejčastější "krátká spojení":
A. Problem psychologický: nostalgie po biblickém obrazu světa (vesmír je příliš veliký)
These: V Bibli ani v základním kř. dogmatickém aparátu nenajdeme NIC, co by jakýmkoliv způsobem činilo svým předmětem vznik a strukturu "stvoření". Zájem všech biblických látek je výhradně soteriologický, nikoliv kosmologický či ontologický. ("Může uspokojiti jen výklad, který hledí vystihnouti náboženský [tj.zvěstný, kérygmatický] podklad, ne-li podstatu každé sz. látky. Proto všecky pokusy hledati důvod a smysl textů nebo kontextů v momentech jinakých, např. politických, kulturních ... jsou nepříslušné ... a tím scestné" - S.C.Daněk, 1930)
Příklady:
a) Jozue 10: zastavené slunce - hlavní argument proti Galileimu
vysvětlení: nejde o nebeská tělesa, nýbrž o orákulum
b) Genesis 1: jediný text zdánlivě o vzniku světa => přetěžovaný
vysvětlení: thematem je "stvoření" Izraele, obhajoba víry v Hospodina v babyl. zajetí
c) Římanům 1,18-23: (patří již do B) zdánlivě tvrzení o dokazatelnosti Boží existence.
vysvětlení: okrajové thema; záměr perikopy je jiný; ohled na normu kánonu; Skutky
14,16-17 !
B. Pokušení ideologie: vše je dokazatelné (ale vesmír se jeví konsistentní, ontologicky soběstačný, theoretický popis světa se stále úspěšněji stává jednotným a konsistentní na různých úrovních - od unifikace zákl.interakcí částic po biologické procesy)
a) kreacionismus "tvrdého jádra" (patří též do A)
b) evoluční kreacionismus: formální uznání evoluce, ale její depotencování:
i) kausální východisko: "díry v evoluci" jako prostor pro stvořitelské zásahy -
odsouzeno k neustálému ústupu
ii) teleologické východisko: antropický princip - deistické řešení (zvěstně impotentní)
iii) creatio continua (stará tradice, Jan 5,17) opatrně: J.Moltmann, tvrdě: C.Tresmontant - "metafysika pimprlového divadla" (J.Mor.)
Závěrečná these: Vesmír bez Boha je stejně konsistentní jako s Bohem; věda a víra nejsou v rozporu, ale ani se nepodmiňují. Víru (ani víru v existenci Boží - samo o sobě absurdní) nezakládá rozumová úvaha, ale bytostná, existenciální skutečnost setkání. Uvažované rozdělení světa chrání prostor svobody Boží i lidské.
Tradice: reformace - Cusanus - františkánská tce. - Augustin - Tertullian aj.