V žádném případě nechceme zastáncům kreacionismu upírat právo na jejich názor. Mnohých si vážíme pro jejich upřímnou víru a život, často vzorně podle této víry žitý. Často nás mohou touto ryzostí zahanbovat. Ovšem nemůžeme s nimi jako přírodovědci ani jako křesťané souhlasit. Realita živé i neživé přírody okolo nás přesvědčuje, že fundamentalistický výklad není z věcného hlediska udržitelný, i když by to mohlo být intelektuálně pohodlné. A vycházíme z toho, že předmětem naší víry, předmětem Božího sebezjevení a biblického poselství je evangelium o Boží lásce, nikoliv nauka o vzniku světa a jeho struktur.
Je přitom nutno předeslat, že doslovně realistický ("fundamentalistický") výklad prvních kapitol knihy Genesis neplatil beze zbytku ani po těch zhruba 2000 let, kdy byla první kapitola Bible chápána (jaksi mimochodem) i jako výklad řádu přírody kolem nás. Existuje řada značně volných až alegorických výkladů Gn 1. Dokud neexistoval přírodopis v dnešním smyslu, nemohla být ani Bible jeho učebnicí, takže podsouvat jí ve 20. století tuto roli je opravdu scestné. Různé v Bibli uváděné náznaky dobového obrazu světa (z dnešního pohledu samozřejmě mylného) nijak nemohou zpochybnit Boží oslovení, kterého se nám skrze ni dostává. Samozřejmě, že Bible pracuje s takovým obrazem světa, který byl tehdy rozšířený a srozumitelný a který nemůže být pochopitelně slučitelný s obrazem dnešním. Jenže tento obraz není nikde v Bibli vlastním tématem, ani v Genesi 1!
Proces rozpoznávání a docenění tohoto faktu ovšem v minulosti zaměstnával a někdy i bolel řadu vzdělaných a moudrých lidí. Postupující poznání přírodovědecké, ale i humanitní, jazykovědné a literární, zpochybňovalo jednoduchá schémata a vynucovalo si kritický přístup i k výkladu Bible. Mnoho upřímných věřících tím bylo zmateno, řada hluboce věřících vědců byla doslova vytlačena mimo oficiální církve (což je případ Galileiho a do jisté míry i Darwinův). Často docházelo k radikalizaci postojů, která málokdy vedla k dobrému.
Se zajímavým postřehem přišel Prof. V. Hořejší - že vlastně v církvích stále ještě žijeme v době přerodu antického pohledu na svět (útulně přehledného a antropocentrického) na pohled novověký. Tento proces stále není u konce a nejsme ani schopni uvědomit si jeho plné důsledky. Lze to doložit i tím, jak jsme se v církvích již úspěšně vyrovnali s "galileovským či kopernikovským komplexem", zatímco "komplex darwinovský" je pro někoho (nejen kreacionisty) stále živým mindrákem. Stálá atraktivita kreacionismu, ale i dalších alternativních pohledů na svět svědčí o přetrvávající potřebě moderního člověka, přesyceného informacemi, po jasných, jednoznačných a jednoduchých odpovědích na komplikované a nejednoznačné problémy současného světa. Neznamená to ovšem, že bychom tuto tendenci měli následovat a na složitost světa rezignovat. Naše víra to snad s Boží pomocí unese. Proměny přírodovědného obrazu světa jsou tím posledním, čeho by se měla víra obávat nebo se tím naopak vázat. Naše poznání o přírodě se koneckonců neustále mění, v tom s autorem článku souhlasíme, a tak naše současné názory budou za pár desítek let stejně zastaralé.
Článek sám je psán nezvykle mírně a upřímně (např. "Bibličtí kreacionisté vědomě nepostupují vědecky"). Obsahuje směs pohledů. S některými jistě můžeme souhlasit i my (např. nedostatečná provázanost výuky přírodních a společenských věd na školách), ale i velmi problematických tvrzení, ve kterých se již směšují argumentační roviny. Nemůžeme například souhlasit s tím, že "Darwin nechtěně připravil živnou půdu pro vznik rasismu" - daleko staršími rasisty byli např. křesťané, kteří kupovali otroky v Africe a odváželi je jako chovnou zvěř na plantáže. Obáváme se, že tzv. sociální darwinismus (se kterým nelze obecně souhlasit) by vznikl tak jako tak, jen by se asi dál nazýval (neo)malthusianismem. Nám lidem se totiž hodí jakékoli myšlenky, ideologie či teorie, abychom se jimi vnitřně ospravedlnili, kdykoli pácháme zlo. Bible není výjimkou - kolik biblických pasáží se stalo záminkou k rozpoutání těch nejhorších zvěrstev!
Zajímavé je, že kreacionismem bývá nejčastěji napadán a kritizován darwinismus, který je ale zaměňován s evoluční teorií jako takovou. To je ale hrubý omyl. Existuje množství elegantních nedarwinistických vysvětlení evolučních procesů pozorovaných paleontology v geologickém záznamu a biology u současných živých organismů. Žádné z nich ale nedosáhlo tak zásadního významu, jako Darwinova teorie, i když ta ve světle nových objevů (např. genetiky) musela být několikrát modifikována. Co je ale důležité, nešlo o záplaty děravé teorie, ale o její rozšíření do oblastí, o kterých Darwin nemohl mít ani tušení. Mnoho původních protiargumentů se stalo nakonec součástí neodarwinismu a velmi elegantním vysvětlením procesů, které klasický darwinismus nebyl schopen vysvětlit.
Souhlasíme s autorem článku, že naše víra nemůže a nesmí záviset na žádné vědecké teorii, které se mimochodem v čase velmi rychle mění. Jenže právě takovou vazbu mezi přírodopisem a vírou kreacionismus zavádí, což I. Kraus nechtěně, ale jasně přiznává hned v prvním odstavci: "křesťanské pohledy" jsou podle něho v rozporu s informacemi z biologie. A ve zvýrazněném odstavci to říká zcela bez obalu: odmítnutí kreacionismu znamená, že "k víře v Krista musí křesťan přidat víru v evoluci" (což je samo o sobě mimořádně malebný protimluv, který se sám vyvrací). Takže je to postaveno konfrontačně buď-anebo: Buď bude součástí víry stvoření za šest dnů před šesti tisíci let, nebo evoluce. Podle tohoto, podle našeho názoru zcestného názoru se prostě nějaká přírodopisná teorie nedá od víry odpárat. Čímž si autor velmi protiřečí a potvrzuje, že v základu kreacionismu je pečlivě hýčkaná prostota, která nedokáže a nechce odlišovat víru od světonázoru. Jenže - dle našeho názoru - k víře v Krista nesmí být přidávána jakákoli přírodopisná koncepce, ať je to evoluce, nebo jiné pojetí vzniku čehokoliv. A to je ten hlavní důvod, proč kreacionismus považujeme za blud a příznak nepochopení základů křesťanské víry, zvláště nepochopení role a funkce Bible. Doslovný "přírodopisně-historický" výklad biblického textu totiž podsouvá význam, který v tom textu není, na úkor jeho skutečného sdělení. Dochází tak k záměně evangelia s literou a stvořitele se stvořením. Litera textu se tak z pomocnice víry, ukazatele k víře stává překážkou víry a zdrojem oprávněného pohoršení nevěřícího okolí. Čímž se konečně dostáváme k oné nešťastné "volbě", o kterou jde I. Krausovi. Tato volba by totiž vedle výuky současných přírodopisných poznatků nenabízela "křesťanský pohled", nýbrž nehezkou karikaturu křesťanství. Obětí by bylo v neposlední řadě právě křesťanství, které taková výuka masivně poškozuje a dává mu punc obskurantní sekty (o čemž se lze přesvědčit z diskusí o tomto problému v USA). A obětí by byly také děti a jejich rodiny, které by toto pohoršení utvrzovalo v přesvědčení, že s křesťanstvím rozhodně nechtějí mít nic společného.
Lze v jistém smyslu souhlasit i se závěrečnou tezí, že kreacionismus pro víru není nebezpečím, ale výzvou. Vybízí k promýšlení, z čeho víra vychází, čím se poměřuje. A jak s tím (totiž s Biblí a tradicí) správně a přiměřeně zacházet. Jenže řešení těchto otázek patří do církve - na kazatelny a do biblických hodin. V žádném případě nepatří do světských škol! Ve škole se učí přírodopis a ne víra. Nechceme předstírat, že máme nějaké alternativní "křesťanské" vysvětlení vzniku světa a života vhodné do učebnic biologie. Byli bychom za šašky, navíc to není pravda. Je tu jen jeden (bohužel dosti rozšířený) blud a omyl, o jehož další šíření rozhodně nestojíme.
Otázka vzniku života, zmíněná v podnadpisu článku, naplňuje věřící i nevěřící vědce pokorou a vědomím omezenosti veškerého lidského poznání. Kdo ví, bude-li někdy opravdu uspokojivě vysvětlena - máme rekonstruovat příběh, který proběhl před necelými čtyřmi miliardami let a k dispozici máme jen zcela nepatrný zlomek potřebných indicií. Ale je to téma velice vzrušující a napínavé. Věda nezahálí, byť se zatím musí pohybovat spíš v teoretické rovině (např. úvahy o tom, co mohlo předcházet vzniku DNA a genetického kódu). Otázka vývoje (evoluce), to jest vzniku druhů a vzniku užitečných vlastností, je úplně jiné téma. Právě tím se zabývají evoluční teorie a zde máme daleko pevnější půdu pod nohama, jelikož tyto procesy můžeme sledovat nejen na zkamenělinách, ale i přímo ve zkumavkách. Což nijak nesnižuje "zázrak zrození života" a obdiv ke Stvořiteli (pro toho, kdo je ochoten jej vírou vidět i přes ty zkumavky). Úžasným zázrakem je přece sama existence světa kolem nás i nás samých.
Petr Budil, Jan Moravec a Petr Kraft
říjen 2009