Narozen 2. 3. 1907 v Trebici, zemrel 2. 10. 1972 v Laasphe (SRN). Detstvi prozil v Brne, kde vystudoval nemeckou evangelickou skolu a ceske gymnazium. Bohoslovi studoval na Husove bohoslovecke fakulte v Praze (1926--28), na seminari v Hartfordu (1928--29) a na theologicke fakulte university v Curychu (1930). V letech 1930 az 1945 byl vikarem a pote fararem evangelickeho sboru v Krabcicich, kde pusobil ve sboru i v sirsi verejnosti (Kuratorium evangelickeho divciho vychovneho ustavu, mistni skolni rada, Spolecnost pro krestanskou dobrocinnost).
Doktorem theologie byl Dobias promovan na Husove fakulte v r. 1938 na zaklade disertace Uceni Jednoty bratrske o veceri Pane. Pripravu na habilitaci prerusila valka a uzavreni vysokych skol. Behem valky se podilel na nahradnim theologickem vzdelavani bohoslovcu pri Synodni rade, po valce se stal fararem sboru v Pardubicich (1945--48), zahy se habilitoval a byl jmenovan docentem (rijen 1945). Do r. 1947 zastupoval na stolici systematicke theologie nepritomneho prof. Hromadku.
V cervnu 1948 se stal mimoradnym profesorem, pri zrizovani Komenskeho evangelicke bohoslovecke fakulty byl jmenovan profesorem radnym a poveren vybudovanim a vedenim katedry socialni theologie, v jejimz cele setrval az doposledka. V letech 1950--54 a 1968--70 zastaval funkci prodekana, dekanem byl v roce 1970--1972, zvolen byl i pro dalsi obdobi, predcasne skoncene nenadalou smrti.
Dobiasova literarni cinnost zanechala od tricatych let vyraznou stopu na strankach ceskeho evangelickeho tisku, kde publikoval velke mnozstvi biblickych, dogmatickych i etickych clanku a studii. Ve sve praci se vyznacoval, vedle velke pracovni soustredenosti, soustavnosti a dukladnosti, take ochotou a schopnosti ke spolupraci s jinymi odbornymi pracovniky, a to zejmena praci na prekladech. Dokladem toho jsou napr. spolu s J. B. Souckem vydana skripta Uceni o Pismu svatem podle Karla Bartha (1943), dale Husovo dilo O cirkvi (1965), Husova vyzbroj do Kostnice (1965) a Vyznani a obrana taboru Mikulase z Pelhrimova (1972), na nichz spolupracoval s A. Molnarem, ci podil na Ricanove edici Ctyr vyznani (1951).
Z klasickych reformacnich spisu prelozil Dobias pro ceske ctenare prvni vydani Calvinovy Instituce (1951) a proslulou reformatorovu odpoved na utok kardinala Sadoleta (Kardinal a reformator, 1936).
Jeho zakladni praci zustava Uceni Jednoty bratrske o veceri Pane (1940), kde srovnanim eucharisticke theologie Bratri doby Lukasovy a doby po Blahoslavovi dolozil vnitrni organickou pribuznost bratrskeho pojeti vecere Pane s pojetim Calvinovym. Poznani bratrskeho bohoslovi venoval Dobias pozornost i jindy, zejmena cennymi prispevky ke konfesijni tvorbe Jednoty Vira a vyznani Ceskych bratri (1941) a Vyznani J. A. Komenskeho (1944). Casteji se vracel k ekumenickym predpokladum v theologii Jednoty a k socialnim aspektum theologie Komenskeho (napr. ve sborniku Sedm stati o Komenskem, 1971, 17nn).
Z jeho dogmaticke prace zaslouzi pozornost i studie Bozi zjeveni, bible a lidsky rozum (1940) a skripta Christologie (1941), z jeho nejvlastnejsiho oboru potom skripta Uvod do theologicke ethiky (1943) a Uvod do socialni theologie (1958).
Ve svych fakultnich prednaskach zprvu soustavne hledal a objevoval sociologicke predpoklady i dusledky zakladnich problemu krestanske etiky, pozdeji sociologicky zretel ustupoval theologicke etice meziosobnich vztahu, zejmena manzelskych.
Ackoli Dobiasovo dilo zustalo ponekud ve stinu jeho vehlasnejsich kolegu, je svym rozsahem i dukladnosti nepopiratelnym a vyraznym prinosem v ceske theologicke praci. Tak jej take kolegove vnimali: "I kdyz nechtel byt prukopnikem novych cest, osvedcil neobycejnou pili a peclivost jako pestitel a strazce metodicke a formalni urovne bohosloveckeho badani a studia." (A. Molnar v KR 1972, str.172)
Bibliografie:
ThPr KR 1960, str.139--145 (leta 1926--1960)
Rocenka KEBF 1971, str. 32--38 (leta 1960--70)