Prvni profesor cirkevnich dejin na prazske Husove evangelicke bohoslovecke fakulte uprimne usiloval o spojeni ceskych evangeliku na zaklade tradic domaci reformace.
Rodinne a sborove prostredi Hrejsova rodneho Humpolce melo tradici osvicensky evangelickou. Vyrazna osobnost Cenka Duska poznamenala Hrejsovo gymnazialni studium. Bohoslovi studoval ve Vratislavi a ve Vidni. Duchovenskou cinnost zacal v Chebu, pokracoval v Trnavce (1894--1901) a skoncil v Praze (od r. 1902). Prazske knihovny a archivy mu umoznily rozvijet nadani, pili a odbornost natolik, ze mohl po boku G. A. Skalskeho reprezentovat evangelictvi jako historik ceskeho protestantismu. R. 1919 se ujal katedry cirkevnich dejin a r. 1920 vystridal Skalskeho ve funkci dekana.
O zakorenenem nesvaru ceskeho a moravskeho evangelictvi -- vzhlizeni k "funkcim" -- svedci jedina, zato priznacna veta historika R. Ricana: "Vaha jeho slova (totiz Hrejsova) stoupla jeho volbou za superintendenta r. 1917". Proc?
F. Hrejsovi se podarilo povzbudit sebevedomi evangeliku a prispet k jejich sjednoceni poctivou odbornou praci. Dilem Ceska konfese, jeji vznik, podstata a dejiny (1912) pomohl evangelikum v mladem Ceskoslovensku orientovat se ve vlastnich dejinach a vzbudit pozornost "svetske" historiografie. Prosadil novy vyklad ceske reformace v dejinach naroda. Presvedcive dolozil theologickou, mravni a sociologickou svebytnost husitstvi a bratrstvi, kterou si zachovalo navzdory silnemu vlivu luterske a kalvinske reformace. Nesdilel presvedceni starsi historiografie o upadku ceske reformace pred belohorskou porazkou. K temuz zaveru dospel i historik Kamil Krofta (1876--1945), ktery Hrejsovu praci kriticky, ale prejne ocenil. Na Hrejsovo a Kroftovo "prehodnoceni" navazala prohloubenou analyzou prinejmensim jedna vetev soudobe historiografie (Robert Kalivoda, Winfried Eberhard).
Popularizujicim vytahem dila o Ceske konfesi je Hrejsova Ceska reformace (1914). Moravskou paralelu s ceskym vyvojem dokladal (mene presvedcive) v obsahle studii Luterstvi, kalvinismus a podoboji na Morave pred Bilou horou (1938).
Badatelske usili venoval Hrejsa take dejinam Jednoty bratrske a ceske reformovane cirkvi po tolerancnim patentu. K nejcennejsim, materialove nejbohatsim a dosud neprekonanym pracem patri Sborove Jednoty bratrske (1939), doplnene vykladem Nabozensky sveraz Jednoty bratrske (1939). Ve spolupraci s mladsim Frantiskem Bednarem pripravil jubilejni publikaci Tolerancni patent. Jeho vznik a vyznam (1931). Sam se venoval zivotopisnym studiim dvou madarskych reformovanych pastoru: Jan Vegh (1930), Jan Szalatnay a jeho pameti z doby tolerancni (1931). Dal tak podnet ke studiu malo probadane otazky cesko-madarskych vztahu. Pozornosti zaslouzi i Hrejsovy Dejiny ceske evangelicke cirkve v Praze a ve strednich Cechach v poslednich 250 letech (1927), stejne jako studie Frantisek Palacky po strance nabozenske (1928). Vsechny Hrejsovy prace jsou peclive podlozeny archivnimi prameny.
F. Hrejsovi se podarilo shrnout vysledky badatelske prace do prehledne syntezy: Dejiny krestanstvi v Ceskoslovensku I-- VI (1947--1950). Moznosti prubezneho publikovani vysledku studii z dejin ceske reformace poskytoval Reformacni sbornik (1921--1946), ktery zalozil s F. Bednarem a F. M. Bartosem.
Studenti bohoslovecke fakulty mu prezdivali "Ferdinand Dobrotivy". Na katedre cirkevnich dejin se pak zakonite stridali ucitele "dobrotivi" a prisne narocni.
Ferdinand Hrejsa svym dilem pomohl k sebeuvedomeni a ujednoceni ceskych evangeliku. Pro "svetskou" historiografii zustal "konfesionalistou", ovsem s nejvetsi moznou snahou o nezaujate hodnoceni ceskych dejin.
Bibliografie:
Vyberova bibliografie je pripojena k clanku F. Bednare,
Profesor Dr. Ferdinand Hrejsa, Kalich XI, 1926--27, str. 65--72.