JOSEF LUKL HROMADKA (1889--1969)

Narozen 8. 6. 1889 v Hodslavicich, po gymnazijnich studiich v letech 1907--1912 studoval na evangelickych fakultach ve Vidni, Basileji, Heidelberku a Aberdeenu. V letech 1912--1918 vikarem na luterskych sborech ve Vsetine a v Praze, od roku 1916 tez studium na filosoficke fakulte University Karlovy v Praze, ukoncene promoci roku 1920. V letech 1918--1922 fararska pusobnost ve sboru Ceskobratrske cirkve evangelicke v Sonove. V roce 1920, po sve habilitaci pro vyuku systematicke theologie, jmenovan radnym profesorem na Husove cs. evangelicke fakulte bohoslovecke v Praze. Od roku 1927 vydava s E. Radlem mesicnik Krestanska revue. Koncem dvacatych let cesta do Indie a na Blizky vychod. V roce 1939 odchod do emigrace (Zeneva, Pariz) a zacatek pusobnosti na theologickych fakultach v USA: Union Theological Seminary (New York) a zejmena Princeton Theological Seminary, kde zustava jako katedrovy profesor pro apologetiku a krestanskou etiku az do sveho navratu do CSR v roce 1947. V letech 1948--1968 clenem ustredniho (od roku 1954 vykonneho) vyboru Svetove rady cirkvi, od roku 1957 viceprezidentem Svetove presbyterni aliance. V letech 1950--1966 dekanem Komenskeho evangelicke bohoslovecke fakulty v Praze. V roce 1956 cesta do Ciny. V letech 1958--1969 redaktorem theologickeho ctvrtletniku Communio viatorum a prezidentem Krestanske mirove konference. Behem let 1947--1959 obdrzel sedm cestnych doktoratu od zahranicnich theologickych ucilist. Po dovrseni osmdesati let (1966) odesel na odpocinek, zemrel 26. 12. 1969 v Praze.

Na systematickou katedru tehdy Husovy cs. evangelicke fakulty bohoslovecke v Praze se Josef Hromadka habilitoval spisem, jimz se vyrovnaval s liberalismem, ponechal si vsak z neho kriticke mysleni, vyrazne prokazane jiz na svych zahranicnich studiich. To zde zahy spojil s usilim o rehabilitaci klasicke linie dogmaticke reflexe, vychazejici z biblickeho zjeveni a soustredujici se na dilo a osobu Jezise Krista. Tuto linii nalezal v produkci prvnich krestanskych stoleti, zejmena vsak ve vrcholnych dilech reformace. Sve prvni studenty tak vedl jak k novemu kriticky prejnemu hodnoceni zakladanich utvaru predreformacni tradice (katolictvi, pravoslavi), tak i k novemu porozumeni pro vlastni reformacni dedictvi ceskeho evangelictvi, a to v cele jeho siri. V zapase s nacionalistickou interpretaci tohoto dedictvi a v orientaci domaci cirkve Slova na prorocky a apostolsky zaklad jejiho poslani, se zvlastnim porozumenim pro jeho aktualni spolecenske horizonty, mu byl vitanou pomoci nastup a paralelni zapas dialekticke theologie svycarske razby.

Pozdejsi generace svych posluchacu hledel Hromadka ziskat i pro svoji interpretaci globalne dejinneho vyvoje, k niz smeroval jiz za sveho americkeho pobytu a ktera byla ovocem jeho theologickeho usili dobrat se nejelementarnejsich ontologickych a dejinne-eschatologickych zakladu a predpokladu soucasneho deni. I ona je tak neodmyslitelnou soucasti jeho systematicko- theologickeho dila a odkazu.

Jako pedagog byl pro vetsinu svych posluchacu doma i ve svete zcela verohodny, pro mnohe strhujici. Svym neautoritarskym vystupovanim a svou schopnosti naslouchat pritahoval a inspiroval i mnohe sve kolegy.

Josef Lukl Hromadka, po druhe svetove valce nepochybne vudci osobnost stredoevropskeho protestantismu, pro sve ekumenicke pratele v Evrope i v Americe predstavoval nepreslechnutelny hlas evangelickeho krestanstvi v mocenske sfere "realneho" socialismu, ktere se uspesne vyrovnava s pokusenim hajit jen vcerejsi ci predvcerejsi duchovni hodnoty. Nesporne je, ze nejen dialog s marxisty, jemuz dal Hromadka podnet, ale i ty jeho postoje a ciny, ktere mu doma i v zahranici ziskaly mnoho odpurcu (jeho spoluprace se Svetovym mirovym hnutim, postoj k valce v Koreji a k udalostem v Madarsku v roce 1956, prijeti Leninovy ceny v roce 1958), vychazely z jeho interpretace autenticke krestanske existence v socialisticke spolecnosti, inspirovane theologickou starosti o to, aby krestane nezustali svym soucasnikum dluzni prorockou vizi, ale stali se naopak svou trvalou kritickou seberevizi vzpruhou a inspiraci silam, o kterych veril, ze se vydaly na cestu lidskeho pokroku.

Hromadkuv prorocky etos ovlivnil i mnohe z tech jeho zaku, kdo jeho vizi spolecenskeho vyvoje nesdileli a ktere jejich angazovany realismus vedl do rad politickeho dissentu. Jejich postoj vychazel z podstatne jineho chapani fenomenu moci, v mnohem byl vsak theologicky kongruentni s jeho vlastnimi vychodisky.


Bibliografie:
Katolicismus a boj o krestanstvi, Praha 1925
Masaryk, Praha 1930
Krestanstvi v mysleni a zivote, Praha 1931
Lutheruv odkaz, in: M. Luther, O svobode krestanske, Babylonske zajeti, Praha 1935
Calvin, in: J. Calvin, Kardinal a reformator, Praha 1936
Doom and Resurrection, Richmond-London 1945 (nemecky: Sprung ber die Mauer, Berlin 1961
Theologie a cirkev, Praha 1949
Prelom v protestantske theologii, Praha 1955 (3. vydani 1979)
Evangelium pro ateisty, in: M. Opocensky,...kdo veri, diva se dopredu, Praha 1989 (nemecky: Evangelium fr Atheisten 1958)
Evangelim o ceste za clovekem, Praha 1958 (reedice 1986)
Podrobne bibliografie JLH jsou uverejneny:
JLH, Theologie a cirkev, Praha 1949, 369--398 (do roku 1949)
Sbornik O svrchovanost viry, Praha 1959, 129--141 (do roku 1959)
ThPr Krestanske revue 1960, 130--131 (do roku 1960)
Sbornik Pole je tento svet, Praha 1964, 115--120 (do roku 1962)
Sbornik Pravda a zivot, Praha 1969 (do roku 1968)
Bibliografii hlavnich knih a studii podava M. Opocensky, ...kdo veri, diva se dopredu, Praha 1989, 308--309