Narozen 3.dubna 1922 v Novem Meste nad Metuji. Theologii zacal studovat v nezapomenutelnych kurzech pri Synodni rade za vedeni J. B. Soucka v r. 1943. Po osvobozeni presel na Husovu fakultu, pote na university v St. Andrews a v Basileji. Studie zakoncil doktoratem v r. 1948. Potom pracoval jako vikar evangelickych sboru na Kladne a v Rakovnice, odkud byl povolan jako spiritual do Husova bohosloveckeho seminare, po habilitaci v r. 1950 zaroven jako docent a od r. 1960 profesor na Komenskeho fakultu. V roce 1968 byl zvolen jako profesor systematicke theologie na univerzite v Basileji, kde prednasel (s vyjimkou roku 1968--9, kdy pusobil na Union Theological Seminary v New Yorku) az do roku 1992.
Kdyz byla v roce 1950 vytvorena Komenskeho fakulta, byl jeji profesorsky sbor slozen z theologu, kteri byli svymi durazy i zpusobem vyuky rozmaniti, pritom vsak pozoruhodne jednotni pokud slo o zakladni orientaci theologicke prace: bytostny, byt kriticky priklon k biblickemu zakladu a hluboky respekt pred "klasickou linii krestanstvi". Lochmanovi tu pripadl ukol prednaset "vseobecnou teorii nabozenstvi". Pojal jej v naznacenem fakultnim ramci jako pokus o theologicky zduvodnenou orientaci po svete nabozenstvi a predevsim filosofie v dejinach i soucasnosti. To znamenalo i konfrontaci s marxistickym myslenim, predevsim v te podobe, ktera byla v oficialni ideologii zamlcovana: s myslenim mladeho Marxe. Byla to zaroven priprava na dialog krestanu s dialogicky smyslejicimi marxisty v sedesatych letech.
Mezitim v roce 1960 presel jako nastupce prof. Hromadky tam, kam jej srdce vzdycky tahlo: na katedru systematicke theologie. V navazani na dosavadni praci prednasel napr. o obrazech cloveka, a to jak v nastinu biblickych zakladu, tak i ve vyrovnavani se s typy soudobe prirodovedecke a filosoficke antropologie. Krome toho slo ovsem v prednaskach i seminarich o pokus vykladat zaklady dogmatiky ve vsech jejich podstatnych aspektech.
Takrka cela leta pusobeni v Praze znamenala "dvojkolejne" pusobeni: vedle prace na fakulte pracoval jako spiritual a pozdeji reditel Husova seminare. Byla to mimoradna zaprez, v danych politickych pomerech zdroj mnohych starosti, ale take radosti z kazdodenniho styku se studenty, predevsim tam, kde se daly pokusy vytvaret spolecenstvi bohoslovcu nejen jako symbiozu spolecneho bydleni, nybrz i jako misto duchovniho a myslenkoveho tribeni a sdileni, jako osobity sbor.
Jinym vyraznym rysem prazskeho obdobi byl pro Lochmana pravidelny styk se sbory. Vetsinu nedeli kazal a prednasel po sborech evangelicke cirkve.
Zkusenost tohoto sepeti s konkretni cirkvi si s sebou nesl i na univerzitu v Basileji. Jeho oborem byla i zde systematicka theologie, coz ovsem v Basileji znamenalo: dogmatika, etika a uvedeni do filosofickeho mysleni. Tento rozsahly, tezko zvladatelny ukol mel svou vyhodu: nutil k respektu pred celostnou povahou mysleni viry, ktere nemuze abstraktne delit dogmaticke teze a eticke dusledky, ani theologii jako celek a pozornost k jinym typum mysleni. Po leta se pokousel o dialog uvnitr dogmatiky, spolu s kolegy H. Ottem a F. Burim (vyhranenymi mysliteli jineho zamereni), v ovzdusi ostrych konfrontaci, ale i trvaleho pratelstvi. Tri obsahle svazky Dogmatik im Dialog jsou toho dokladem. Vlastni publikacni cinnost Lochmanova se tykala, vedle rady prilezitostnych knih, zakladnich textu krestanstvi (tri svazky jeho male trilogie vychazeji po mnoha prekladech do jinych jazyku i cesky). Krome toho pokracoval v prednaskach o theologickych dejinach filosofie a v prilezitostnych vykladech o theologii ceske reformace.
Basilejska leta byla vyplnena i sirokym ekumenickym pusobenim, zapocatym jiz v Praze, a to na vsech rovinach: v Basileji, v celosvycarskem meritku a ovsem ve Svetove rade cirkvi a ve Svetovem reformovanem svazu.
Novym mimoradnym ukolem bylo pusobeni v sirsim kontextu univerzity, predevsim v petiletem pusobeni v rektoratu. Zde slo Lochmanovi o to, zvyraznit z jednoznacne theologickeho hlediska platnost klasicke idey univerzity, a to nejen v zakladni reflexi, nybrz v budovani struktur, ktere v dobe pokracujici izolace a specializace fakult podporuji mezifakultni dialog: "Theologie na areopagu: v tom vidim nas ukol na univerzite v Basileji i v Praze."
Bibliografie:
ThPr KR 1960, str.155nn (do r.1960)
Theol. Zeitschrift, Basel 1992, str.187nn (leta 1961--1991,
pres 600 publikaci)
Bozi udel ve svete, Praha 1992, str.89n (udaje o
prednaskach na jinych univerzitach)