Svetove prosluly historik, polyhistor klasicke vzdelanosti, znalec patristiky, stredovekeho kacirstvi, ceske a evropske reformace se trvale prohlasoval predevsim za theologa.
Narodil se 24. 1. 1923 v Praze, maturoval na prazskem Jiraskove gymnaziu r. 1942. Nahradu vysokoskolskeho studia bohoslovi poskytoval v dobe nemecke okupace theologicky kurs vysoke odborne urovne, organizovany Synodni radou Ceskobratrske cirkve evangelicke. Molnar jej absolvoval v letech 1942--45, posledni rok jako vikar v Zeleznem Brode. Po osvobozeni Ceskoslovenska studoval na Husove bohoslovecke fakulte a Filosoficke fakulte Karlovy university, odkud presel na universitu ve Strasburku. Strasbursky a prazsky doktorat theologie ziskal r. 1948, o rok pozdeji se habilitoval na Husove fakulte pro obor cirkevnich dejin (1949). Po rozdeleni bohosloveckych fakult se od r. 1950 stal docentem "historicke symboliky" na Komenskeho evangelicke bohoslovecke fakulte. V letech 1957--1961 pracoval v Ustavu pro ceskou literaturu tehdejsi CSAV. R. 1962 ziskal profesuru na katedre dejin KEBF a r. 1964 na Facoltū valdese di teologia v Rime.
Dekanskou funkci vykonaval v narocne politicke situaci komunisticke "normalizace" (1972--78) a pak v letech 1984--86. Posledni dekanskou funkci prijal v rekonvalescenci po tezke operaci a na tihu odpovednosti za prevedeni fakulty do svazku University Karlovy (1989--90) doplatil zivotem (zemrel 31. 1. 1990).
Molnarovu badatelskou praci a pedagogickou cinnost charakterizovala mimoradna sire odbornych znalosti a vedomi odpovednosti. Hlubinne porozumeni reformacnimu bohoslovi, jeho biblickym a patristickym korenum, ukazovalo jedinym smerem: k theologii krize. Prednaskou na toto tema uzavrel sve pusobeni na fakulte. Znalec "reformace" citil odpovednost za orientaci domaciho a evropskeho protestantismu, o jehoz reformacni totoznost projevoval znacne obavy.
Vhled do patristiky umoznil ceskym ctenarum publikacemi Patrologie v kostce (1950) a Listky o mlade cirkvi (1952). Pricinu selhani cirkve, ktera neodolala pokuseni moci, shledaval v postupnem slabnuti eschatologickeho ocekavani. Zajimaly ho vsechny typy stredovekeho "kacirstvi", ktere se vracely k jedine autorite -- Jezisi Kristu a k zive eschatologicke nadeji.
Evropskou proslulost mu zjednaly studie a monografie venovane valdenstvi jako soucasti prvni faze reformace ve vztazich jak k reformaci ceske, tak svetove. Monografie Valdensti. Evropsky rozmer jejich vzdoru (1973) se behem osmi let dockala nekolika rozsirenych a doplnenych cizojazycnych vydani: Storia dei Valdesi (1974), Les Vaudois au Moyen Age (ve spolupraci s J.Gonnetem, 1974), A Challenge to Constantinism. The Waldensian Theology in Middle Ages (1976), Die Waldenser (1980).
Predmetem Molnarova badatelskeho zajmu zustala reformace. Typologicke rozliseni na "prvni" a "druhou" vzbudilo (dodnes neukoncenou) diskusi historiku a theologu: Husovo misto v evropske reformaci (poprve otisteno v CCH 1966). Pro tzv. prvni reformaci (valdenstvi, husitstvi, rane bratrstvi) je priznacny duraz na autoritu zakona Boziho ve smyslu Jezisova "kazani na hore" s vyhledem ke konecnemu dovrseni Kristova kralovani ve svete, proto i nesmlouvava kritika spolecnosti ve prospech "urazenych a ponizenych". Tzv. druha reformace je bohoslovecky radikalnejsi (ve smyslu pavlovskych listu jasa nad darem milosti a svobody v zastupne obeti Kristove), spolecensky je konzervativnejsi. Nadmernou duveru dava "svetske moci".
Poridit vyber nejzavaznejsich Molnarovych praci je ukol nesplnitelny. Kazda generace si bude ze zavratneho mnozstvi publikaci vybirat po svem.
Ceskou reformaci predstavil Molnar jak vydavanim pisemnych pamatek v uplnosti i vyborech, tak nescetnymi studiemi a monografiemi. Spolupracoval na vydavani spisu Husovych (Magistri Ioannis Hus Opera Omnia) a Komenskeho (J. A. Comenii Opera Omnia). Radikalni kridlo prazskeho husitstvi predstavil edici Jan Zelivsky, Dochovana kazani z r. 1419 (1953), taborske bohoslovi prekladem (s F. M. Dobiasem) Mikulas z Pelhrimova, Vyznani a obrana Taboru (1972), v latinskem originale Confessio Taboritarum (Rim 1983). Citankou ukazek z tvorby reformacnich autoru domacich i "svetovych" je Slovem obnovena. Cteni o reformaci (1977). O podstate husitskeho zapasu svedci Husitske manifesty (1980).
M. Jana Husa priblizil ceskym ctenarum preklad spisu O cirkvi (1965) a Husova vyzbroj do Kostnice (1965, obe s prekladatelskou spolupraci F. M. Dobiase). Ceskeho "svedka pravdy" a jeho stoupence predstavuje monografie Jan Hus testimone della verita (1973), Jean Hus temoin de la verite (1978), I Taboriti (1986). Pro bohoslovce zustane vytecnou orientaci Molnarova studie Eschatologicka nadeje ceske reformace (ve sborniku Od reformace k zitrku, 1956) a soubor studii Pohyb teologickeho mysleni. Prehledne dejiny dogmatu (1982).
Ze studii a monografii k bratrskym dejinam stoji za zvlastni pozornost Bratr Lukas, bohoslovec Jednoty (1948), Ceskobratrska vychova pred Komenskym (1956), Cesti Bratri a Martin Bucer (1972) a Jan Amos Komensky O sobe (ve spolupraci s N. Rejchrtovou, 1987).
Vypravecim umenim a mistrovstvim zkratky vynika predstaveni protagonistu ceske a evropske reformace Na rozhrani veku. Cesty reformace (1985).
Bibliografie:
Bibliograficky soupis Molnarova dila do r. 1982 v tematickem
rozcleneni najde ctenar ve sborniku Smerovani (1983),
dodatek ve Folia historica bohemica 13, 1990 a v
Krestanske revui 58 (1991), c. 9.