J. B. Soucek, syn prvniho ceskeho evangelickeho synodniho seniora, studoval theologii a historii v Praze, Parizi, Aberdeenu a v Basileji. Ziskal dukladne vzdelani theologicke, filologicke a filosoficke, ktere z nej ve spojeni s jeho zajmem o politologii, prirodni vedy a hudbu ucinilo jednu z nejmnohostrannejsich osobnosti ceskeho protestantismu. Habilitoval se u profesora Zilky, ale theologicky stal pod vlivem profesora J. L. Hromadky, s jeho theologickou kritikou liberalismu a prorockym znovuodhalenim Bozi transcendence. Soucek sledoval od pocatku sve theologicke prace stycne body Hromadkova dila a dialekticke theologie (K. Barth, E. Brunner) a svym exegetickym dilem definoval sveraz prvokrestanske theologie jako "rozdvojenou eschatologii", jako transformaci prorockeho mesianismu i apokalyptiky pod tlakem Jezisova vystoupeni a velikonocnich udalosti. Z jeho praci predvalecneho obdobi pripominame krome pronikavych prispevku v casopisech Kalich a Krestanska revue vyznamne studie Theologie vykladu kralicke sestidilky (1932) a Blaznovstvi krize. Smysl a vyznam paradoxu v Novem zakone (1932). Jeho vliv v cirkvi posilila jeho ucitelska cinnost v pololegalnim theologickem studiu za valky, ktere organizovala Ceskobratrska cirkev evangelicka. Jiz tehdy se vyrovnaval se dvema vyznamnymi impulsy k nove intepretaci evangelia zalozenymi na kritice mytu: s koncepci sveho starozakonniho ucitele a pozdejsiho kolegy Slavomila Danka (souhrnnou studii o jeho dile otiskl v casopise Theologia evangelica III, 1950) a programem demythologizace u Rudolfa Bultmanna (zejmena clanky v Krestanske revui 1955, prednaskou Problem navazovani v exegezi, 1945, a ve sborniku Kerygma und Mythos I, 1948, 19675 a IV, 1955) a pozdeji diskusi s H. Braunem (1965). Polemika nad jeho studii Theologie a filosofie (1944) otevrela Souckuv dozivotni pratelsky rozhovor s filosofem Janem Patockou. Spolu s J. L. Hromadkou se zaslouzil o dialog s predstaviteli nemecke theologie a kultury, ktery spolu s marxisticko-krestanskym dialogem na filosoficke fakulte (prof. M. Machovec) ovlivnil duchovni vyvoj smerujici k jaru 1968. Soucasne probihal ze Souckovy iniciativy i evangelicko-katolicky dialog v seminari V Jircharich, ktery polozil zaklad k nezvratnemu sblizeni katolicke a evangelicke inteligence v nasich zemich.
Sledujeme-li pozorne Souckovo povalecne exegeticke dilo, jimz ovlivnil evropskou a svetovou diskusi, vidime, ze je motivovano touhou prispet biblickym studiem k orientaci cirkve v novych podminkach diskriminovane mensiny. Jsou to komentare k pasijnim perikopam Utrpeni Pane podle evangelii (1951, 2. vyd. 1983), k epistole Jakubove a 1. Petrove Delna vira a ziva nadeje (1968) a prislusne studie v zahranicnich casopisech. Klicovymi prispevky k novozakonni theologii prispel do Novotneho Biblickeho slovniku (1951--1956), spolu se svym starozakonnim kolegou Milosem Bicem a desitkami spolupracovniku, ktere ziskali mezi evangelickymi farari, pripravil velkou Biblickou konkordanci I--III s hebrejskymi a reckymi ekvivalenty (1954--1960), ktera dosud nema ve svete obdoby, a roku 1961 vyslo prvni vydani jeho Recko-ceskeho slovniku k Novemu zakonu, ktery se brzy docka jiz pateho vydani. Jeho dilo vrcholilo praci na ceskem ekumenickem prekladu Bible. Byl organizatorem a do sve smrti vedoucim novozakonni skupiny, v niz nasel sve odborne, ekumenicke i lidske zazemi v neradostnych letech tzv. normalizace.
Z jeho prednasek o biblicke theologii, ktere byly v malem poctu vytisku rozmnozovany jako skripta, vysla posmrtne jeho Theologie apostola Pavla (1976, 2. vyd. 1982), jeho prace z rozhrani systematicke theologie a biblistiky vysly v roce 1982 pod nazvem Slovo -- clovek -- svet a zavazne biblicke studie byly znovu pretisteny ve sborniku Kristus a dejiny (1987).
J. B. Soucek byl jednim z prvnich, kteri byli zvoleni za cleny svetove oborove organizace Studiorum Novi Testamenti Societas a obdrzel cestny doktorat od univerzit v Basileji a v Aberdeenu.
Lektory rectiny byli v dobe, kdy J. B. Soucek vedl katedru biblistiky Stanislav Segert, pozdejsi vyznamny orientalista a semitolog, nyni profesor na univerzite v Los Angeles, a Jaroslav Stolar, tajemnik synodni rady. Odborne s nim spolupracoval Miloslav Hajek, dlouholety tajemnik novozakonni ekumenicke komise a pozdejsi synodni senior evangelicke cirkve.
Bibliografie a hodnoceni:
ThPr KR 27 (1960), 132--139 (do roku 1960)
KR 39 (1972), 116--117 (roky 1960--1972 + doplnky)
Sbornik Kristus a dejiny (1987), 128--129 (1972--1975
+ doplnky). Tamtez i soupis praci o JBS.
Nove: J.Smolik, Ucitele Komenskeho fakulty, in: KR LVI
(1989), str. 30--34
P.Pokorny, Der Theologe J. B. S. (Ev. Theologie 1972,
Nr. 3), KR 1992, str. 102.