Pohřební shromáždění se konalo 7. ledna 2016 v evangelickém kostele v Praze na Vinohradech.
smuteční oznámení (dokument ke stažení)
fotografie z pohřbu v podobě galerie
fotografie z pohřbu v zip souboru ke stažení
proslov synodního seniora ČCE Daniela Ženatého
proslov děkana ETF UK Jiřího Mrázka
 |
Ansprache - prof. Karl W. Schwarz |
Profesor ThDr. Pavel Filipi pocházel z rodiny tolerančních písmáků z vysočinského Telecí. Narodil se 26. 5. 1936 v Praze. Jeho otec, presbyter Českobratrské církve evangelické, Jan Filipi patřil do kroužku laických žáků prvního starozákoníka Husovy fakulty Slavomila C. Daňka. Pavel Filipi Daňkovi později věnoval svou první akademickou práci (Pokus o rozbor dogmatických prvků v exegetickém přístupu a systematických závěrů k exegetickému postupu prof..., 1958) a hlásil se k jeho teologické škole.
Po absolvování Komenského evangelické bohoslovecké fakulty byl tři roky vikářem Českobratrské církve evangelické ve Střešovicích, pak dva roky seniorátním vikářem a tři roky vikářem Josefa Smolíka v Praze u Salvátora.
V roce 1967 se stal asistentem Josefa L. Hromádky. Dílem tohoto svého učitele se zabýval v disertaci (Farář Josef Hromádka, 1971), a pak v celé řadě dalších studií (např. Do nejhlubších hlubin, 1990). V roce 1974 se habilitoval prací o proudech domácího protestantismu (Ekumenické motivy v českém evangelictví 19. století, 1974). Profesorem byl jmenován v roce 1978. V letech 1999-2005 stál v čele Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze jako její děkan.
Pavel Filipi byl především ekumenikem. Po dlouhá léta vedl na ETF UK Ekumenický institut, byl členem řady ekumenických mezinárodních grémií i předsedou synodu církví Leuenberského společenství v České republice. Ekumenické teologii věnoval také opakovaně vydávané Křesťanstvo (1996, 1998, 2001, 2012), praktickou pomůcku Po ekumenickém chodníku (2008) a zejména knihu, kterou sám patrně považoval za svou nejzásadnější, Církev a církve. Kapitoly z ekumenické eklesiologie (2000).
Dalšími významnými oblastmi jeho díla byla liturgika (Hostina chudých, 1991; Pozvání k oslavě, 2011) a homiletika (Pozvání k naději, 2006).
Pavel Filipi patřil mezi zakladatele a editory dvou teologických periodik: Studií a textů a zejména Teologické reflexe.
Za nejvýsostnější teologický žánr považoval výklad biblického textu. Nikdy nepřestal být aktivním a žádaným kazatelem nejen ve své církvi. U příležitosti Filipiho sedmdesátin vyšla jeho sbírka kázání Kolik zbývá z noci (2006) a pozornost si zaslouží i knížka meditací Kdo slyší můj nářek? Poselství kajících žalmů (1997).
V únoru roku 2008 uzavřel Pavel Filipi svou přednášku Smrt určenou nemocničním kaplanům zpaměti odříkanou první otázkou Heidelberského katechismu (1563): „Mé jediné potěšení jest v tom, že živ jsa i umíraje nejsem sám svůj, nýbrž tělem i duší jsem svého věrného spasitele Jezukrista. On svou drahou krví dokonale zaplatil za všechny mé hříchy, mne vykoupil ze všeliké moci ďáblovy a tak mne zachovává, že bez vůle Otce mého v nebesích ani vlas nemůžeme mi z hlavy spadnouti, ano také mně vše musí sloužiti k dobrému. Proto mě též ujišťuje svým Duchem svatým o životě věčném a působí, že nadále jsem ze srdce ochoten a hotov jemu žíti."