Surikata na stráži
Roztomilé zvířátko, které nedá spát etikům a naturálním teologům.
Kolem pobíhá a hrabe se v písku mnoho
podobných, tato však trpělivě sedí na vyvýšeném kameni a pozoruje okolí.
Kdyby se blížil dravec, výkřikem varuje ostatní a zmizí v noře. Dělají to
tak vždycky, což zamotalo hlavu zoologům studujícím chování zvířat
(etologům) - hlídkující surikaty byly uváděny jako příklad nesobeckého
(altruistického) chování mezi zvířaty. Jenže podrobnější zkoumání odhalilo
tento názor (a všechny analogické u jiných zvířat) jako omyl a etologický
mýtus. Podrobněji vizte v článku Jana Zrzavého
převzatém z časopisu Vesmír.
