Jak si užít Řecko

aneb pár zkušeností a doporučení
(duben 2011)

na hlavní stránku

Našinec (se starostí o rodinu) se na delší cestu nevypraví moc často. Proto se vyplatí, zorganizovat si cestu tak, aby se co možná nejvíc využil čas a minimalizovaly rušivé prvky.

1. Kam: to je celkem jedno. Balkán je nádherný celý - hory, památky a moře, jen si vybrat. Přesto je dobré, mít pár cílů vyhlédnutých předem (na doporučení přátel nebo podle průvodců) a ušetřit si čas ztracený tápáním, hledáním tras a cílů. Když už člověk někam dorazí, zjistí, že toho je na místě k vidění daleko víc, než očekával. Ale pozor na druhý extrém: příliš přesný itinerář a snaha ho dodržet je stejně kontraproduktivní jako cesta úplně na blind. Prostě si nezávazně vyhlédnout pár cílů, něco si o nich přečíst, aby bylo možné si viděné zařadit do souvislostí, a pak tomu nechat volný průběh. Hlavně moc nespěchat!

2. Kdy: rozhodně mimo hlavní sezónu a léto. V té době má našinec jen dvojí pomyšlení - jak se ochladit a jak se vyhnout davům, ostatní jde stranou. Začátek dubna se velice osvědčil. Příjemná teplota od 10 do 20 stupňů ideální na chození, rozumně dlouhé dny, všude plno květů a zeleně - ta v létě uschne.

3. Jak a čím: jednoznačně autem, alternativa neexistuje. Jen auto poskytuje flexibilitu a možnost určovat si program sám. Zajímavých míst jsou desítky, vzdálenosti jsou v řádu stovek km, veřejnou dopravou by veškerý čas padl jen na přesuny. Autem lze zastavovat, odbočovat, prostě dostat se tam, kam mě právě napadne a na jak dlouho potřebuji (pro fotografa naprosto nutná podmínka). A není problém nechat ho někde stát a vyrazit na vícedenní okružní vandr.
Řecké silnice jsou velmi dobré, zvlášť v turisticky zajímavých oblastech (z celého Balkánu jsou drtivě nejhorší ty rumunské, bulharské a - české!), i v Srbsku a v Makedonii (kde jsme trochu jezdili po venkově) jsou silnice podstatně lepší než v Čechách. (Samozřejmě - když se u nás víc krade než staví. Když s tím chtěl pan ministr Bárta něco dělat, bylo nutno ho zlikvidovat.)
Síť pump byla všude víc než dostatečná. S jedinou výjimkou: cestou po A1 na sever a kolem Thesaloniky nebylo lautr nic celých 200 km od Ambelakia po Serres. Takže raději nenechat si úplně vyschnout nádrž.
Je možné do Řecka doletět a auto si půjčit tam (běžně se to dělá), nevěřím ale, že by se to vyplatilo - z hlediska času i peněz.

4. Vegetování na cestě: taky jasná odpověď (pro českého vandráka celkem samozřejmá). Chci-li využít čas a strávit ho "na cestě", "v terénu", nesmím se nikde ubytovávat! V Řecku je sice volné stanování zakázané, ale nic nenasvědčuje tomu, že by to někomu vadilo (proč taky), natož aby to někdo hlídal (zvlášť mimo sezónu). Pokud neprší, tak prostě pod širák. A kde se umýt? V každé vesnici je na návsi kohoutek s vodou, ale není nad horský potok. Pokud jedete ve dvou jako my a máte dost velké auto, dá se pohodlně spát v něm. Hezky si v terénu vychutnat západ Slunce, část noci se dá využít k přesunu na další destinaci, ráno si vychutnat východ Slunce a v 7 hodin být na nohou, celý krásný den k dispozici, žádné zdržování s dopravou a bydlením. Jakékoliv ubytovávání znamená ztrátu aspoň třetiny času.

5. Jídlo: leckde se píše, že je v Řecku asi stejně drahé jako u nás. Není to pravda. Je dražší, ale proti benzínu to je stejně zanedbatelná položka. Obchody a pekárny jsou otevřené dlouho do večera, není problém kdekoliv nakoupit, i na venkově. O hospodách nemůžeme referovat, nevyhledávali jsme je, ale jsou všude.

6. Bezpečnost: Jedinou opravdu velkou obavou bylo, co dělat, kdyby se rozsypalo auto. Rozsypalo se právě v momentě, kdy jsme zabočovali do naší ulice v Praze. :-) Kdo chcete, můžete si auto pojistit.
Na webu lze najít řadu rad, zkušeností a doporučení k cestování autem po Balkánu. Po přečtení člověk získá pocit, že přinejmenším v Srbsku a Makedonii nesmí nikde sjet z dálnice, zastavit jinde než u pumpy Shell, musí mít pořád rezervní kanystr benzinu a několik připravených obálek s úplatky, že bude na každém kilometru šikanován srbskými policajty a přepadán cikánskou mafií... Zajet do Albánie jako sebevražda, cesta mezi lidožrouty.
Ano, s tím máme své zkušenosti - ale z Čech!! Nic nenasvědčuje, že by to na Balkáně hrozilo víc než u nás doma. Nikdo nás neohrožoval, auto nám nevykradl (cizinců bylo touto dobou poskrovnu, v létě jich bývá plno - a nebojí se tam jezdit). Všude pohodová atmosféra a prima lidi. Samo Řecko je jednou z nejbezpečnějších a nejpoctivějších zemí.
O Albánii jsme se bavili s dvěma fotografy, Makedoncem i Řekem, oba tam běžně jezdí fotografovat - shodně prohlásili naše obavy za naprostý nesmysl. Nebezpečno pro cizince tam prý snad bylo před 15 lety, od té doby se situace zcela změnila, jako destinaci na vandr Albánii vřele doporučují.

7. Co nezapomenout: hlavně dobré pohorky. Je to země neuvěřitelně hornatá a skalnatá. I u moře je člověk na horách, většinu pobřeží tvoří vápencové skály. Úžasný terén... (Jak zřejmo, tento text není určen těm, kdo se chtějí válet na pláži. :-) Pláží tam ani moc není.) A něco na hlavu, sluníčko je o poznání silnější než u nás. Jinak vandrovní vybavení jako na Brdy - však umrznutí v Řecku (kromě vysokých hor) nehrozí. V létě se bude hodit mít v autě kanystr s vodou - veřejné kohoutky bývají na suchu a potoky taky; i nám přišel vhod.

8. Domluva: samozřejmě anglicky, asi tak stejně jako u nás. Se staršími to většinou nejde, s mladšími ano a umí zhruba stejně jako my, takže to je snadnější než s rodilým mluvčím. Mohu potvrdit obecnou zkušenost, že znalost staré řečtiny mnoho nepomůže. Řada slov je sice člověku známých a povědomých, ale to je tak všechno. V Makedonii a Bulharsku funguje rusko-česko-srbsko-bulharská panslovanština. :-)

9. Pár odkazů:
http://www.recko-autem.cz
Velice důkladný web se všemi myslitelnými informacemi a množstvím cestopisů. Jak naznačeno výše, působí trochu paranoidně, leč je dobré být připraven na vše. Tisknout si na cestu mapy se všemi benzinkami a odbočkami ale fakt není potřeba. :-)
http://autemdorecka.sweb.cz
další podrobný cestopis
http://www.lumpici.eu/Recko
Tenhle cestopis (autorem je kamarád ze severovýchodu) nás přesvědčil, že to bude pohoda a stihneme toho víc než očekáváme - a bylo to tak.

10. A číselná a finanční bilance naší cesty (to lidi obvykle zajímá :-) ):
Od pátku 1. dubna večera do neděle 10. dubna rána, tedy 8 dní a 9 nocí (raději jsme měli na návrat časovou rezervu, ale zbytečně).
Najeto cca 4400 km za 300 l benzinu, tedy 10 600 Kč.
Ostatní cestovní náklady: dálniční známky, mýto a parkování za 1800 Kč.
Jídlo, víno, vstupné, mapy: 2000 Kč.
Čili celá "dovolená" pro dva za asi 14 a půl tisíce.
Doba jízdy Praha-Ochrid (přes Vídeň, Budapešť, Szeged, Bělehrad, Skopje): 24 hodin, z toho 6 hodin spaní
Melnik-Praha (přes Sofii, Bělehrad a pak stejnou trasou): 18 hodin; jediným problémem na cestě je Sofie - totální Debilákov...

Všechno ostatní poví obrázky.