Po celé severní a západní Evropě jsou rozeseté tzv. dolmeny: dva nebo více velikých šutrů zapuštěných v zemi a přes ně položený ještě větší placatý šutr. Spolu s menhiry (štíhlé obrovské kameny nastojato) bývaly tradičně připisovány Keltům - protože nejvíc jich je v Irsku, Bretani apod. Dnes už není pochyb o tom, že jsou daleko staršího data - z neolitu, cca 4. tisíciletí př. n. l. A že ony dolmeny jsou posledními pozůstatky daleko větších staveb - hrobek pod kamennými mohylami. Kameny z mohyl lidé časem roznesli, zůstalo jádro hlavní pohřební komory, které neslo celou tíhu stavby. A to je z tak obrovských kamenů, že už s nimi nikdo nepohnul (tenkrát to nějak dokázali...). Výsledkem je dolmen.

Zde vidíme částečně rozebraný zbytek menší pohřební mohyly, zůstalo zachováno více překladových - stropních kamenů a kolem ještě hodně z materiálu z původní mohyly. Obsah pohřbů vzal čas, přírodní procesy, vykradači a taky první badatelé ("archeologové") z 19. století, kteří hlavně hledali cennosti a pracovali bez kloudné dokumentace.

Jak taková mohyla vypadá zachovalá, jsme se předvědčili o den později na lokalitě Carrowkeel.